Pavel Bobek trávil své dětství na pražském Břevnově.[p 1] Jeho otec Václav (1901–1955)[2] byl stavebním inženýrem a měl také hudební nadání (hrál na piano a působil coby kapelník místní břevnovské kapely).[3] Matka, Božena zpívala například s kapelou svého manžela.[3] Pavel Bobek měl o pět let staršího bratra Václava a o jedenáct let mladší sestru Alenu.[1] Ke zpěvu, ani ke hře na klavír, k níž ho rodiče přihlásili, však malý Pavel zpočátku příliš vztah neměl.[3] Bližší mu byla technika, a sice letectví a tramvaje.[4] První pěvecké pokusy se odbývaly v betonovém bazénku na zahradě u domova, jenž se zakrýval dřevěným víkem. Malý Pavel si do bazénu vlezl, zakryl jej víkem a prozpěvoval si, domnívaje se, že jej nikdo neslyší.[3]
Dům Pavla Bobka
Roku 1952 začal studovat gymnázium na Hládkově (pozdější Gymnázium Jana Keplera). Spolu s ním do této školy nastoupil jeho pozdější celoživotní přítel Jiří Laurent, se kterým se znal již od šesté třídy základní školy. Během školních let také společně muzicírovali, když Bobek hrál na piano a zpíval a Laurent k tomu hrál na kytaru gibsonku. Vystupovali především se skladbami zachycenými z vysílání západoevropských rozhlasových stanic.[p 2][7] K dalším jeho spolužákům patřil také architekt Jan Kaplický.[8]
Když byl ve třetím ročníku gymnázia, objevil se u jeho otce zhoubný nádor na mozku. Povedlo se jej sice úspěšně odoperovat, nicméně po operaci se otec již úplně nevzpamatoval a po roce a půl, v době, kdy se Pavel připravoval k maturitě, ve věku 53 let zemřel.[8]
Po úspěšně složené maturitě se všichni tři kamarádi hlásili na vysokou školu, konkrétně na České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), kde chtěli studovat architekturu. Bobek u zkoušek uspěl, ale Kaplický nikoliv.[p 3][8] Během univerzitních studií vystupoval Pavel Bobek spolu se spolužákem Laurentem na fakultních večírcích a předváděli spolustudentům písně nacvičené z poslechu zahraničních rozhlasových stanic.[9] A právě dvě ze spolužákyň jej požádaly, zda by se s nimi v roce 1957 nezúčastnil pěvecké soutěže Hledáme nové talenty. Pavel Bobek souhlasil, leč jak se ukázalo, dívky na něj vše nastražily – samy účast v soutěži neplánovaly, ale jeho do soutěže bez jeho vědomí přihlásily a domluvily mu vystoupení s písní Singing the Blues od Guye Mitchella. Píseň v jeho podání sklidila úspěch a poslala jej do finálového kola této soutěže. Karel Krautgartner, jenž vedl kapelu, která Bobka na soutěži doprovázela, zpěváka chválil a plánoval, jak k písničce doplní český text a následně s ní objedou celé Československo. Protože však Pavel Bobek s překladem písně do češtiny nesouhlasil, neuskutečnil se ani výlet po celé republice, ani nebyl pozván na finále.[10]
Během vysokoškolských studií koncertovali Bobek společně s Laurentem prvně za honorář. V roce 1959 byli osloveni pracovníky Divadla Paravan, jež sídlilo v pozdější Redutě, aby zpříjemňovali večery po představeních hudbou v místním divadelním klubu.[12] Vystupovali pod pojmenováním PARALAX a Bobek hrál na piano a zpíval.[13]
