Ploskovice (německy Ploschkowitz) jsou obec v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Nachází se zhruba 5,5 kilometru severovýchodně od Litoměřic. Žije v ní 464[1] obyvatel. Obec je známá svým zámkem z let 1720–1730.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1057. Ploskovice byly zmíněny v nejstarší souvislé české větě, kterou někdo připsal k latinské zakládací listině litoměřické kapituly, původně z let 1057 až 1058. Přípisek je z počátku 13. století.
„
|
Pavel dal jest Ploskovicích zemu, Vlach dal jest Dolás zemu bogu i sviatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu.
|
“
|
— Transkripce původního primitivního pravopisu[4]
|
Ploskovice koncem 12. století patřily zámožnému šlechtici Hroznatovi. Roku 1188 je ale daroval řádu johanitů v Praze, kteří si zde postavili opevněné sídlo, komendu. Během husitských válek, v roce 1424, Ploskovice obsadil rytíř Ješek. V roce 1436 král Zikmund Lucemburský Ploskovice zastavil bývalému husitskému hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic. Ten je roku 1440 vyměnil s Rydkéři z Polenska za hrad Kyšperk. Již před roku 1456 johanité vesnici vyplatili, ale sami ji pak zastavovali.
V druhé polovině 15. století sem přišel Adam z Drahonic, který roku 1483 vyhlásil nové roboty. Ty vedly 13. července 1496 k povstání poddaných, kteří dobyli tvrz a pána donutili k jejich propuštění ze své moci. Poddanství pak nabídli Daliborovi z Kozojed, který se panství ujal. Zemští hejtmané ale jeho čin odsoudili, v roce 1497 vyhlásili na Litoměřicku brannou hotovost a tvrz dobyli. Dalibor byl zajat, uvězněn v čerstvě postavené věži nad Jelením příkopem na Pražském hradě a 13. března 1498 popraven.
Po roce 1539 Johanité prodali Ploskovice do dědičného vlastnictví rodu Trčků. Původní komenda byla upravena na tvrz a ta byla přestavěna renesančně, barokně a počátkem 19. století zbořena. Mezi lety 1720-1725 nechala v sousedství starého zámku postavit nový zámek Marie Anna Františka, rozená vévodkyně sasko-lauenburská. [5]
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Ploskovice[6][7]
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011
|
Obyvatelé
|
290 |
408 |
388 |
407 |
528 |
519 |
513 |
369 |
419 |
346 |
315 |
264 |
249 |
262
|
Domy
|
45 |
47 |
48 |
47 |
53 |
54 |
54 |
58 |
87 |
51 |
57 |
58 |
69 |
77
|
Data z roku 1961 zahrnují i domy místních částí Těchobuzice a Vinné.
|
Části obce
Doprava
Železniční stanice na trati z Lovosic do České Lípy, patrně jen díky zdejšímu zámku patřícímu habsburské panovnické rodině má toto nádražíčko velmi mohutnou nádražní budovu.
Osamělá nádražní budova vzdálená přibližně 1,3 kilometru od Ploskovic působí v ploché bezlesé krajině impozantně. Ploskovice byly významným centrem chmelařské oblasti a v obci a v nejbližším okolí (Velký Újezd, Býčkovice) nalézaly obživu stovky sezónních pracovníků. Němým pozůstatkem časů prosperity je dnes již zaniklá dřevěná skladištní budova, kterou připomíná rozpadající se kamenná rampa.
Pamětihodnosti
Rodáci
- Josef Hoser (1770–1848), lékař, botanik, zeměpisec, národopisec, sběratel a mecenáš umění
- Václav Pilát (1899 –1979), vojenský pilot
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Jaroslav Porák, Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.–18. století), Praha 1979, s. 31
- ↑ RUBEŠ, Marek. Ploskovice – komenda rytířského řádu johanitů a osudy následných sídel. Hláska. 2020, roč. XXXI, čís. 1, s. 10–13. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 299. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
Externí odkazy