Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj České Budějovice, politický okres Votice, soudní okres Sedlčany[4]
1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Sedlčany
1868 země česká, politický i soudní okres Sedlčany
1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Sedlčany[5]
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Sedlčany[6]
1945 země česká, správní i soudní okres Sedlčany[7]
2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Sedlčany
Společnost
Rok 1932
V roce 1932 byly v obci Nechvalice (přísl. Bratřejov, Bratříkovice, Křemenice, Libčice, 695 obyvatel, poštovní úřad, katol. kostel) evidovány tyto živnosti a obchody:[9] 2 cihelny, družstvo pro rozvod elektrické energie v Nechvalicích, 3 hostince, kolář, 2 kováři, krejčí, 3 mlýny, obuvník, pokrývač, porodní asistentka, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Nechvalice, trafika, 2 truhláři.
V obci Ředice (přísl. Hodkov, Huštilář, Mokřany, Ředičky, 452 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Nechvalic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] hostinec, 2 koláři, 2 kováři, 2 mlýny, obchod se smíšeným zbožím, trafika.
Pamětihodnosti
Kostel svatého Mikuláše se v písemných pramenech poprvé připomíná jako farní chrám, který odvádí papežský desátek roku 1350. Byl postaven v polovině 13. století jako jednolodní kamenná stavba s hranolovou věží v průčelí v románském slohu. Později byl zčásti přestavěn v gotickém slohu a zaklenut křížovými klenbami. Kostelní věž zůstala románská, s jehlancovou střechou opravenou v 19. století. Vnitřní zařízení kostela je novogotické. Oltář má tři obrazy: sv. Mikuláše, sv. Ludmily a sv. Václava. Autorem obrazů je Josef Scheiwl. Cínová křtitelnice pochází z roku 1788.
V obci se nachází dochována řada staveb lidové architektury.
Osobnosti
Jan Kožmín (1845–1924), zemědělec, politik, poslanec zemského sněmu a okresní starosta.[11]
Josef Barhoň (1872–1939), český podnikatel, velkoobchodník textilem
Do obce vedou silnice III. třídy. Územím obce vede silnice II/105 Jesenice – Jílové u Prahy – Neveklov – Sedlčany – Milevsko – Týn nad Vltavou – Hluboká nad Vltavou – České Budějovice. Železniční trať ani stanice či zastávka na území obce nejsou.
Autobusová doprava 2024
Autobusovou dopravu v obci Nechvalice zajišťují společnosti Arriva Střední Čechy a ČSAD AUTOBUSY České Budějovice. Obec je součástí Pražské integrované dopravy (PID). V obci se nachází zastávka Nechvalice. Mezi další zastávky spadající pod obec jsou Nechvalice,Bratřejov, Nechvalice,Bratříkovice, Nechvalice,Bratříkovice,rozc., Nechvalice,Huštilář, Nechvalice,Křemenice,rozc., Nechvalice,Libčice, Nechvalice,Mokřany a Nechvalice,Ředice. V místních částech Březí, Dražka, Hodkov, Chválov, Rážkovy, Ředičky, Setěkovy a Vratkov se autobusové zastávky nenacházejí. Obec obsluhují dvě autobusové linky: 450 a 559. Linka 450 spojuje Dobříš se Sedlčany a Milevskem. V současnosti (2024) je tato linka provozována pouze v úseku Sedlčany – Milevsko kvůli uzavírce komunikace v Davli a u Borotic. Linka 559 propojuje Sedlčany a Sedlec-Prčice.
Turistika
Cyklistika – Obcí vedou cyklotrasy č. 8139 Vápenice – Nechvalice – Obděnice – Petrovice a č. 8143 Petrovice – Skoupý – Nechvalice – Nové Dvory.
Pěší turistika – Územím obce vedou turistické trasy Sedlčany – Vysoký Chlumec – Bratřejov – Petrovice – Milevsko a Smrčí – Počepice – Zvěřinec – KvasejovicePohled na Nechvalice od Libčic
Pověsti
Dublovice a Nechvalice si pořídily nové zvony současně a zavěsily je, ještě neposvěcené, na své kostelní věže. Zvony se však v noci vznesly a vyměnily si svá místa. Na kamenech mezi obcemi, kde odpočívaly, jsou dodnes vidět jejich otisky. Také svým hlasem připomínají svůj původ, neboť zvon v Dublovicích při zvonění volá: „Nechvalák!“ a nechvalický: „Dublovák!“
↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 891. (česky a německy)
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1514. (česky a německy)
↑NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
Literatura
ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
POCHE, Emanuel a kolektiv: Umělecké památky Čech 2, Praha : Academia 1978, s. 476.
_(1).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