Vysokou školu úspěšně dokončil roku 1961 a získal akademický titulinženýr architekt (Ing. arch.). Po ní dostal umístěnku do Ústí nad Labem. Tam ovšem neodešel a přihlásil se k výstavbě pražského sídliště Petřiny. Na stavbě se seznámil s Petrem Spáleným, který tam také pracoval. Když se blížila zima roku 1961, rozhodl stavbyvedoucí Petřin, že je Bobka na stavbu škoda a poslal ho Sdružení velkovýkrmen, kde se setkal například s Miroslavem Černým či s Petrem Nárožným.[p 5] Na přelomu let 1961 a 1962 absolvoval půlroční vojenskou službu.[16]
Po škole
Po škole a vojenské službě začal zkoušet s Pavlem Sedláčkem a Studijní skupinou Big Beatu. V tomto tělese nejen zpíval, ale občas také hrál na klavír. V roce 1963 kontaktoval Bobka hudebník Pete Kaplan, který s Miloslavem Růžkem a Pavlem Chrastinou založili skupinu Olympic. Protože Kaplan odcházel na základní vojenskou službu, hledal za sebe do kapely náhradu. Tu našel v Bobkovi a jeho příteli Laurentovi. Oba se tak stali členy kapely ještě před příchodem jejího pozdějšího frontmanaPetra Jandy.[17][p 6] Během roku 1965 se rozhodl změnit zaměstnání a přešel do Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI). Zde vydržel až do roku 1980.[14]
Již ale roku 1963 se mezi kytaristou Olympicu Petrem Jandou a začínajícím textařem Jiřím Štaidlem začala rodit idea vystupování kapely na jevišti divadla Semafor.[14] Ve spolupráci se skladatelem Karlem Marešem (autor duetu Tam za vodou v rákosí pro Evu Pilarovou a Waldemara Matušku) se podařilo pro myšlenku přesvědčit také Jiřího Suchého. Štaidl s Marešem připravili pro kapelu představení Ondráš podotýká, v němž vedle Bobka pěvecky vystupovali Miki Volek, Josef Laufer, Yvonne Přenosilová, Naďa Urbánková či Věra Křesadlová. Premiéra představení se uskutečnila 11. listopadu 1963 a po ní následovalo dalších 52 repríz.[18] Kritika z pera Jiřího Černého či Jaroslava Přikryla Bobkův výkon v představení oceňovala.[19] Od této doby se také datuje přátelství mezi Bobkem a Přenosilovou.[20]
V reakci na úspěch divadelního představení natočila v roce 1964 monopolní vydavatelská společnost Supraphon pět desek (na čtyřech byly písně Olympicu a na jedné Mefista), které distribuovala mezi čtenáře časopisu Mladý svět.[21] Téhož roku emigroval Pavlu Bobkovi bratr Václav do Západního Německa, kde působil jako stavební inženýr v Mnichově (stavěl například tamní letiště).[22] Olympic se roku 1964 stal profesionálním hudebním tělesem, ale Pavel Bobek se chtěl i nadále věnovat svému původnímu zaměstnání architekta.[23]
Příchod do Semaforu a nárůst popularity
V letech 1963–1965 byl zpěvákem skupiny Olympic, od roku 1966 vystupoval nejčastěji s Country BeatemJiřího Brabce.[24] S ním se v roce 1967 stal stálým členem divadla Semafor, v němž působil až do roku 1990.[24] Patřil do souboru okolo Miloslava Šimka, původně také s Jiřím Grossmannem, který Bobkovi napsal několik textů. V jejich Návštěvních dnech Bobek vystupoval nejen jako zpěvák, ale i herec malých komických rolí. Zpíval zprvu ve velké míře anglicky, po nástupu normalizace se musel přeorientovat na češtinu. Roku 1975 mu vyšlo první albumVeď mě dál, cesto má.
V roce 1978 se v rezidenci amerického velvyslanectví setkal s americkým country zpěvákem Johnnym Cashem[25] na jeho koncertě, se kterým si i zazpíval.[26]
Roku 1980 byl oceněn ziskem Zlaté porty za zásluhy a rozvoj country music.[24] Počátkem 80. let vydal dvojici alb se stejnými písněmi v češtině a pak v angličtině (Zkus se životu dál smát a The Stranger).
