Přesličníkovité jsou jednodomé nebo dvoudomékeře a stromy s tenkými zelenými článkovanými větévkami. Svým vzhledem připomínají spíše jehličnany. Na kořenech jsou hlízky se symbiotickými bakteriemi fixujícími vzdušný dusík. Chlupy jsou jednoduché nebo větvené. Listy jsou drobné, silně redukované, šupinovité, v přeslenech po 4 až 20, tvořící na každé uzlin větévky pochvu. Palisty nejsou přítomny. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné, v jehnědách, klasech nebo hlávkách na konci postranních větévek. Okvětí chybí. V samčích květech je jediná tyčinka. Semeník v samičích květech je spodní, srostlý ze dvou plodolistů, s jednou nebo dvěma komůrkami. Čnělky jsou volné. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka, z nichž jedno v průběhu vývoje zakrní (abortuje). Placentace je axilární. Květy jsou bez nektárií. Plodenství je klasovité, víceméně dřevnaté. Plodem je samara srostlá se 2 dřevnatými listenci. Semena jsou bez endospermu.[1][2][3]
Mladá rostlina přesličníku Casuarina equisetifolia
Přesličníkovité jsou opylovány větrem. Křídlatá semena jsou také šířena větrem.[1]
Taxonomie
V dřívějších taxonomických systémech byla čeleď přesličníkovité řazena do samostatného řádu, nejčastěji do blízkosti řádu bukotvaré (Fagales). Sesterskou větví je podle kladogramů APG dvojice čeledí břízovité (Betulaceae) a Ticodendraceae.[4] Původně čeleď zahrnovala jediný rod - přesličník (Casuarina). Později byl tento rod na základě morfologie a počtu chromozomů rozdělen na stávající 4 rody.[1]
Přesličníky jsou pěstovány v klimaticky příznivých oblastech jako okrasné dřeviny. Velmi tvrdé a pevné dřevo se používá k výrobě pražců, nářadí, nábytku a jako palivo. Kůra, která obsahuje hnědé barvivo, byla používána k barvení vlny a hedvábí. V suchých oblastech mají přesličníky velký význam při zpevňování písčitých, neúrodných a degradovaných půd. V některých zemích patří k základním melioračním dřevinám, které umožňují přeměnu pouští na zemědělskou půdu. K takovému účelu jsou využívány například v Egyptě a v Iráku. Protože dobře snášejí zasolené půdy, vysazují se někdy jako větrolamy na mořském pobřeží.[5]
↑VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN80-200-0939-6.
↑HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN80-200-0939-6.
