Následující seznam obsahuje morovéhřbitovy a pohřebiště na území České republiky. Z pochopitelných důvodů nebyly ve všech případech pořízeny ihned písemné záznamy, takže je třeba brát v potaz, že informace o některých se po kratší či delší dobu předávaly pouze ústní cestou, což mohlo mít vliv na faktickou přesnost. Pokud existuje o daném subjektu samostatný článek, najdete v něm podrobnější informace a jejich zdroje.
Založen při moru r. 1680, po moru r. 1713 postaven kostel. V pozdějším 18. století kostel i hřbitov farní, v 19. století nejdříve zrušena farnost, později i hřbitov.
Mezi Sviny a Kundraticemi byl roku 1860 založen hřbitov v souvislosti s morovou epidemií, kterou sem údajně zanesl jistý Francouz s manželkou. Na její následky vymřela prakticky celá ves. Pozůstatky hřbitova existují, objekt je v dezolátním stavu.[2]
První[3] morová epidemie v Lounech z roku 1680 si vyžádala založení nového hřbitova. Při další vlně moru po 33 letech byla započata stavba kostelíku, která byla dokončena roku 1718 a 6. června byl kostelík vysvěcen a zasvěcen Nejsvětější Trojici a 14 sv. Pomocníkům, kteří se vzývají především při nemocech.[4]
Morový hřbitov v lokalitě zvané Pod Vrškem. Pískovcový kříž se sochou a nápisem (doslovně) „Tento svatý kříž je vistaven od Františka Mudrák z Mladotic v 1872.“[8][9]
Na morovém hřbitově nedaleko Starého Rožmitálu byl v roce 1815 pohřben Jakub Jan Ryba. Byl to starší morový hřbitov, který byl založen na nevhodném místě, novější morový hřbitov byl založen v poloze Na Chmelnici.
Hřbitov v lokalitě Na Šerovně je označován jako židovský či morový, ačkoli o židovský hřbitov se nejedná. Oběti morové epidemie zde však pohřbívány byly.[10]
Kaple (u silnice před Dolní Vltavicí) byla vystavěna v roce 1648 po třicetileté válce k pietnímu uctění místa, kam byly pochovány oběti morové epidemie.[11]
Při přechodu pruských vojsk přes obec zde zůstal vojín nakažený cholerou. Zavlekl sem epidemii, která stála 67 životů. Oběti byly pochovány v místech, kde stojí kříž a trojice lip. Morový hřbitov byl roku 1994 prohlášen za kulturní památku.[13][14]
Hřbitov využívaný mezi lety 1680 a 1890 byl původně morovým hřbitovem, který od roku 1787 začala používat místní židovská komunita k pohřbívání svých zesnulých.
Reference
↑ Obec Holasice: Historie. www.holasice.cz [online]. [cit. 2018-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-25.
↑MÜLLEROVÁ, Eva. Vývoj osídlení ve zvolené lokalitě v příhraničním regionu. České Budějovice, 2020 [cit. 2021-07-10]. 58 s. bakalářská práce. Jihočeská univerzita Zemědělská fakulta. Vedoucí práce Ing. Jana Moravcová, Ph.D.. s. 42. Dostupné online.
↑HRUŠKOVÁ, Marie. Památné stromy (1). Ilustrace Jaroslav Turek. Praha: Silva Regina, 1995. 192 s. ISBN80-902033-0-2. Kapitola 26. Svojšice nejsou jen jedny, s. 133.