Tinospora

Jak číst taxoboxTinospora
alternativní popis obrázku chybí
Olistění tinospory srdčité (Tinospora cordata)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďlunoplodovité (Menispermaceae)
Rodtinospora (Tinospora)
Miers, 1851
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tinospora srdčitá na botanické ilustraci

Tinospora (Tinospora) je rod rostlin z čeledi lunoplodovité (Menispermaceae). Jsou to dřevnaté liány se střídavými srdčitými listy s dlanitou žilnatinou. Květy jsou zelenavé a nenápadné. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 32 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa. Tinospory obsahují širokou paletu biologicky aktivních látek včetně alkaloidů a glykosidů. Nejznámější je tinospora srdčitá, která je široce využívána zejména v asijské medicíně. Některé druhy slouží v Asii k přípravě šípových jedů.

Popis

Tinospory jsou stálezelené nebo opadavé dřevnaté liány s poněkud sukulentními stonky a bez úponků. Často mají vzdušné kořeny. Některé druhy mají dřevnatou stonkovou hlízu (kaudex). Listy jsou řapíkaté, srdčité nebo příležitostně střelovité či hrálovité, s dlanitou žilnatinou, většinou celistvé a celokrajné, řidčeji na okraji zubaté nebo trojlaločné. Na rubu čepele mohou být v paždí žilek domatia nebo žláznatá políčka. Květy jsou drobné a nenápadné, jednopohlavné, jednotlivé nebo v svazečcích, hroznech, vrcholících či latách. Květenství jsou buď úžlabní nebo vyrůstají na starších bezlistých stoncích. Okvětí je drobné, složené ze 6 kališních lístků ve dvou kruzích a většinou 6 (řidčeji 3) korunních lístků s nehetnatou bází a často s podvinutým okrajem. V samčích květech je 6 většinou volných tyčinek. Samičí květy mívají drobnější okvětí a obsahují 3 volné pestíčky a 6 sterilních staminodií. Čnělka je krátká a tlustá, zakončená zahnutou bliznou. Plodem je peckovice. Plody vyrůstají v souplodích po 1 až 3 na krátkých válcovitých stopkách (karpoforech) a skládajících plodenství. Plody mají podkovovitou pecku obsahující jedno půlměsíčité semeno.[1][2][3][4]

  • Olistění Tinospora crispa
    Olistění Tinospora crispa
  • Květy tinospory srdčité
    Květy tinospory srdčité
  • Plodenství Tinospora sinensis
    Plodenství Tinospora sinensis

Rozšíření

Rod tinospora zahrnuje asi 32[3] až 39[5] druhů. Je rozšířen v tropech Starého světa. Areál zahrnuje téměř celou subsaharskou Afriku včetně Madagaskaru, Arábii, tropickou Asii od Indického subkontinentu přes jižní Čínu, Indočínu a jihovýchodní Asii po západní Tichomoří a severní a severovýchodní Austrálii. Není zastoupen v Jihoafrické republice.[5] Z celkového počtu 32 druhů připadá 7 na tropickou Afriku, 2 na Madagaskar a 23 na oblast Asie, Austrálie a Tichomoří.[2] Z Číny je uváděno 6 druhů, z toho 3 endemické.[1]

Ekologické interakce

Na listech tinospor se v Asii živí housenky pohledného babočkovitého motýla Parthenos sylvia a různých druhů můr, zejména osenic rodu Eudocima.[6] V tropické Asii jsou též hostitelem housenek osenice Eudocima phalonia, která je významným škůdcem ovocných plodin, zejména citrusů a longanu. Dospělé můry plody napichují a živí se vytékající šťávou, což vede k hnilobě a znehodnocení ovoce. V Indočíně jsou tinospory typickou složkou sekundární vegetace po vymýcení primárních lesních porostů, což přispívá k přemnožení těchto škůdců. K rozšíření rostlin přispívá i jejich snadná regenerace z bezlistých kusů stonku, ponechaných na místě po kácení.[2][1]

