PROFILBARU.COM

Slezská Ostrava
	Slezskoostravská radnice
Lokalita
Historická země	Slezsko
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	49°50′25″ s. š., 18°17′55″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	7 853 (2021)
Počet domů	1 308 (2011)
	Slezská Ostrava
Další údaje
Kód části obce	413976
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slezská Ostrava (dříve Polská Ostrava, polsky Polska Ostrawa, Śląska Ostrawa, německy Polnische Ostrau) je část Ostravy, bývalé město, dnes součást městského obvodu Slezská Ostrava. Evidenční část města je územně totožná se stejnojmenným katastrálním územím.

Historie

Původně se nazývala jen Ostravou, po založení Moravské Ostravy se začal používat název Slovanská Ostrava. Ten vydržel až do 16. století, kdy se začalo preferovat označení Polská Ostrava.^[3] První písemná zmínka pochází z roku 1229 v listině papeže Řehoře IX. Papež tehdy povolil benediktýnskému klášteru v Týnci u Krakova vybírání desátku ve vsi, která náležela opolským knížatům. Mezi vesnicemi, které klášteru náležely, byla také Ostrava. Nejvýraznějšími šlechtickými rody na jejím území byli Sedlničtí z Choltic (1508–1714) a Vlčkové z Dobré Zemice (1714–1848).

Sedlničtí byli velmi aktivní ve stavebnictví. Vybudovali téměř desetikilometrový Slezský náhon, kterým odebírali vodu z Ostravice. Tím se dostali do sporu s Moravskou Ostravou. V blízkosti mostu přes Ostravici (nynější Most Miloše Sýkory) zřídili osadu Zámostí, ve které podnikali místní živnostníci. Na rozdíl od moravskoostravských radních zde Sedlničtí povolili pobyt také židovským obchodníkům. V 16. století přestavěli Slezskoostravský hrad na renesanční zámek.

Vlčkové drželi polskoostravské panství až do roku 1848, velkostatek si pak udrželi až do roku 1945. Nejvýznamnější událostí jejich doby byla pravidelná těžba uhlí, kterou v roce 1787 zahájil František Josef hrabě Wilczek. Díky hornictví prudce rostl počet obyvatel. Zatímco v roce 1843 to bylo 996 obyvatel, v roce 1869 již 4 620 a v roce 1910 téměř 23 tisíc.

Obec byla v roce 1879 povýšena na městys a 17. září 1920 na město. Polská Ostrava se tak stala největším hornickým městem v Československu. Radnice byla postavena v letech 1911–1913.

Již v roce 1904 se usnesl obecní výbor, že by bylo záhodno změnit jméno Polské Ostravy. Návrh přejmenovat město na Slezská Ostrava však vzbudil nevoli mnoha osobností, Petr Bezruč dokonce na protest složil báseň Polská Ostrava:^[3]

Jsem Polská Ostrava, šak lidu moravského,
bez dýmu žila jsem let dlouhých na tisíce,
van ostrý letěl v důl s hřebene kopce mého
a čistá, průhledná šuměla Ostravice.

V mé sešli hlubiny, lampy světlé za pasem,
žil černých našli směs, co nitrem mým se vinou,
dým nebe zahalil, kam věky hleděla jsem
a pece vysoké se zvedly nad Lucinou.

Ministerstvo vnitra tehdy žádost zamítlo, avšak po vzniku Československa požádal obecní výbor o změnu znovu a tentokrát mu bylo vyhověno. Polská Ostrava se stala Slezskou Ostravou 17. listopadu 1919.^[3]

K Moravské Ostravě byla Slezská Ostrava připojena 1. července 1941.

Další části Slezské Ostravy

Starostové v letech 1920–1941

Od povýšení obce na město v roce 1920 do jejího připojení k Moravské Ostravě v roce 1941 se v jejím čele vystřídalo 5 starostů:^[4]

Jan Poppe (1920–1925)
František Onderka (1925–1928)
Jan Skotnica (1928–1930)
Jaromír Pinkas (1930–1935)
Jan Kunčický (1935–1941)?
Josef Kotas (1938–?)^[5]

Významní rodáci

Evžen Čížek (1904–1942), stíhací pilot francouzské Armeé de ľ air, velitel 312. československé stíhací perutě RAF, letecké eso

Zdeněk Jirotka (1911–2003), český spisovatel.

Galerie

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ADAMUS, Alois. Z dějin Slezské Ostravy. Ostrava: [s.n.], 1920. Dostupné online.
↑ Archiv města Ostravy: Slezská Ostrava – 100 let od povýšení na město – online výstava
↑ S. 4. Lidové noviny [online]. 1938-09-21 [cit. 2024-10-11]. S. 4. Dostupné online.