Raketový člun je malé válečnéplavidlo vyzbrojené řízenými protilodními střelami. Kvůli své velikosti a pořizovacím nákladům jsou raketové čluny vítaným bojovým prostředkem pro malá námořnictva. Ke vzniku raketových člunů došlo po druhé světové válce, když pokrok v raketové technice nabídl alternativu k doposud používaným torpédovým člunům. První raketové čluny byly zpravidla původně torpédové čluny, na které byly namontovány odpalovací rampy pro rakety.
Idea nasazení torpédových člunů počítala s tím, že rychlost bude jejich nejlepší obranou. Jejich úkolem je co nejrychleji proniknout na dostřel k nepřátelskému plavidlu (v čemž jim měly dopomoci i malé rozměry a tím pádem obtížnější zjistitelnost) a zaútočit řízenými střelami na velkou vzdálenost. Konflikty na blízkém a středním východě ale ukázaly, že rychlost a malé rozměry jsou nedostatečnou obranou před leteckým útokem a velikost raketových člunů neumožňuje instalaci další protiletadlové výzbroje a elektroniky.[1][2]
S přibývající elektronikou a výzbrojí stoupal výtlak a například izraelské čluny Sa'ar 4 a Sa'ar 4.5 již měly problémy s přetížením nástaveb a tak zpravidla nosily pouze redukovanou raketovou výzbroj. Jejich nástupce, jednotky třídy Sa'ar 5, jsou již de factokorvety, i když se o nich oficiálně stále mluví jako o „raketových člunech“.[3]
Rovněž Sovětský svaz po raketových člunech projektů 183R, 205 a 205U (v kódu NATO: Komar, Osa I a Osa II) přistoupil – paralelně s dalšími pokusy o raketové čluny na bázi křídlových člunů: projekty 1240 a 206MR (NATO: Sarancha a Matka) – k produkci raketových korvet projektů 1234 a 1241.1 (NATO: Nanuchka a Tarantul). USA po křídlatých raketových člunech třídy Pegasus (všechny již byly vyřazeny) myšlenku raketových člunů zavrhly ve prospěch větších, lépe vybavených a vyzbrojených plavidel.
Bojové nasazení
Egypt, Izrael a Sýrie
Jako první do dějin vstoupily dva egyptské raketové čluny „504“ a „501“ sovětské výroby projektu 183R (NATO: Komar), které odpoledne 21. října 1967 zasáhly a potopily izraelský torpédoborecEilat pomocí raket P-15 Termit (NATO: SS-N-2 Styx). Bylo to první potopení nepřátelského plavidla řízenou střelou a zároveň bojový křest raketových člunů.[4][5]
Během následující války Jom Kippur ale raketové čluny arabských států utrpěly porážku od izraelských protějšků typové řady Sa'ar. V bitvě u Latakie potopily izraelské čluny Syřanům kromě dalších plavidel i po jednom raketovém člunu projektu 205 a 183R. Jednalo se o první bitvu raketových člunů. V následující bitvě u Baltimu přišli Egypťané o tři ze čtyř zúčastněných člunů projektu 205. Izraelci se díky rušení vyhnuli zásahu raketami P-15 a naopak zasadili svým protivníkům zničující úder raketami Gabriel Mk.I a dělostřelbou: proti 76mm kanónům namontovaných na izraelských člunech se čluny projektu 205 mohly bránit pouze dvěma 30mm dvoukanóny AK-230. Těmito úspěchy si izraelské raketové čluny vydobyly námořní převahu nad syrským a egyptským námořnictvem.[6]
Před začátkem války v Zálivu mělo irácké námořnictvo dva nebo tři raketové čluny projektu 205 a šest modernějších člunů projetu 205U. Navíc Irák po obsazení Kuvajtu získal raketové hlídkové čluny TNC-45 a FPB-57. Většina iráckých člunů byla během války zničena koaličními letadly a vrtulníky, což znovu potvrdilo jejich zranitelnost ze vzduchu.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Missile boat na anglické Wikipedii.
↑ abThe Lessons of Modern War - Volume IV - The Gulf War (Chapter Ten) [online]. csis.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-07. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
↑BURLESON, Mike. Corvettes: Not Your Typical Missile Boat [online]. newwars.wordpress.com, 2009-11-17 [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑Saar 5 Missile Boat [online]. jewishvirtuallibrary.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-30. (anglicky)
↑ZEINOBIA. 41 years on sinking the Eilat destroyer [online]. egyptianchronicles.blogspot.com, 2008-10-21 [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑BETTS, Richard, K. Cruise missiles: technology, strategy, politics. Washington: Brookings Institution Press, 1982. Dostupné online. S. 381. (anglicky)
↑ abMissile Boat Flotilla [online]. jewishvirtuallibrary.org [cit. 2009-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-06. (anglicky)
↑ abZAJAC, Ivan. Černomořská flota znovu v boji. [[2]]. Říjen 2008, čís. 10, s. 10 a 11.
↑Russian Navy Blog: Vesti Gives More Details on The Battle of the Black Sea [online]. redbannernorthernfleet.blogspot.com [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
↑Inside the Battle for the Black Sea [online]. Noah Shachtman [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
↑ abWhat happened to the Georgian navy? [online]. gavinsblog.com [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
↑ abBangladeshi War of Independence, Indo-Pakistani War of 1971 [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abTrident, Grandslam and Python: Attacks on Karachi [online]. bharat-rakshak.com, 2004-07-07 [cit. 2009-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. (anglicky)
↑Operations in the Arabian Sea [online]. Pakistam Military Consortium [cit. 2009-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-02. (anglicky)
↑ARABIAN PENINSULA & PERSIAN GULF DATABASE: Tanker War, 1980-1988 [online]. acig.org, 2003-09-13 [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
PHELAN, Keiren; BRICE, Martin H. Fast Attack Craft: The Evolution of Design and Tactics. London: Macdonald & Jane's Ltd., 1977. ISBN0-356-04912-4. (anglicky)
RABINOVICH, Abraham. The Boats of Cherbourg. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN9781557507143. (anglicky)