PROFILBARU.COM

Přehled medailí
Mistrovství Evropy v boxu

Ondrej Pustai; Andrej Pustai; András Pusztai
Osobní informace
Narození	25. května 1954; Seňa Československo
Úmrtí	12. června 2014 (ve věku 60 let); Karlovy Vary Česko
Stát	Československo
Výška	182 cm
Hmotnost	cca 81 kg
Sportovní informace
Klub	TJ VSS Košice (1970–72); TJ Rudá hvězda Litoměřice (1972-73); TJ Rudá hvězda Karlovy Vary (1973-75); TJ Rudá hvězda Ústí nad Labem (1975-82); TJ Uhelné sklady Praha (1982-83)
Rezort	SVS FMV Praha (Plzeň) (1975–1982)
Trenéři	Anton Spišiak (VSS); Jan Šauer (RHKV); Bohumil Němeček (RHUnL); Josef Malík (repr.)
Kategorie	těžká váha
Střeh (gard)	levý (ortodoxní)
Účast na LOH	bez účasti
	Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2024

Ondrej (Andrej) Pustai (25. května 1954 Seňa – 12. června 2014 Karlovy Vary) byl československý boxer maďarské národnosti.

Sportovní kariéra

Byl rodákem z východoslovenské obce Seňa. S boxem začínal v nedalekých Košicích klubu Východoslovenských strojární (VSS) pod vedením Antona Spišiaka. Spišiak ho dle jeho vlastních slov naučil při boxování přemýšlet.^[1] Po vyučení narukoval na vojnu ke sportovní rotě do Litoměřic, ale záhy byl převelen do Karlových Varů, kde se připravoval v boxerském oddíle Rudé hvězdy pod vedením Jana Šauera.^[2] Až do roku 1975 neměl mezi muži výraznější sportovní úspěch. V tomto období začal pracovat na nové bojové strategii. Inspirací mu byl sovětský film Ring z roku 1973,^[3] kde se hlavní hrdina (Pjotr Isajev) utkává se soupeřem, který boxuje ze záklonu. Tuto taktiku začal v zápasech napodobovat a brzy slavil první úspěchy. Jeho v Československu specifický styl měl své výhody v podobě minima zranění ve tváři (roztržené obočí, naražený nos, natrhlý ret...), ale zároveň kladl zvýšený nápor na ramenní vazy a záda. Byl vyznavačem stíhového boxingu doma před zrcadlem, než sparingu s reálným soupeřem v ringu.^[1]

V roce 1975 byl zařazen do střediska vrcholového sportu ministerstva vnitra a přestoupil do Rudé hvězdy v Ústí nad Labem, kam dojížděl na tréninky z Karlových Varů. Poprvé na sebe výrazně upozornil média na podzim téhož roku – druhé místo v polotěžké váze do 81 kg na Spartakiádě bezpečnostních sborů a třetí místo na Memoriálu Václava Procházky.^[4] V listopadu poprvé reprezentoval Československo v zápase družstev s Dánském.^[5]

V olympijském roce 1976 se do užšího výběru reprezentace trenéra Josefa Malíka nevešel. V květnu získal svůj první titul mistra republiky v polotěžké váze do 81 kg, který v dalších letech šestkrát obhájil.^[6] V září vyhrál prestižní Memoriál Václava Procházky.^[7] V roce 1977 obsadil v lednu třetí místo na mezinárodním turnaji v Leningradu.^[8] V Československu patřil dlouhodobě za reprezentační jedničku ve své váze, dařilo se mu v lize, na domácích turnajích, v zahraničí končil na třetím místě, ale pro reprezentačního trenéra Josefa Malíka byl jeho box váhavý, stereotypní,^[9] dostatečně nezajímavý pro nominaci na mistrovství světa či Evropy. V roli hrála i jeho svébytná (samorostlejší) povaha. Narážek na svoji osobu se asi za svůj život vyslechl několik – "Pustai je společenský tvor, moc se baví... s rozhodčím", "Trenér aby u něho pořád stál. Včera se snad poprvé zapotil... a to ještě v sauně" apod.^[10] Boxoval ve slabě obsazované (malá konkurence) polotěžké váze a jeho styl boxování byl pro špičkové boxery dobře čitelný. Spoléhal se výhradně na bodování levým direktem (jab), který však byl podle trenéra Malíka pro vrcholový box pomalý.^[11] Tyto nedostatky znamenaly, že se své první nominace na mistrovství Evropy až ve svých 25 letech v květnu 1979.^[12] V německém Kolíně nad Rýnem prohrál v úvodním kole s Polákem Pawłem Skrzeczem 0:5 na klasifikační body.

