Per Nørgård (* 13. července 1932 Gentofte) je dánský hudební skladatel.
Narodil se v dánském Gentofte. Studoval u Vagna Holmboe na Královské dánské hudební akademii v Kodani a pak u Nadii Boulanger v Paříži.
V začátcích byl silně ovlivněn severským stylem Jeana Sibelia, Carla Nielsena a Vagna Holmboe. V 60. letech 20. století začal zkoumat moderní techniky centrální Evropy a nakonec vyvinul serialistický kompoziční systém, založený na „nekonečných úsecích“,[1] který pak použil v díle Voyage into the Golden Screen, ve své druhé a třetí symfonii, díle I ching a dalších pracích konce šedestátých a také v sedmdesátých letech.[2] Později jej zaujal švýcarský malíř Art brut Adolf Wölfli, který inspiroval mnoho Nørgårdových prací,[3] včetně jeho Čtvrté symfonie, opery Det Guddommelige Tivoli nebo díla Papalagi pro sólovou kytaru
Nørgård skomponoval díla všech hlavních žánrů: šest oper, dva balety, osm symfonii a jiné kusy pro orchestr, několik koncertů, chorálové a vokální díla, mimořádně velké množství komorních skladeb (včetně deseti smyčcových kvartetů) a několik prací pro sólové nástroje. Skladby pro sólové nástroje obnášejí množství skladeb pro kytaru, většinou psané pro dánského kytaristu Erlinga Møldrupa: In Memory Of... (1978), Papalagi (1981), serie suit nazvaná Tales from a Hand (1985–2001), Early Morn (1997–98) a Rondino Amorino (1999).
Jedním z jeho nejdůležitějších děl pro sólové perkuse je I ching pro dáského perkusionistu Gerta Mortensena. Také složil hudbu k několika filmům, jako například The Red Cloak (1966), Babettina hostina (Babettes gæstebud) (1987) nebo Hamlet, princ dánský (1993).
Skladatelovou Osmou symfonii uvedel ve finském Helsinském hudebním centru finská Helsinská filharmonie s dirigentem Johnem Storgårdsem. Heikki Valska z Finského rozhlasu symfonii popsal jako „velmi světlou a lyrickou“ a také „přístupnou“. na své premiéře byla dobře přijata publikem.[4]
Je také plodným autorem. Napsal mnoho článků, které se zabývají hudbou z technického nebo z filozofického hlediska.[zdroj?]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Per Nørgård na anglické Wikipedii.
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) • Emmanuel Pahud (2024)