Radnice (německy Redenitz) je zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Stávala v Doupovských horách, asi 6,5 kilometru jihozápadně od Kadaně.
Název
Název vesnice je odvozen z osobního jména Raden ve významu ves lidí Radnových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Rednitz (1295), Radnycz (1352), Rednicz (1384), Bednycz (1385), Radnicz (1460), Radnicze (1593), Redenitz (1654, 1787 a 1846).[1]
Historie
První písemná zmínka o Radnici pochází z roku 1295 a nachází se v přídomku Peregrinuda de Rednicz. Vesnice od 14. století tvořila součást panství hradu Egerberk. Pravděpodobně někdy mezi lety 1261–1384 byl vystavěn místní kostel, kam vrchnost dosazovala kněze. Fara se nacházela v Okounově.[2] Na počátku sedmnáctého století Radnice patřila pánům ze Štampachu, ale po bitvě na Bílé hoře ji spolu s Egerberkem koupil hrabě Kryštof Šimon Thun a připojil ji ke kláštereckému panství.[3] Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žili čtyři sedláci, osm chalupníků a pět poddaných bez pozemků. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka, práce v lese a dodávky dřeva do hutí.[2]
V roce 1787 uvádí Jaroslav Schaller ve své topografii v obci 35 domů, v roce 1846 pak Johann Gottfried Sommer 38 domů, v nichž žilo 205 obyvatel. Dále zde také zmiňuje mlýn a hospodu. V polovině 19. století ve vsi stála trojdřídní škola, kterou navštěvovaly také děti z Donína, Hůrky, Jindřichova, Malé Lesné, Ostrého a Pastvin. Nejbližší železniční zastávky se nacházely v Želině a Klášterci nad Ohří. Podle údajů z roku 1914 zde stálo sedm velkých usedlostí, mlýn, sýrárna, dva hostince, dva obchody, trafika, spořitelna a pošta. Dne 1. ledna 1920 byla do vesnice zavedena elektřina.[2]
Po roce 1945 se ani Radnici nevyhnul nucený odchod Němců.[2] Vesnice zanikla v důsledku zřízení vojenského újezdu ve třetí etapě rušení sídel. Vysídlena byla k 15. květnu 1954.[2]
Přírodní poměry
Radnice stávala v katastrálním území Žďár u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi dva kilometry jihozápadně od Brodců u Kadaně. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 505 metrů. Oblast se nachází v severovýchodní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[4] Půdní pokryv v širším okolí tvoří kambizem eutrofní. Vesnicí protékal drobný potok, který se severně od ní vléval do Donínského potoka.[5]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí Radnice stála v mírně teplé oblasti MT3,[4] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[6]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 283 obyvatel (z toho 143 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 278 Němců a tři cizinci. Kromě tří evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 264 obyvatel: osm Čechoslováků, 254 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a jednoho cizince. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člena sčítáním nezjišťované církve se hlásili k římskokatolické církvi.[8] V roce 1947 v Radnici žilo 115 obyvatel.[2]
Vývoj počtu obyvatel a domů[9]
|
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950
|
| Obyvatelé
|
234 |
256 |
280 |
291 |
270 |
283 |
264 |
113
|
| Domy
|
39 |
46 |
51 |
51 |
53 |
50 |
52 |
52
|
Obecní správa
Po zrušení patrimoniální správy se Radnice stala obcí, k níž byly roku 1868 připojeny osady Hůrka, Jindřichov a Ostré.[2] Obec zanikla až při zřizování vojenského újezdu.[10] Její katastrální území měřilo 3,61 km².[2]
Pamětihodnosti
- Dominantou vesnice býval zaniklý kostel svatého Jakuba Většího.[11] Roku 1758 se stal farním a v letech 1766–1767 proběhla jeho barokní[11] přestavba. Autorem nástropních fresek z téže doby byl F. Maier.[2] Kostel v padesátých letech 20. století vyhořel. Byl sice znovu zastřešen, a nějakou dobu sloužil jako skladiště, ale v polovině šedesátých let byl zbořen.[11]
- Zaniklá kaple[12]
Odkazy
Reference
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 522.
- ↑ a b c d e f g h i BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. ISBN 80-238-2668-9. Kapitola Radnice, s. 82–83. Dále jen Binterová (1998).
- ↑ Binterová (1998), s. 66.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 472. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ a b c Kostel sv. Jakuba Většího [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2014-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2021-03-08]. [www.znicenekostely.cz/index.php?load=detail&id=12734 Dostupné online].
Související články
Externí odkazy
,_historick%C3%A1_ortofotomapa_(50._l%C3%A9ta).jpg)
