Provincie XVI spišských měst (německy Provinz der XVI Zipser Städte; latinsky Provincia sedecim oppidorum Scepusiensium; maďarsky XVI szepesi városi kerület) byl samosprávný celek 16 spišských měst (na severu dnešního Slovenska) v rámci Uherského království. Existoval v letech 1778–1876. Byl to poslední existující samosprávný útvar na spišském území, mimo tamní župu.
Dějiny
Tento spolek byl nástupnickým útvarem Provincie 13 spišských měst, která do roku 1772 spadala pod správní pravomoc Polsko-litevské unie v rámci tzv. spišské zástavy. Rakouská císařovna a uherská královna Marie Terezie získala při prvním dělení Polska tato území zpět pod vládu uherské koruny a o 6 let později, dne 5. června 1778, potvrdila těmto městům jejich privilegia z předchozích staletí a statutem jim určila vlastní samosprávu. K třinácti původním spišským městům připojila ještě Starou Ľubovňu, Podolínec a Hniezdne, čímž vznikla Provincie 16 spišských měst se sídlem ve Spišské Nové Vsi.
V politických záležitostech byla provincie přímo podřízena Uherské místodržitelské radě, v hospodářských a finančních otázkách Uherské královské komoře. V čele provincie stál volený hrabě (Landgraf, comes terrestris), jemuž se správou pomáhali tři přísedící, notář a právní zástupce; dále provincie měla vlastní soud s hrdelním právem, znak a pečeť. Jednotlivá města si volila rychtáře, přísežné, notáře a městskou radu.
V rámci josefínských reforem byla provincie v dubnu 1785 začleněna do Košického distriktu a krátce nato, 1. listopadu téhož roku, úplně zrušena a včleněna do Spišské župy. V říjnu 1791 se však v souvislosti se zrušením reforem císařem Leopoldem II. provincie opět osamostatnila. Nicméně, župní úřady od té doby vyvíjely důslednou snahu, aby všechna stará spišská výsadní území (vedle šestnácti měst ještě Stolice X spišských kopiníků, Královské dominium Ľubovňa a Podolínec a svobodná královská města) byla zrušena a podřízena plně župní pravomoci.
Během revoluce byl roku 1849 provinční hrabě nahrazen vládním komisařem a provincie byla zorganizována do nové správní formy – Vládního komisariátu XVI spišských měst. V důsledku porevolučního zrušení patrimoniální správy byla od roku 1850 města provincie začleněna přímo do župy a soudní agendu přebraly nově zavedené okresní soudy. Po obnovení ústavnosti v Rakouském císařství byla Provincie XVI měst sice roku 1861 znovu ustavena podle původního tereziánského privilegia, avšak v této podobě vydržela jen 9 let, když byla panovnickým nařízením její samospráva zformována podle jednotného župního vzoru a hrabě přestal být napříště volen, ale byl jmenován přímo panovníkem na návrh vlády. Roku 1876 byl tento už pouze formálně existující správní celek zrušen a definitivně sloučen se Spišskou župou.
Znak
Znak provincie byl 16 spišským městům udělen ve formě pečeti královnou Marií Terezií a jejím spoluvládcem Josefem (II.) listinou z roku 1778. V barokním modře a červeně děleném štítě je nahoře skalnatá stříbrná hora o třech vrcholech v hlavě provázená utvářeným sluncem a šestihrotou hvězdou, dole dvě stříbrná vlnitá břevna. Ve zlatém srdečním štítku černé iniciály I(osephus) II M(aria) T(heresia). Na štítě spočívá otevřená koruna o třech viditelných listech a dvou hrotech s perlami. Štít drží dva gryfové. Dle barevného vyobrazení privilegia[1] jsou nebeská tělesa, štítonoši, koruna, kartuše, i arabeska zlaté. Opis zní: SIGILLVM SEDECIM OPPIDORVM SCEPVSIENSIVM•1774. Po připojení provincie k „velké“ Spišské župě znak provincie zanikl.
Reference
Literatura
Externí odkazy
- HANOUSEK, Jan. Vývoj veřejné správy na Spiši. [PDF online]. Praha: FF UK, 2013. (referát) Dostupné online.
