Radnice ve Slavkově u Brna je renesanční budova, jedna z dominant centrálního Palackého náměstí ve Slavkově u Brna, sloužící nadále jako sídlo městského úřadu. Byla vystavěna patrně v roce 1592 na starších, gotických základech na nároží tehdejšího Dolního rynku a Panské (dnes Husovy) ulice, v 19. a na počátku 20. století byla stavebně upravena. Dočasně zde sídlilo i muzeum a obecní knihovna. Objekt je chráněn jako kulturní památka.
Historie
Město bylo poprvé písemně připomínáno 12. května 1237, kdy král Václav I. vydal listinu potvrzující majetek řádu německých rytířů, v níž zmiňuje Novosedlice (Nouozedeliz) jako „civitas cum villis quatuor“, tedy obec se čtyřmi vesnicemi.[1][2] Zdejší řádová komenda byla ve své době nejmocnější na Moravě a patřila mezi nejpřednější v českých zemích.[3]Václav IV. pak udělil městu listinou z 1. července 1416 znakové privilegium, vůbec nejstarší v zemi.[4][5][6] Z roku 1422 je ve městě poprvé známo fojtství (dědičné rychtářství), které udělil král Zikmund Markovi, synu Jana z Hodějic.[7] Roku 1497 byla hrabětem Petrem od sv. Jiří a z Pezinku ustavena osmičlenná městská rada.[8][2]
Od roku 1509 patřilo město do majetku rodu Kouniců,[9] kteří z něj učinili své hlavní sídlo a věnovali jeho rozvoji značnou péči.[10][11] Tvůrcem velkého bohatství se stal Oldřich z Kounic, rada a komoří krále Matyáše i komoří arcivévody Maxmiliána,[11] který nechal po roce 1566 přestavět zdejší tvrz na renesanční zámek[12] a v jehož éře vznikla ve městě řada dalších významných staveb.[11] V roce 1592 vznikla na tehdejším Dolním rynku (později Palackého náměstí) městská radnice,[13][14] která je tak prakticky nejstarší dochovanou stavbou v celém Slavkově.[15] Vznikla totiž přestavbou dřívější budovy a má gotické jádro.[15][16] K budově byl později připojen i renesanční dům, který s ní sousedil v linii dnešní Husovy ulice a na němž je dodnes zachovaný vyvýšený vstupní portál s letopočtem 1581.[15]
Podle urbáře slavkovského panství, založeného roku 1597, se město skládalo ze samotného centra, židovské obce a zámku, obehnaných ze všech stran hradbami se čtyřmi branami, a ze čtyř předměstí navazujících na tyto brány. V té době tedy byl Slavkov rozsáhlým městem.[7] V roce 1660 byl vrchností vydán městský řád, který mimo jiné určoval četnost zasedání rady.[17] Jan Růžička předpokládá v josefinské éře vznik regulovaného magistrátu ve městě, neboť k roku 1770 patřil Slavkov k 28 moravským municipálním městům.[17] Od roku 1784 spravoval město purkmistr, rychtář, dva radní a čtyři členové výboru.[17]
Oltářní obraz sv. Urbana (1712) zachycuje renesanční věžičku radnice vpravo od městské věže.
Návrh územního generelu Václava Petruzziho (1730) zahrnuje i nároží s radnicí vpravo za městskou věží.
Kresba V. F. Petruzziho (cca 1740) s pohledem na město od severu zobrazuje věžičku radnice vlevo od městské věže.
V 19. století se v přízemí radnice vlevo nacházela nálevna a byt hostinského, vpravo policejní strážnice. Bočním vchodem z dnešní Husovy ulice se šlo k šatlavě v patře. V 1. poschodí hlavní budovy pak zasedalo obecní zastupitelstvo, byla zde také uložena obecní pokladna a archiv.[15][16] V polovině 19. století se město stalo také sídlem okresního soudu,[17] jenž sídlil ve vedlejší budově (dnes Palackého náměstí čp. 65). V 70. letech 19. století a pak i na počátku 20. století doznala také samotná radnice stavebních úprav.[18][19][20]
Ke konci 19. století a pak zejména po vzniku první republiky rostly vlastenecké tendence, jež vedly k uspořádání Národopisné výstavky ve Slavkově v roce 1893 a založení městského muzea v prosinci 1923.[21] Shromažďované muzeální předměty byly postupně ukládány v budově tehdejší školy naproti radnice[22] a posléze byla pro potřeby muzea vyhrazena jedna místnost na radnici.[15][23] Po vybudování vodovodu ve městě však byla místnost určená pro muzeum použita jako kancelář městské vodárny a od ledna 1935 byly sbírkové předměty muzea přeneseny do dvou místností na zámku, patřícího tehdy šlechtici Josefu Pálffymu.[23] S hrozbou 2. světové války ovšem v roce 1938 obsadila zámek vojenská posádka a muzejní exponáty byly uloženy v bednách opět na radnici,[23][24] odkud se začaly stěhovat znovu na zámek až na přelomu 40. a 50. let.[25][26] Ve Slavkově také působila Občanská beseda, která však po roce 1918 zanikla a odevzdala městu svoji rozsáhlou knihovnu. To ji nejprve umístilo rovněž ve škole, po založení obecní knihovny se i ta v roce 1929 přestěhovala do dvou místností na radnici. Jedna místnost sloužila jako čítárna s příruční knihovnou, druhá pak jako sklad knih.[27] Stejně jako muzeum se po 2. světové válce knihovna přesunula do zámeckých prostor.