Sestra Alena v sedmdesátých letech úspěšně dokončila studia na Filozofické fakultě UK.[22] Také se provdala (Svobodová) a nyní působí jako archivářka festivalu Pražské jaro.[29]
Nejznámější písně
Jeho nejznámější písně a největší hity jsou písně:
2005Mr. Rock & Mr. Roll – Supraphon – Pavel Bobek a Olympic – 02. Oh Boy! / 08. Memphis, Tennessee/ 10. Rock Around The Clock
2005Hej pane diskžokej – Universal Music -15. Veď mě dál cesto má
2006Zamilovaná – Universal Music -03. Divoká růže (duet s Marií Rottrovou)/ 17. Dítě květin
2006Snídaně v trávě – Universal Music – 07. Pojď stoupat jak dým / 13. S tím bláznem si nic nezačínej (duet s Marií Rottrovou)
2006Country superpohoda – Supraphon – 01. Country boy (Lord Have Mercy On A Country Boy) / 15. Pojď se mnou touhle ulicí / 14. Z nebe padá ranní déšť (Early Morning Rain) – CD / 24. Lásko, mně ubývá sil (Lucille) CD
2006Legendy českého popu 60. léta – Universal Music -07. Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát
2007Nejlepší country výběr všech dob – Universal Music -10. Veď mě dál, cesto má (Take Me Home, Country Roads) -cd2 / 07. Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát (Ruby, Don’t Take Your LoveTo Town)
2007Zřejmě letos nikde nejsou kytky – Universal Music -13. Divoká růže (duet s Marií Rottrovou)
2007Holky z naší školky – Universal Music -18. Má dívka „N"
2007Nejlepší výběr 80. let všech dob – Universal Music -18. Lásko, mně ubývá sil
2008Nejlepší písničky O Lásce všech dob – Universal Music – 14. Pavel Bobek – Lásko, mně ubývá sil -cd2
2008Okno mé lásky – Universal Music -03. Všem dívkám, co jsem měl kdy rád duet s Karlem Gottem)
↑V ateliéru navrhoval zemědělské stavby (prasečince, silážní věže či kravíny).[14] Vyprojektoval například konírnu pro 26 koní[15] či experimentální kravín pro 800 dojnic. Některé ze staveb byly také realizovány.[14]
↑Pro Kaplana po jeho návratu z vojenské služby již v kapele nebylo místo a on si tak založil svou vlastní skupinu Mefisto.[17]
↑Spojení alb 'Stárnoucí mladík' (bez 3 snímků) a 'Já při tom byl' (bez 4 snímků)
↑V podstatě anglická verze alba 'Zkus se životu dál smát'. Anglická verze neobsahuje snímky 'Střídám světem stín' a 'Píseň pro prázdný sál', obsahuje však snímky 'Wonderful Baby' ('Nádherná krásko'; ta vyšla česky na singlu v r 1980, B-stranou byla odlišná verze 'Zkus se životu dál smát'), 'On The Amazon' (česká verze 'V městě Babylon'; známá z pásma 'Dva muži někde', poprvé vychází na CD Antologie) a 'Birthday Song'(česká verze 'Právě tak' však vychází až na albu 'Stárnoucí mladík').
↑Existuje též v pozměněné anglické verzi "The Stranger". Třetinu repertoáru alba – písně "Mít čas pro trochu snění", "Píseň pro prázdný sál", "Tátovo boogie" a "Zkus se životu dál smát" v době vydání LP posluchači znali z recitálu "Dva muži někde". Titulní píseň alba vyšla o rok dříve v odlišném aranžmá na B-straně singlu "Nádherná krásko" (tato píseň pochází též ze zmíněného recitálu a tudíž by mohla být jedním z bonusů na potenciální reedici alba).
Reference
↑ abKŘÍŽENECKÝ, Jaroslav. Pavel Bobek: půlstoletí na pódiu. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. 395 s. ISBN978-80-7388-097-2. S. 17. [Dále jen Kříženecký].
↑Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 11. – 16. 11. 1996 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2012-12-16]. Kapitola Výsledky hlasování. Dostupné online.
↑ Laureáti ceny. cenyandel.cz [online]. [cit. 2015-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-25.
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 66.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 48.
KŘÍŽENECKÝ Jaroslav. Pavel Bobek – Půlstoletí na pódiu, vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009, ISBN978-80-7388-097-2
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 58.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 109.
DĚDEK, Honza. Zuby jsem si čistil vínem: rozhovor s Pavlem Bobkem. Fotografie Tomáš Třeštík a archiv Pavla Bobka. Reflex. 2009-01-21, roč. 2009, čís. 4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-03.Archivováno 3. 2. 2009 na Wayback Machine.
.jpg)
.JPG)
