Richard Novotný (* 14. listopadu 1962 Příbram) je nohejbalový hráč a dlouholetý český reprezentant. Díky jeho výšce, obratnosti, statické i dynamické síle byl předurčen zejména k útočné (v roli hlavního smečaře) a obranné (v roli blokaře) hře na síti, a to jak ve trojicích, tak i v zápasech dvojic.
Je několikanásobnými tuzemským mistrem v nohejbale. Kromě pěti mistrovských titulů má ve své sbírce také několik stříbrných a bronzových medailí, a to jak v disciplíně trojic, tak i dvojic.
Během své sportovní kariéry prošel řadou slavných i méně významných českých nohejbalových klubů a nastupoval v různých úrovních mužských nohejbalových soutěží. S mužským nohejbalem začínal v okresním přeboru za Sportovní klub Hodkovice nad Mohelkou, kterému v roce 1981 pomohl k historickému úspěchu v podobě postupu do krajské soutěže[1]. Mezi lety 1982 a 1983 hájil společně s dalšími velkými nohejbalovými jmény, jako Karel Fatka, Karel Ulmon či Zdeněk Holub, barvy Rudé hvězdy Planá u Mariánských Lázní. V roce 1984 přestoupil do nohejbalového oddílu Zetor LIBEŇ (dnes Nohejbalový klub Libeň). Klub posílený o Richarda Novotného, Petra Mikeše a Karla Fatku měl v té době ambice postoupit s týmem do první ligy, k čemuž však kvůli zařazení družstva do okresní namísto krajské soutěže nakonec nemohlo dojít[2]. Následující rok se vzhledem k nadcházející svatbě a pracovnímu vytížení přestěhoval do Plzně, kde hrál od roku 1985 do roku 1990 za Sokol Plzeň Letná, resp. za NFTK Plzeň Letná v roce 1991. Na hráčích bývalého letenského klubu byl v roce 1992 postaven nový klub Tělovýchovná jednota Plzeň Bílá Hora, který hned v roce svého vzniku obsadil třetí místo v československé federální lize. Jeho barvy oblékal Richard Novotný i v roce 1993 a 1994. Mezi lety 1995 a 1999 nastupoval za Sokol Kobylisy a po jeho rozpadu se již nastálo vrátil zpět do Plzně.
Od roku 1993 až do roku 1999 (s přestávkou v roce 1994) byl součástí národního družstva České republiky, se kterým získal několik titulů mistra světa a mistra Evropy. V roce 1995 na 3. ME v německém Mönchengladbachu obsadil se svými spoluhráči 1. místo ve trojicích, čímž přispěl k téměř absolutnímu triumfu českých nohejbalistů, kteří tehdy brali dva ze tří titulů (v disciplíně jednotlivců skončil Petr Gulda až na 4. pozici). Zlatou medaili z disciplíny trojic převzal rovněž v roce 1996 na brazilském šampionátu v Maceiu. V roce 1997 si z dějiště 4. ME, francouzského alpského střediska Grenoble, odvezl další nejcennější medaili. Titul mistra Evropy přitom nevybojoval v (do té doby své tradiční) disciplíně trojic, ale nově se stal evropským šampionem také ve dvojicích. V těch následně nastoupil ještě v roce 1998 na MS v rumunském Szólnoku, přičemž se z tohoto mistrovského podniku opět vrátil se zlatou medailí.
Vedle medailových umístění v dlouhodobých ligových soutěžích, na mistrovstvích České republiky, Evropy a světa zaznamenal také velké množství úspěchů na řadě prestižních tuzemských jednorázových turnajů, a to i po ukončení své aktivní nohejbalové kariéry. Cenné kovy sbíral např. na svého času velmi známém a oblíbeném nohejbalovém turnaji pořádaném v areálu kotelny janovických kasáren, kterého se účastnilo mnoho sportovních osobností a celebrit (z těch nohejbalových mimo jiné technický kouzelník Jiří Miksan nebo mistr světa Vilém Ungermann). V roce 2005 se zúčastnil se svými bývalými reprezentačními spoluhráči z roku 1995 (Janem Hoškem a Vilémem Ungermannem) jednoho z nejvýznamnějších tuzemských turnajů Austin Cup, kde i po deseti letech prokázali své nohejbalové dovednosti a umístili se na velmi slušném 6. místě. V roce 2011 zvítězil společně se svými bývalými ligovými spoluhráči z Plzně (Jiřím Miksanem a Petrem Turkem) na Memoriálu Karlů Pšajdlů, nohejbalovém turnaji trojic pořádaném v Pavlovsku. Ve stejném roce také ovládli společně se spoluhráči z Bílé Hory (Jiřím Miksanem a Janem Šikem) první ročník nohejbalového turnaje trojic „Mikulášská smeč 2011“ pořádaném v Janovicích nad Úhlavou.