PROFILBARU.COM

Nikolaj Semjonovič Leskov
Nikolaj Semjonovič Leskov
	Nikolaj Semjonovič Leskov, portrét od Valentina Serova 1894
Narození	4.jul./ 16. února 1831greg.; Gorochovo, Orelská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí	21. únorajul./ 5. března 1895greg.; Petrohrad, Ruské impérium
Příčina úmrtí	astma
Místo pohřbení	Litěratorskije mostki
Povolání	spisovatel, novinář, romanopisec, dramatik, prozaik, publicista a povídkář
Příbuzní	Alexej Semjonovič Leskov (sourozenec)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Semjonovič Leskov (rusky Николай Семёнович Лесков; 4.^jul./ 16. února 1831^greg. Gorochovo, Orelská gubernie – 21. února^jul./ 5. března 1895^greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a dramatik.

Život

Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře (podobně jako Dostojevskij v „Běsech“), rozešel se i se svými přáteli.

Dílo

Literární dráhu zahájil publicistikou. Kvůli nesprávně pochopenému Leskovovu vystoupení v tisku k němu pokroková veřejnost zaujala rezervovaný postoj. V 60. letech si volí náměty z vesnice např.:

1863 Žitije odnoj baby, (česky „Kalvárie“ 1960)

Z kupeckého prostředí:

1865 povídka Ledi Makbet Mcenskogo ujezda (česky „Lady Macbeth Mcenského újezdu“ 1962), povídka byla podkladem pro libreto stejnojmenné opery Dmitrije Šostakoviče (premiéra 1934),
- 1960 Kateřina Izmajlovová, Československý rozhlas Brno, překlad Karel Gissübel, režie Vladimír Vozák, v titulní roli Vlasta Fialová.^[1]
- 1976 Labuť, která škrtí, Divadlo na okraji, režie: Zdeněk Potužil
1864 román Někuda (Není kam),
1867 drama Rastočitěl (česky „Marnotratník“, 1924),
1870–1871 román Na nožach (Na nůž),

V sedmdesátých letech se zaměřuje na otázky mravní:

1872 román Soborjaně (česky „Duchovenstvo sborového chrámu“, 1903; „Až se hnou vody: Stargorodská kronika“, 2024),
1873 novela Zapečatljonyj angel (česky „Zapečetěný anděl“ 1924, 1957)
1874 román Zachudalyj rod (česky „Zchudlý rod“, 1905),
1874 novela Očarovannyj strannik (česky „Očarovaný poutník“, 1950, 1962),
1876 satirická povídka Železnaja volja („Železná vůle“, 1949)
1880 povídka Něsmertělnyj Golovan (česky „Nesmrtelný Golovan“, 1904),
1881 povídka Skaz o tulskom kosom Levše i o stalnoj bloche (česky „Levák“ 1912, „Blecha“ 1951, „Krchňák“ 1949, „Krchňa“ 1957),

V osmdesátých letech zpracovává náměty ze starých náboženských legend:

1887 Skoromoch Pamfalon (česky „Kejklíř Pantalon“, 1985, přeložila Naděžda Slabihoudová)
1888 Prekrasnaja Aza (Krásná Aza)

Satirická díla:

1878–1880 sbírka črt Meloči iz archijerejskoj žizni
Tupejnyj chudožnik (česky „Dovedný vlásenkář“, 1957)
1886 Štopalščik (česky „Mistr v štupování“, 1957)

Fotogalerie

N. S. Leskov (1860)
N. S. Leskov (1860)
N. S. Leskov (1872)
N. S. Leskov
N. S. Leskov
N. S. Leskov (cca 1880)
Jeho hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)

Odkazy

Reference

↑ HNILIČKA, Přemysl. Nikolaj Semjonovič Leskov: Kateřina Izmajlovová [online]. Český rozhlas, 2017-05-20 [cit. 2017-05-20]. Dostupné online.

Literatura

NEUMANN, Bohumil. heslo Leskov, Nikolaj Semjonovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L–Ž). S. 28–29.
heslo Lěskov. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909.