Ve městě zmiňovaném poprvé v roce 1359 existovala tvrz nejasné lokalizace. Hrad založil Dobrohost z Ronšperka, který Poběžovice získal v roce 1459.[4] V roce 1510 hrad dobylo královské vojsko Vladislava Jagellonského vedené Zdeňkem Lvem z Rožmitálu, aby učinilo přítrž loupeživým výpravám Dobrohostova syna Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka, který uprchl ze země a panství si rozdělili jeho bratři Volf a Václav.
Po roce 1989 byl zchátralý zámek převeden do majetku města Poběžovic. Byla zahájena postupná rekonstrukce zámku, která však byla později přerušena.
V letech 2022–2023 se mj. uskutečnily další etapy oprav střechy a hradebního opevnění před budovou jižního křídla zámku, bylo opraveno hlavní schodiště a vstup do zámku i štít a ostění oken nad vchodem. Zároveň byla rekonstruována i barokní socha Neptuna a Tritona ze zámecké kašny a na jejím původním stanovišti byla umístěna její kopie, zatímco originál doplnil expozici uvnitř zámku.[7] Od 1. července 2024 byly během letní sezóny některé vnitřní prostory zámku poprvé zpřístupněny veřejnosti v rámci pravidelných prohlídek.[3][8]
Stavební podoba
Památkově chráněný areál poběžovického zámku zahrnuje celkem deset různých staveb a další dva samostatné objekty – kašnu s oboustranným sousoším Neptuna a Tritona, která by mohla pocházet z dílny barokního sochaře Jana Brokoffa, a rozlehlý přírodně krajinářský zámecký park.[9]
Předhradí chráněné vodním příkopem mělo okrouhlý půdorys a obklopovalo hradní jádro ze všech stran. Dochovaly se části jeho opevnění, dlouhých budov a okrouhlá bašta. Před čelo hradního jádra předstupovala obytná čtverhranná věž a sousední brána. Věž by mohla být pozůstatkem starší tvrze. Zbývající obvod jádra byl postupně obestavěn dvoupatrovými budovami, přičemž dvouprostorový palác na západní straně je nejmladší gotickou stavbou. Výběžek na západní straně nebo část východního křídla je renesanční a řada úprav nádvoří pochází z období baroka.[4]
↑ abSEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Domažlicko a Klatovsko. Svazek IX. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 268 s. Kapitola Ronšperk hrad, s. 87–90.
↑DUDÁK, Vladislav. Na zámek v Poběžovicích k samurajským kořenům EU. tyden.cz. 2008-12-10. Dostupné online [cit. 2018-07-30].
↑Hrad a zámek Poběžovice. Dokončené práce na zámku [online]. Poběžovice: Turistické informační centrum [cit. 2024-07-20]. Dostupné online.
↑Hrad a zámek Poběžovice [online]. Poběžovice: Město Poběžovice [cit. 2024-07-20]. Dostupné online.
↑Památkový katalog: Zámek [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-08-02]. Dostupné online.
Literatura
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Poběžovice – zámek, s. 264–265.
WAGNER, Radan. Japonská matka moderní Evropy: zámek Poběžovice. Art Revue. 15-07-2024. Dostupné online [cit. 02-08-2024].
VÁŇOVÁ, Ladislava; VONDRUŠOVÁ, Alena. Paměti hraběnky Micu Coudenhove-Kalergi. [s.l.]: Nakladatelství Českého lesa – Zdeněk Procházka, 2014. 184 s. ISBN978-80-87316-43-6.