Slovenská nová vlna je pojem, který zahrnuje několik slovenských fotografů, kteří koncem 70. let přišli do Prahy a studovali fotografii na FAMU. Svou hravou imaginativní tvorbou v první polovině 80. let nabourali zaběhlý pohled na tehdejší fotografii. Byli to Miro Švolík, Vasil Stanko, Tono Stano, Rudo Prekop, Peter Župník, Martin Štrba a Kamil Varga.[1][2]
Věnují se inscenované fotografii, akcentované erotice, odmítají vnější realitu a zviditelňují realitu vnitřní, jsou ironičtí vůči světu i vůči sami sobě a nechávají se ovlivňovat surrealismem, dadaismem a poetismem. Miro Švolík je proslulý svými promyšlenými stínovými konturami, montážemi a kolážemi mimo jiné i s jemným erotickým nádechem. Rudo Prekop se zajímá o symboliku zátiší z nalezených předmětů a velmi pečlivě připravenou kompozicí. V jeho pracích je čitelná postmoderní estetika.[3]
Antonín Dufek popsal slovenskou novou vlnu slovy, že: