Tiskem vydala poprvé Dvořákovu kantátu Stabat Mater firma N. Simrock v Berlíně roku 1881, a to v partituře, hlasech a klavírním výtahu Josefa Zubatého.
Charakteristika díla
Antonín Dvořák - fotografie z druhé poloviny sedmdesátých let 19. století, tedy přibližně z doby, kdy pracoval na „Stabat Mater“Plakát k provedení Dvořákova Stabat mater v Obecním domě v Praze, březen 2016
Skladba zaujímá významné místo nejen coby vůbec první projev skladatelovy zbožnosti, ale i v celkovém kontextu české národní hudby, neboť po Janu Dismasi Zelenkovi představuje po dlouhé době další titul, který získal světový význam v oblasti duchovní tvorby.
Skladba je nepochybně výsledkem vlastního životního prožitku skladatele, a zřejmě především proto je její obsah a umělecká cena naprosto výjimečná. Jedná se o dílo nevšední ušlechtilosti a závažnosti. Dvořákova melodická a harmonická nápaditost zde dostupuje do absolutní slohové čistoty a zcela osobité oduševnělé estetiky. Instrumentace (jak je i jinak skladatelovou typickou předností) disponuje až neuvěřitelně pestrou, nadpozemskou barevností a plasticitou, jež se nijak nezpronevěřuje vkusu a působí přes svůj přesah naprosto přirozeně. Dvořákovo Stabat mater má ve vývoji Dvořákovy skladelské osobnosti velký význam, ovšem mnohem víc je vrcholným, obsahově hlubokým dílem historie české hudby vůbec – je totiž jednou z umělecky nejsilnějších, nejosobitějších a lidsky nejhlouběji cítěných náboženských skladeb.[zdroj?]
Dvořákovo zhudebnění Stabat mater je poměrně rozsáhlé dílo, jehož trvání je přes devadesát minut čistého času. Spolu s Bachovými, Händelovými a Haydnovými skladbami tohoto typu právem náleží k vrcholům oratorní tvorby hudební historie. Dvořákovo „Stabat Mater“ má (podobně jako jeho Rekviem) dva základní oddíly, rozdělené celkem na deset částí (první 1–3, druhý 4–10). Jednotlivých částí se spolu s instrumentální složkou proměnlivě účastní v různých kombinacích sólové party a sbory, což je typický rys Dvořákovy práce s hlasy.
II. Quis est homo, qui non fleret. Andante sostenuto
III. Eia, Mater, fons amoris. Andante con moto
IV. Fac, ut ardeat cor meum. Largo
V. Tui nati vulnerati. Andante con moto, quasi allegretto
VI. Fac me vere tecum flere. Andante con moto
VII. Virgo virginum praeclara. Largo
VIII. Fac, ut portem Christi mortem. Larghetto
IX. Inflammatus et accensus. Andante maestoso
X. Quando corpus morietur. Andante con moto
Historie vzniku
Vznik kantáty „Stabat mater“ spadá do let 1876–1877, tedy do doby, kdy v důsledku postupné ztráty svých tří dětí Dvořák prožíval nejtragičtější období svého života. Původní základ skladby nese opusové číslo 28, ale zmíněné události přetvořily skladatelův přístup natolik, že skladbu zcela změnil. Inspirací, ze které čerpal ve své bolesti, byla báseň středověkého františkánského poety Jacoponea da Todi ze 13. století, která líčí utrpení matkyKristovy, stojící pod křížem, na němž umírá její syn – latinské spojení „Stabat mater dolorosa“ znamená (volně, i když křečovitě přeloženo) „/pod křížem/ stojící matka bolestná“.
Dvořák rozložil text do deseti částí ve dvou základních oddílech, v nichž k instrumentálnímu základu střídavě a v různých kombinacích použil sólový pěvecký kvartet a smíšený sbor. V prvním díle skladby je převládajícím výrazem bolest a zármutek, ve druhém pak lze nalézt postupné hledání smíření se s tragickým osudem na základě hluboké křesťanské víry ve znovuzrození člověka. Jistě též v důsledku zmíněných událostí trvala skladatelovi finalizace přepracované verze opusu pouhé dva měsíce. Po několika velmi úspěšných uvedeních díla v našich zemích následoval s jistou latencí jeho pronikavý úspěch v Anglii, kde byla provedena v březnu roku 1883 v několika velkých městech a především v Royal Albert Hall v Londýně, a to s obrovským úspěchem. Stabat Mater získala v Anglii Dvořákovi popularitu, srovnatelnou s triumfy Händela, Haydna, Beethovena či Webera. V dalších letech byla s podobným úspěchem prezentována v New Yorku, Pittsburghu, Záhřebu, Mannheimu a ve Vídni. Skladba je nadčasovým uměleckým skvostem a dodnes je pravidelnou a trvalou součástí mezinárodních přehlídek a festivalů nikoli pouze vokálně-instrumentálních děl.
Významné nahrávky
Od 50. let 20. století vznikly nejméně tři desítky nahrávek Dvořákova Stabat Mater.[2] Mezi ně patří:
