Deutsche Grammophon (DGG) je německé hudební vydavatelstvíklasické hudby. Jako samostatná společnost zaniklo v roce 1972, kdy bylo převzato společností PolyGram. Sídlí v Berlíně v městské zčásti Friedrichshain. Od roku 1999 je součástí společnosti Universal Music Group (UMG). Je to nejstarší dosud existující vydavatelství hudebních nahrávek na světě.[1]
Historie
Nahrávka Deutsche Grammophon Gesellschaft, společnosti založené Emilem Berlinerem
Společnost Deutsche Grammophon Gesellschaft byla založena v roce 1898 Emilem Berlinerem, občanem Spojených států amerických narozeným v Německu, jako německá pobočka jeho Berlínské gramofonové společnosti. Berliner vyslal svého synovce Josepha Sanderse z Ameriky, aby zde zahájil činnost.[2] Společnost sídlící ve městě Hannover (rodiště zakladatele) byla německou pobočkou společnosti Victor Talking Machine Company a Britské gramofonové společnosti, ale toto přidružení skončilo vypuknutím první světové války v roce 1914. Ačkoli již nebyla připojen k Britské gramofonové společnosti, Deutsche Grammophon pokračovala v používání značky „His Master's Voice“, kterou používala v Německu do konce čtyřicátých let 20. století jako ochranou známku se psem Nipperem .[3]
V roce 1941 byla společnost Deutsche Grammophon zakoupena elektronickou společností Siemens & Halske.
V roce 1949 prodala Deutsche Grammophon německá práva na svou ochrannou známku His Master's Voice společnosti Electrola, jednotce EMI.[4] Pes a gramofon byly nahrazeny věncem tulipánů, který navrhl reklamní konzultant Hans Domizlaff.[5]
V roce 1962 založila společnost Siemens společný podnik s holandskou společností Philips nazvaný DGG/PPI Record Group, který se přejmenoval na PolyGram Records v roce 1972. V této době si DGG vybudovala pověst vysoce kvalitních nahrávek klasické hudby, stejně jako měla významný počet smluvních zpěváků, hudebníků a dirigentů. Prostřednictvím své dceřiné značky Archiv Produktion podnítila také zájem o středověkou a renesanční hudbu, sborovou polyfonii z 15.–16. století, gregoriánský chorál a průkopnické použití historických nástrojů a postupů při nahrávání.
Vstup DGG/Polydor na americký trh v roce 1969 (DGG měla v předstihu distribuční dohody v USA s Deccale Records a MGM Records) přišel v době, kdy velké americké labely klasické hudby RCA Victor Red Seal a Columbia Masterworks opustily své nevýnosné klasické umělce a lisování záznamů špatné kvality. Kvalitní jak nahrávka, tak i tisk pomohly DGG uspět v Americe a přitáhli umělce jako Arthura Fiedlera a Boston Pops Orchestra (po 35leté spolupráci s RCA Victor) s DGG/Polydor. V roce 1987 Siemens prodal svůj podíl ve společnosti PolyGram a společnost Philips se stala majoritním akcionářem. V roce 1998 koupila společnost Seagram v Kanadě Deutsche Grammophon a PolyGram, jež se stali dceřinou společností Universal Music Group. Společnost UMG byla později prodána a stala se divizí společnosti Vivendi.
Deutsche Grammophon má obrovský katalog významných nahrávek. Společnost vydává část svého portfolia v sérii Originals; kompaktní disky se vyznačují stylizovaným designem vinylového záznamu. Vydává také některá album americké Decca Records z čtyřicátých a padesátých let, například ty, které Leonard Bernstein natočil pro Deccku v roce 1953, a klasické vánoční album, které uvádí Ronalda Colmana v hlavní roli Vánoční koledy a vyprávění Charlese Laughtonao Vánocích pana Pickwicka. Spolu s americkým katalogem klasické hudby Decca Records, Deutsche Grammophon také řídí katalog klasické hudby ABC Records, včetně Westminster Records, která byla společně s americkou Deccou součástí MCA Records.
Ačkoli Deutsche Grammophon získala pověst vydáváním tradičních klasických nahrávek, od šedesátých let minulého století postupně vydala stále větší počet avantgardních nahrávek (zpočátku pod značkou Avant-Garde), včetně Bruna Maderny, Davida Bedforda, Corneliuse Cardewe, Luigiho Nono a improvizací. Také vydala většinu skladeb Karlheinze Stockhausena, dokud skladatel nezískal zpět práva na své nahrávky a znovu je vydal na vlastní značce. Dalšími německými skladateli spojenými se značkou byli Paul Hindemith a Hans Werner Henze.
↑Who's who in the nation's capital. [s.l.]: [s.n.] S. 448.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Grammophon 78 RPM – Label Discography – Germany – 78 RPM World [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DG History: The Fifth Decade (1940–1949) [online]. [cit. 2019-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-30.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑About us – Chronicle [online]. Emil Berliner Studios [cit. 2019-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