  • Babočka Parthenos sylvia
    Babočka Parthenos sylvia
  • Housenka osenice rodu Eudocima na tinospoře
    Housenka osenice rodu Eudocima na tinospoře
  • Osenice Eudocima phalonia
    Osenice Eudocima phalonia

Obsahové látky

Tinospory obsahují širokou paletu biologicky aktivních obsahových látek. Po biochemické stránce je nejprozkoumanějším druhem tinospora srdčitá. V rostlině byla zjištěna řada alkaloidů (berberin, cholin, tembetarin, magnoflorin, tinosporin, palmetin, isokolumbin, jatrorrhizin aj.), glykosidů, diterpenoidních laktonů (furanolakton, tinosporon, tinosporidy, jateorin, kolumbin aj.) a steroidů, také seskviterpenoidy (tinocordifolin), fenolické sloučeniny, alifatické uhlovodíky a polysacharidy.[7][8]

  • Alkaloid palmatin
    Alkaloid palmatin
  • Alkaloid magnoflorin
    Alkaloid magnoflorin

Taxonomie

Rod Tinospora je v rámci čeledi Menispermaceae řazen do podčeledi Chasmantheroideae a tribu Burasaieae. V roce 2016 byla uveřejněna fylogenetická studie tribu Burasaieae, prokazující, že rod Tinospora je v klasickém pojetí parafyletický a skládá se ze 3 samostatných vývojových větví, promísených větvemi jiných rodů daného tribu. Proto byly dva čínské druhy (T. dentata, T. sagittata) přeřazeny do nového rodu Paratinospora a pro africký druh Tinospora caffra byl revitalizován rod Hyalosepalum. Podrobný fylogenetický průzkum dalších afrických druhů a komplexní vymezení rodu Hyalosepalum však dosud nebyly provedeny.[9] Uvedené změny nejsou dosud ve světových botanických checklistech reflektovány.[5][10]

Zástupci

Význam

Tinospory mají význam zejména jako léčivé rostliny. Stonek tinospory srdčité je součástí ájurvédických preparátů k léčení celkové slabosti, dyspepsie, horeček a onemocnění močových cest.[8] Silně hořké hlízovité kořeny Tinospora sagittata jsou v tradiční čínské medicíně používány při léčbě kašle a jiných neduhů horních cest dýchacích. Stonky a listy druhů Tinospora crispa a T. sinensis jsou v lidové medicíně Číny a Indočíny používány jako protizánětlivý, protimalarický a antibakteriální prostředek.[11] V tropické Asii je druh Tinospora crispa používán podobně jako některé jiné rostliny z čeledi lunoplodovité (jahodníčky, Coscinium fenestratum) k přípravě šípových jedů, známých jako ipos a podobných jihoamerickému kurare.[3] Africký druh Tinospora caffra s výraznou dřevnatou hlízou (kaudexem) je občas pěstován ve sbírkách sukulentních rostlin. V českých botanických zahradách se tinospory téměř nepěstují. Druh Tinospora tenera je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c HU, Qiming et al. Flora of China: Tinospora [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Flora Malesiana: Tinospora [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  4. ↑ ALBERS, Focke. Illustrated Handbook of Succulent Plants: Dicotyledons. [s.l.]: Springer, 2002. ISBN 9783540419662. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ MITTAL, Jitendra; SHARMA, Madan Mohan; BATRA, Amla. Tinospora cordifolia: a multipurpose medicinal plant. A review. Journal of Medicinal Plants Studies. 2014, čís. 2(2). Dostupné online. 
  8. ↑ a b SINGH, S. S. et al. Chamistry and medicinal properties of Tinospora cordifolia (Guduchi). Indian Journal of Pharmacology. 2003, čís. 35. 
  9. ↑ WANG, Wei et al. New insights into the phylogeny of Burasaieae (Menispermaceae) with the recognition of a new genus and emphasis on the southern Taiwanese and mainland Chinese disjunction. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2017, čís. 109. 
  10. ↑ The Plant List [online]. [cit. 2020-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky) 
  11. ↑ BISSET, Norman G.; NWAIWU, John. Quaternary alkaloids of Tinospora species. Journal of Medicinal Plant Research. 1983, čís. 48. 
  12. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2020-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!