Geometrický tvar konstrukce (Národní divadlo Londýn)Členění ploch konstrukce svislými a vodorovnými spárami (Knihovna Hradec Králové)Struktura betonové zdi vytvořená vložením plastové matrice do bednění (NOE-Schaltechnik, Süßen)Pemrlovaný povrch betonuVymývaný povrch betonu, (asi 80 × 40 cm)Konstrukce z barevného betonu (Katedrála Panny Marie Andělské v Los Angeles)
Pohledový beton(francouzsky: Béton brut, německy: Sichtbeton, anglicky: faced concrete, béton brut, raw concrete etc) je označení pro viditelný povrch betonové konstrukce, který se manifestuje svým vlastním charakterem. Beton následně nepokrývan – neomítaný, neobkládaný. Nejčastěji je to beton "jen odbedněný", pod pojem se (spíše výjimečně) někdy vejde i beton: broušený, tryskaný, (úměrně) tmelený, barvený, penetrovaný. V zásadě je to beton jen odbedněný.
Počátek hledejme v prvních dekádách 20. století (některá díla Roberta Maillarta a Augusta Perreta). Pravý rozvoj nastal s vývojem díla Le Corbusiera a jeho Unité d'habitation v Marseille a v Berlíně. Pohledový beton je vysoce rozvinutou technologií, hromadně a univerzálně užívanou. Zvlášť oblíbený je ale ve Švýcarsku, Francii, Japonsku, Rakousku, Slovensku, Slovinsku, Chorvatsku, Itálii, Německu a Brazílii, nebo všude tam, kde jsou rozsáhlé zdroje vápencové horniny a značná produkce cementu. Projektant, (zpravidla architekt), určuje následující vlastnosti:
Beton je stavební materiál, který umožňuje vytvářet rovinné i zakřivené plochy. Betonové konstrukci dává její tvar bednění, které musí umožnit splnění architektových představ. Pro zakřivené plochy je zpravidla nutné vyrobit individuální bednění. Výjimku tvoří plochy kolmých válců. Pro sloupy kruhového průřezu jsou vyráběna systémová bedněnístandardizovaných rozměrů a pro větší plochy mají systémová bednění k dispozici zařízení, která zajistí požadované zakřivení překližek bednicího pláště.
Požadovaný geometrický tvar konstrukce je určen výkresem tvaru, v němž jsou definovány rozměry, sklony, zakřivení, výstupky, otvory atd.
Členění ploch konstrukce
Pro konstrukce z pohledového betonu je zpravidla zapotřebí stanovit také rozčlenění ploch. Přirozené rozčlenění plochy, které je dáno otiskem spojů jednotlivých bednicích dílců, může být ještě zdůrazněno úpravou bednění. Požadované rozčlenění jednotlivých ploch určuje architekt tzv. spárořezem. Při návrhu spárořezu je nutné vycházet ze standardizovaných rozměrů systémových bednění a zvažovat rovněž umístění nutných pracovních spar vznikajících při betonáži.
Struktura povrchu
Struktura povrchu plochy pohledového betonu je primárně dána vlastnostmi materiálu, ze kterého je zhotoven bednicí plášť, což je část bednění, která je v dotyku s ukládaným čerstvým betonem při betonáži. Bednicí plášť se zhotovuje z prken nehoblovaných i hoblovaných, překližky, může být také z plechu. Na plášť mohou být upevněny pryžové nebo plastovématrice.
Plochy zatvrdlého betonu mohou být strukturovány dodatečnými úpravami, při kterých je narušován povrch betonu. Užívá se zejména:
Základní barvou betonu je šedá. Různé odstíny šedé v ploše pohledového betonu jsou způsobeny jiným vodním součinitelem čerstvého betonu. Beton s nízkým vodním součinitelem je tmavší a tento barevný rozdíl zůstává i při stárnutí konstrukce stále patrný. Při míchání čerstvého betonu se do záměsi přidávají různé pigmenty, které probarví beton v celé hmotě.
Odlévané tvary: reliéfy, číslice, písmena a nápisy
Při rozvoji pohledového betonu rychle vyšlo najevo, že lze do něho odlévat různé reliéfní znaky. Tato technologie se posléze rozvinula a precizovala. Jsou odlévány jak náročné výtvarné reliéfy, piktogramy, čísla vchodů nebo oddílů, nápisy nebo firemní emblémy a loga. Tyto způsoby jsou široce rozšířené a užívané a odpovídá tomu i nabídka specializovaných firem s matricemi číslic a liter různých velikostní pro kontrareliéfní (intaglie), basreliéfní i haut-reliéfní odlitky. Obvykle ze silikonu, polystyrenu, gumy nebo překližky.
Radio Kootwijk
Banka San Jerónimo, Madrid
Odlitky v betonu (tentokrát ještě "římském") jsou prastaré. Byly už ve starověkém Římě. Pantheon
Ve 20. století se stal pohledový beton také předmětem vážného nakládání při vytváření skulptur a předními protagonisty toho byli Pablo Picasso, Jean Dubuffet a Le Corbusier.
Třídy pohledového betonu
Podle stoupajících nároků na vzhled jsou betonové plochy rozděleny do pěti tříd:[1]
Třídy pohledového betonu
Třída pohledového betonu
Požadavky na plochy betonu
Příklady použití
PB0
nejsou kladeny žádné požadavky
tzv. režný beton (např. plochy základů v zemi, omítané, obkládané či jinak zakrývané plochy)
běžné dopravní stavby, exteriéry běžných budov, dekorativní oplocení
PB3
jsou kladeny velmi vysoké požadavky
interiéry budov a exteriéry budov s vysokými požadavky
PBS zvláštní třída
architektonicky exponované plochy
reprezentativní stavby mimořádného významu
Příklady tříd pohledového betonu
PB0 Vjezdy do tunelu Blanka v Praze Tróji
PB1 Oplocení rodinného domu v Praze Tróji
PB2 Trojský most Praha
PB3 Národní technická knihovna Praha
PBS Krematorium Blumenweg Berlín
Posuzování vzhledu
Zkušební plocha pohledového betonu
Vzhled betonových ploch[pozn. 1] je nutné posuzovat vždy z odstupu, který odpovídá vzdálenosti z níž budou vnímat plochy betonu uživatelé stavby a kolemjdoucí. Posuzují se tyto vlastnosti provedených betonových prvků:
Pórovitost povrchu
Vyrovnaná barevnost
Rovinnost
Kvalita pracovních spár
Struktura
U pohledových betonů třídy PB2 a PB3 se doporučuje provést před zahájením prací zkušební (referenční) plochy, u pohledových betonů zvláštní třídy jsou zkušební plochy předepsány.
Vliv odstupu na posuzování vzhledu pohledového betonu
_(6305784913).jpg)
_over_Maryland_State_Route_85_in_Ballenger_Creek,_Frederick_County,_Maryland.jpg)