V olympijském roce 1980 se podobně jako před čtyřmi roky do užšího výběru reprezentace trenéra Josefa Malíka nevešel. V poolympijské sezóně 1981 mu v oddíle i reprezentaci začal po letech konkurovat v jeho polotěžké váze do 81 kg dvacetiletý Jaroslav Ligoš. Vzájemná rivalita s Ligošem mu pomohla k druhé nominaci na květnové mistrovství Evropy ve finském Tampere.^[13] V původní šestičlenné nominaci vlastně nefiguroval. Boxerskému svazu se však podařilo zajistit nižší náklady na cestovném (letadlem do Moskvy, potom vlakem do Tampere) a tím byla nominace navýšena o tři další boxery.^[14] V úvodním kole porazil 5:0 na klasifikační body Švéda Bo Perssona.^[15]^[16] Ve čtvrtfinále ho čekal starý známý z utkání reprezentačních družstev s Maďarskem János Soltész. V únoru se Soltészem smolně prohrál ve třetím kole po úderu na spodek.^[17] V Tampere se proti Soltészovi maximálně soustředil a po výborném výkonu vyhrál 4:1 na klasifikační body.^[18]^[19] Výhrou a postupem do semifinále měl v kapse jistou bronzovou medaili. V semifinále proti Sovětu Alexandru Krupinovi byl outsiderem a prohrál 0:5 na technické body.^[20]^[21] Nečakaná bronzová medaile v 27 letech vzbudila zájem o jeho osobu, které do té doby byla minimální. Sami sportovní novináři se ptali trenérů reprezentace co je vlastně zač, přitom měl již za sebou řadu sportovních úspěchů.^[2]

Zisk bronzové medaile, ale nezastavil postupný nárůst formy jeho hlavního rivala Jaroslava Ligoše. Toho začal od roku 1982 oddíl Rudé hvězdy Ústí nad Labem preferovat jako jedničku v polotěžké váze. Když nastoupil a tradičně vyhrál, schytal od novinářů místo pochvaly spíše kritiku za neatraktivní boj.^[22] V březnu 1982 prohrál v semifinále Velké ceny Ústí nad Labem s Jaroslavem Ligošem a přišel o nominaci na své první mistrovství světa.^[23] V červnu ohlásil přestup do pražského klubu TJ Uhelné sklady Praha.^[24] Tim defakto přišel o místo ve středisku vrcholového sportu a uzavřel svoji reprezentační kariéru. Za uhlíře boxoval ligu jednu sezonu a v roce 1983 s aktivním boxem skončil.

O jeho soukromém životě existuje jen minimum záznamů. Žil s manželkou a synem Ondřejem (*1980) v Karlových Varech. Zemřel v roce 2014 v 60 letech.^[25]

Výsledky

Turnaj	1975	1976	1977	1978	1979	1980	1981	1982
	21	22	23	24	25	26	27	28
	polotěžká váha do 81 kg
Olympijské hry		—				—
Mistrovství světa				—				—
Mistrovství Evropy	—		—		úč.		3.
Spartakiáda BS	2.	—	—	3.	—	—	—	—
Memoriál V. Procházky	3.	1.	—	2.	1.	2.	—	—
VC Ústí nad Labem	—	—	3.	1.	2.	—	2.	3.
Mistrovství ČSSR	—	1.	1.	1.	1.	1.	1.	1.