Pohled ze zámeckých koníren na náměstí koncem 19. století, zleva radnice a budova okresního soudu
Na pohlednici z doby kolem roku 1909 je v pravém rohu patrná radnice obložená lešením.
Vlevo radnice se sousedním okresním soudem na kolorované pohlednici z období před rokem 1918
Náměstí s radnicí (vlevo) kolem roku 1923, pohled ze střechy kostela
Nejpozději k srpnu 1965 byla radnice evidována se zájmem o prohlášení za kulturní památku,[19] coby hodnotná uměleckohistorická stavba, jeden z nejstarších domů dochovaných na náměstí a významná součást staré urbanistické zástavby města.[28] K zápisu do státního seznamu kulturních památek patrně došlo 22. června 1970.[29] Nejpozději k prosinci 1985 byla navíc podle KSSPPOP Brno zamýšlena jako součást městské památkové zóny Slavkov,[30] kterou v listopadu 1990 potvrdila vyhláška JihomoravskéhoKNV, a v roce 1992 se stala součástí krajinné památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova.[28][31][32]
V závěru roku 2017 byla realizována celková oprava fasády včetně omítek a oken.[33][34][35] Další rekonstrukce vnitřních kleneb a elektroinstalace proběhla v prvních měsících roku 2022.[36]
Popis
Radnice je nárožní budova v severní části Palackého náměstí (čp. 64), na rohu s Husovou (dříve Panskou) ulicí. Někdejší Dolní rynk zde tvořil přirozený svažitý amfiteátr mezi tehdejší městskou věží, která vzala za své při budování zámeckého parku, a radnicí. Zde se konávala shromáždění obyvatel při společenských, církevních i politických akcích. Před radnicí také stával pranýř, na němž se vykonávaly rozsudky a popravy.[37][38] Plocha náměstí byla dříve vydlážděná lomovým kamenem, k velké změně došlo v polovině 50. let 20. století, kdy byla část plochy zatravněna a doplněna zídkami,[38] svah naproti radnici byl upraven do podoby schodiště stoupajícího k protější dominantní budově společenského sálu.[39] Při rekonstrukci náměstí v polovině 90. let pod schodištěm přibyla kašna s fontánou.[40][41]
Městský znak s pamětním nápisem nad vchodem radnice
Samotná radnice je jednopatrová budova o půdorysu písmene L. Asymetricky umístěný hlavní vchod je půlkruhově zaklenutý s profilovou archivoltou a klenákem ve vrcholu. Po stranách je opatřen pilastry s římsovou hlavicí, na nichž spočívá bosované kladí s psaníčkovou bosáží a na něm úsek návojové římsy.[19] Nad římsou je kartuš s městským erbem a nápisem připomínajícím vznik radnice: „Leta 1592 za Alexandra Bradawichky stariho purmistra a za Petra Pekarze mladssiho purmistra“.[42]
Po stranách vchodu byla fasáda prolomena vlevo třemi a vpravo dříve dvěma, později třemi okenními osami. Rovněž první patro je prolomeno 6 okenními osami. Všechna okna jsou jsou pravoúhlá s profilovanou šambránou a nadokenní i parapetní návojovou římsou. Boční fasáda do Husovy ulice má v patře 5 okenních os a mezi třetí a čtvrtou osou stojí opěrný pilíř.[19] V minulosti stál při nároží radnice až po tento pilíř nízký domek s valbovou střechou, který se využíval jako masný krám.[42] Vlevo od pilíře se nachází zazděný portálek s kamenným ostěním, na překladu s vyrytým letopočtem 1581. K němu dříve vedlo krátké schodiště, po němž zůstala jen cihlová plenta.[43]
Nároží domu je zvýrazněné armováním a završené ve druhém patře šestibokou věžičkou spočívající na konzolách. Věžička je prolomena 6 okenními osami s okny půlkruhově zaklenutými, pod nimiž probíhá kordonová zalamovaná římsa. Zastřešená je šestibokým stanem s vrcholovou korouhví. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu. Mázhaus ve zvýšeném přízemí je zaklenutý 2 poli křížové hřebínkové klenby, mázhaus v 1. patře pak valenou klenbou s výsečemi. Ostatní místnosti mají strop plochý.[19]
Mezi první a druhé okno v přízemí je vsazená pamětní deska[19] s nápisem upomínajícím pojmenování celého náměstí: „Náměstí Palackého nazváno k poctě 100letých narozenin otce národa. Svůj k svému a vždy dle pravdy. 11. 6. 1798 – 7. 8. 1898“.[44] U příležitosti třetího ročníku setkání Slavkovské iniciativy smíření byla v září 1998 odhalena mezi druhým a třetím oknem další pamětní deska, věnovaná italskému teologovi 16. století Bernardinu Ochinovi, který ve Slavkově v roce 1564 zemřel na morovou nákazu.[45][46]
Prostor před radnicí při pohledu od západu (2014)
Radnice od severozápadu s bočním pilířem (2010)
Detail nárožní věžičky (2011)
Reference
↑PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna – Austerlitz. Město nejen se slavnou historií. 1. vyd. Slavkov u Brna: BM typo, 2007. 320 s. ISBN80-903707-2-1. S. 13. Dále jen PERNES ad. (2007).
