Mitsubishi Lancer je automobil vyráběný japonskou automobilkou Mitsubishi od roku 1973 v devíti generacích.
Lancer se v různých zemích v různých obdobích prodával jako Colt Lancer, Dodge Colt, Plymouth Colt, Chrysler Valiant Lancer, Chrysler Lancer, Eagle Summit, Hindustan Lancer, Soueast Lioncel a Mitsubishi Mirage. Od roku 2007 se v Japonsku prodával jako Mitsubishi Galant Fortis.
Od uvedení vozu Lancer na trh v roce 1973 do roku 2008 se prodalo více než šest milionů kusů.[2]
Mitsubishi ukončilo výrobu modelu Lancer v srpnu 2017 po celém světě, s výjimkou Tchaj-wanu a Číny, která dostala vlastní devátou generaci.[3] Rozsáhlý facelift vozu, založeném na osmé generaci, provedla čínská pobočka designerské společnosti Pininfarina.
První generace modelu Lancer byla uvedena na trh v únoru 1973 v provedení dvoudveřový a čtyřdveřový sedan a patřila do třídy malých vozů. Sloužil k vyplnění modelové mezery mezi minivozem Minica a větším Galantem. Na trh bylo uvedeno dvanáct modelů, od základního sedanu s objemem motoru 1,2 litru až po výkonný model 1600 GSR, který byl úspěšný v rallye. V září 1973 bylo představeno zřídka vídané pětidveřové kombi. První generace se prodávala pod různými názvy: Dodge Colt ve Spojených státech, Plymouth Colt v Kanadě, Dodge Lancer v některých zemích Latinské Ameriky, Chrysler Valiant Lancer v Austrálii a Colt Lancer na některých evropských trzích.[4] Neochota používat značku Mitsubishi na mnoha exportních trzích pramenila ze strachu z reakcí zákazníků, kteří si ještě značku Mitsubishi pamatovali z druhé světové války a letounů Mitsubishi A6M. Vůz byl navržen v designovém stylu „coke bottle“, v 70. letech celosvětově populárním stylingu.
Lancer byl na začátku výroby vybaven 1,2litrovým motorem Neptune 4G42 s rozvodem OHV, 1,4litrovým motorem Saturn 4G33 s rozvodem OHC nebo větším 1,6litrový 4G32. Výkony byly 70 koní (51 kW) a 92 koní (68 kW), resp. 100 koní (74 kW) pro modely označované jako A71, A72 a A73. Model 1600 GSR, představený v září, dosahoval výkonu 110 koní (81 kW) při 6700 otáčkách za minutu. Lancery pro evropský trh dostaly motory Saturn 80 o objemech 1,2, 1,4 a 1,6 litru s udávaným výkonem 55 koní (40 kW), 68 koní (50 kW) a 82 koní (60 kW). Motor 1,6 litru byl vyhrazen pro dvoudveřové sedany, zatímco čtyřdveřové sedany dostaly pouze motor 1,4. Maximální rychlosti byly 150, 155 a 165 km/h.
V říjnu 1975 byl nejmenší motor nahrazen novým 1,2litrovým čtyřválcem 4G36 o výkonu 80 koní. V listopadu ztratila všechny motory přibližně osm až devět procent výkonu v důsledku zpřísnění emisních norem pro rok 1976.
Facelift (1976)
V listopadu 1976 prošly modely pro japonský trh faceliftem, při kterém byly nahrazeny předchozí zadní svítilny ve tvaru písmene L širokými obdélníkovými svítilnami. Byly zvětšeny a přesunuty přední směrovky, přibyly také nové větší gumové nárazníky a byla pozměněna mřížka chladiče. Facelift se v Japonsku postupně zažil pod názvem A140. Model 1600 GSR byl i po faceliftu až do konce výroby označován jako A73, protože si zachoval motor 4G32, přestože taktéž dostal všechny úpravy karoserie.
V reakci na nové emisní normy, které vstoupily v platnost v roce 1978, byl motor Saturn o objemu 1,2 litru v dubnu 1977 nahrazen novým motorem Orion G11B o výkonu 70 koní.
