První setkání knížete Igora s Olgou. Malíř V. K. Sazonov
Podle Pověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce 903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich syn Svjatoslav I. se narodil teprve v roce 942.
Kněžna Olga shledává tělo zabitého knížete Igora. Skica V. I. Surikova, 1915
Roku 945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnu Svjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyní Kyjevské Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.
Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou namlouvače, aby ji vdali za svého knížete Mala. Nato se kněžna důsledně a krutě vypořádala se staršími Drvevljanů, a poté přivedla celý národ Drevljanů k poslušnosti. Staroruský letopisec podrobně líčí pomstu Olgy za smrt svého muže:
1. msta kněžny Olgy: 20 Drevljanů (namlouvačů) přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Olgy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly – namlouvače zaživa zasypali společně s bárkou.
„
A sklonivše se k jámě, zeptala se jich Olga: „Хороша ли вам честь? A oni odvětili: „Горше нам Игоревой смерти. I přikázala, aby je zasypali zaživa; a nato je zasypali...
“
2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou.
3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřad tryzny na hrobě svého muže. Poté, co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali. Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů.
4. msta: V roce 946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské zemi, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídla Iskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisce Snorri Sturlusona.[1]
Poté, co se vypořádala s Drevljany, ujala se vlády nad Kyjevskou Rusí do plnoletí syna Svjatoslava, ale i poté zůstala faktickým vládcem, neboť Svjatoslav Igorevič mnoho času trávil na vojenských taženích.
Vnitřní politika
Kněžna Olga cestovala po knížectví, které pomáhala rozvíjet a budovat. Dávala stavět hostince a mosty, pečovala o chudé. Byla první na Rusi z vládců, kdo přijal křest a poté kázala dát postavit chrámy sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování Panny Marie ve Vitebsku a chrám Nejsvětější Trojice v Pskově.[2]
Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství
Křest přijala Olga v Cařihradu (Konstantinopoli) v roce 955 po smrti svého manžela Igora z rukou patriarchy Theofylakta.[2] V roce 957 byla v Konstantinopoli znovu slavnostně přijata byzantským císařemKonstantinem VII. Porphyrogennetem, který ji požádal o ruku, ale byl odmítnut, to alespoň tvrdí Nestorův rukopis. Tvrzení je ovšem v podstatě nesmyslné, neboť Konstantin VII. byl v té době ženatý. Olga žádala o vyslání pravoslavných biskupů na Rus, z neznámých důvodů ale císař misii nevyslal.
V roce 959 Olga taktéž žádala římskoněmeckého králeOtu I. o vyslání misie s biskupem na pomoc při christianizaci Kyjevské Rusi.[3] Tímto poselstvem se Olga pokusila vybudovat těsnější spojení se západním císařstvím a získat tak větší nezávislost na Byzanci.[4]
V onom roce se Adalbert, jenž byl jmenován biskupem na Rusi, vrátil zpět, neboť se mu nepodařilo dosáhnout toho, k čemu byl vyslán a své snahy považoval za marné. Na zpáteční cestě bylo několik osob jeho doprovodu zabito, jemu se podařilo uniknout jen s velkými obtížemi.
Na tom měl pravděpodobně svůj podíl vliv Svjatoslavův.
V Kyjevě však byly při archeologických průzkumech odkryty pozůstatky rotundy z 10. století.
Nejpozději od roku 964 panoval v Kyjevě kníže Svjatoslav, o jeho křtu však není nic známo. Olga zemřela v roce 969.[6] V letech 987–988 na Rusi proběhla nová vlna christianizace pod vlivem byzantského ritu. To rozhodujícím způsobem předznamenalo budoucí směřování Ruska jak na úrovni duchovní, tak politické.
↑ Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném
↑ ab sv. Olga (Helena). catholica.cz [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
↑Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad = Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi)
↑Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotného biskupa.
↑Regino z Prümu: Reginonis abbatis prumiensis Chronicon. Kolem roku 962.
↑V Pamětech knížete VladimíraJakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969
Literatura
Nestorův letopis ruský: pověst dávných let. Překlad Karel Jaromír Erben. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.
DUKES, Paul. A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996. Londýn: MacMillan Press, 1998. ISBN0-333-66067-6.
LÁŠEK, Jan Blahoslav. Počátky křesťanství u východních Slovanů. Praha: Síť, 1997. ISBN80-86040-05-4.