↑ abRŮŽIČKA, Jan. Obecní reprezentace Bučovic a Slavkova (1850-1914). 2015 [cit. 2024-02-21]. 347 s. Disertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D.. s. 43. Dále jen RŮŽIČKA (2015). Dostupné online.
↑VAVRO, P. Milan. Dějiny kostela sv. Jakuba Většího ve Slavkově u Brna [online]. Římskokatolická farnost Slavkov u Brna, 2023-05-25 [cit. 2023-09-07]. Dostupné online.
↑ZEMANOVÁ, Renata. Památky vyškovského okresu (soupis). Vyškov: Okresní kulturní středisko Vyškov, (po r. 1987). 45 s. S. 35.
↑ abcdefLEFNEROVÁ, L. Detail dokumentu G0507742: Evidenční list kulturní památky - původní [online]. Národní památkový ústav, 1965-08-26 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
↑ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna. Slavkovský zpravodaj. 2023-05-27, roč. XXV, čís. 5, s. 14. Dostupné online.
↑ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (2. část). Slavkovský zpravodaj. 2023-06-30, roč. XXV, čís. 6, s. 19. Dostupné online.
↑ abcZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (4. část). Slavkovský zpravodaj. 2023-08-26, roč. XXV, čís. 8, s. 9. Dostupné online.
↑GERNEŠOVÁ, Hana. Napoleonské spolky v období I. republiky. In: PYLLMAJER, Václav. Sborník Napoleon. [s.l.]: Československá napoleonská společnost, 4. 1995. S. 15.
↑ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (5. část). Slavkovský zpravodaj. 2023-09-30, roč. XXV, čís. 9, s. 11. Dostupné online.
↑ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (6. část). Slavkovský zpravodaj. 2023-10-28, roč. XXV, čís. 10, s. 17. Dostupné online.
↑ Památkový katalog: radnice - kulturní památka. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-27]. Dostupné online.
↑Detail dokumentu G0015715: Slavkov, památková zóna, mapa :1:2000, stav k 31.12.1985 [online]. Národní památkový ústav, 1985-12-31 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
↑Vyhláška ministerstva kultury České republiky ze dne 10. září 1992 o prohlášení území bojiště bitvy u Slavkova za památkovou zónu [online]. Národní památkový ústav, 1992-10-22 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
↑VS. Náměstí mění svou tvář. Slavkovský zpravodaj. 2018-03-31, roč. XX, čís. 3, s. 1 a 7. Dostupné online.
↑r. Tak je to tady. Úprava náměstí potrvá do června 1996. Postilion. Slavkov u Brna: Protisk, 1995, roč. 95, čís. 8, s. 3. Dostupné online.
↑ Náměstí již zapíná poslední knoflíky nového kabátu. Termín dokončení má být dodržen. Postilion. Slavkov u Brna: Protisk, 1996, roč. 96, čís. 6, s. 2. Dostupné online.
↑ abZICHOVÁ, Vladimíra. Poklady nejen z depozitářů (23). Slavkovský zpravodaj. 2004-10-01, čís. 9, s. 6. Dostupné online.
↑KRUNTORÁD, Matěj. Detail dokumentu B0153416: Palackého nám. č.p. 64, 65, radnice a bývalý soud, informační list o dokumentaci vnějších fasád [online]. Národní památkový ústav, 2023-12-05 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
_(37968776065).jpg)
