Olga Vasiljevna Morozovová, provdaná Olga Rubinovová (rusky: Ольга Васильевна Морозова; * 22. února 1949, Moskva) je bývalá sovětská profesionální tenistka. Ve své kariéře na ženském okruhu vyhrála osm turnajů ve dvouhře a šestnáct ve čtyřhře. Představuje nejúspěšnější hráčku celé sovětské éry.[1]
V roce 1974 se probojovala do finále dvouhry proti Chris Evertové na French Open a ve Wimbledonu, na němž také dvakrát prohrála finále smíšené čtyřhry (1968, 1970). V roce 1974 získala spolu s Evertovou grandslamový titul ve čtyřhře žen na French Open, o rok později si finále v této soutěži zahrála na Australian Open a další sezónu 1976 pak na US Open
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v listopadu 1975 na 7. místě.
Od roku 2004 byla trenérkou Jeleny Dementěvové, poté vedla do roku 2009 Světlanu Kuzněcovovou.
V roce 1965 jako šestnáctiletá zvítězila na juniorce ve Wimbledonu. V sezónách 1970 a 1971 se stala amatérskou mistryní Evropy. Roku 1972 se jako vůbec první sovětská hráčka probojovala do finále singlu velkého mezinárodního turnaje, konkrétně mezinárodního mistrovství Itálie, z pozice nenasazené tenistky.
Roku 1973 byla poprvé klasifikována mezi nejlepšími deseti hráčkami světa na devátém místě. Následující sezónu se probojovala do dvou grandslamových finále dvouhry a vyhrála čtyřhru na French Open.
V roce 1977 bojkotovala spolu s dalšími sovětskými tenisty světové turnaje, jakožto projev nesouhlasu proti opatřením Mezinárodní tenisové federace vůči sovětskému daviscupovému družstvu, které odmítlo v předchozím ročníku nastoupit k mezipásmovému semifinále s Chile z důvodu existence Pinochetova režimu.[1]
Je několikanásobnou mistryní Sovětského svazu v ženské dvouhře a čtyřhře.
Grand Slam tučně.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olga Morozova na anglické Wikipedii.