1600 GSR
Výkonný model Mitsubishi Lancer 1600 GSR, který se v Evropě prodával jako Colt Lancer 1600 GSR, vyvinulo Mitsubishi pro své ambice v off-roadových závodech, zejména pro Safari rallye v Keni. Díky opakovaným triumfům v této nejnáročnější rallye na světě si v Africe vůz vysloužil přezdívku "král aut".[5]
Ve specifikaci pro rallye dosahoval model GSR výkonu 126 kW (169 koní) při 7800 ot/min. Silniční verze měly původně výkon 110 koní (81 kW), ale po zavedení přísnějších emisních norem pro rok 1976 klesl výkon na 100 koní (74 kW).
Kombi
Vzhledem k tomu, že neexistovala verze karoserie kombi druhé generace modelu Lancer, pokračovala výroba první generace kombi Lancer pro domácí a vybrané exportní trhy až do února 1985. Když byl v roce 1975 motor 1,2l nahrazen novým, kombi na domácím trhu si ještě rok ponechaly starý motor Neptune a motory Saturn 1238/1439 cm³ byly nahrazeny motory Orion až v březnu 1979 (u jiných karoserií to bylo v dubnu 1977). Změny v designu probíhaly u karoserie kombi souběžně se sedanem a v roce 1981 měla výhradně karoserie kombi další facelift.
Mitsubishi Lancer (kombi, druhý facelift)
Mitsubishi Lancer (kombi, třetí facelift)
Celeste (kupé)
V únoru 1975 byl Lancer doplněn o kupé s názvem Mitsubishi Lancer Celeste. Nahradil model Galant FTO, který se na trhu nikdy příliš neprosadil kvůli záměnám s větším modelem Galant GTO a příliš vysoké ceně. Na některých trzích se jmenoval jednoduše Mitsubishi Celeste nebo Colt Celeste a prodával se také jako Chrysler Lancer Hatchback v Austrálii, Dodge Lancer Celeste v Latinské Americe, Plymouth Arrow ve Spojených státech a Dodge Arrow v Kanadě. Vůz byl postaven na stejném rozvoru 2 340 mm jako Lancer sedan, délka dosahovala 4 105 mm (proti 3 960 mm sedanu).
Lancer Celeste byl původně k dispozici s motory o objemu 1,4 a 1,6 litru, později byl přidán větší motor o objemu 2,0 litru. Plymouth Fire Arrow z let 1979-80 se dodával s ještě větším čtyřválcem o objemu 2 555 cm³, který však kvůli americkým emisním předpisům nabízel pouze 105 koní (78 kW).
Vůz prošel faceliftem v roce 1977 a poté znova v roce 1978. Výroba modelu Lancer Celeste skončila v červenci 1981 a počátkem roku 1982 byl nahrazen modelem Cordia s pohonem předních kol.
V roce 1979 byla v Japonsku představena nová generace Lancer s kódovým označením EX. Jeho nový, uhlazený a aerodynamický design s integrovanými plastovými nárazníky odrážel styl nedávno představených modelů Galant a Sapporo. Tato generace byla k dispozici pouze jako čtyřdveřový sedan. Dvoudveřový sedan byl vyřazen z nabídky, zatímco předchozí generace v karosériích kombi a Celeste kupé se vyráběla ještě několik let. Vůz se rozrostl se do všech rozměrů a byl tak podstatně prostornější.
V Evropě byl Lancer druhé generace úspěšný, protože jeho střídmý design více odpovídal přáním evropských zákazníků než jeho poněkud výstřední a designově japonský předchůdce. Mitsubishi chtělo druhou generaci přizpůsobit právě evropským zákazníkům, proto měl vůz i evropské jízdní vlastnosti a Mitsubishi také vyhovělo požadavku na větší prostor pro cestující. Evropskou premiéru měl vůz na frankfurtském autosalonu v roce 1979 a prodával se zde do roku 1983.
Zpočátku byly nabízeny pouze dva motory: 1,4litrový motor MCA-Jet spojený s technologií Mitsubishi Silent Shaft Technology, který dosahoval výkonu 79 koní (59 kW), a 1,6litrový motor s výkonem 84 koní (63 kW). Systém MCA-Jet byl ve srovnání s dříve používaným karburátorovým systémem zcela novou koncepcí. Zkratka MCA znamená „Mitsubishi Clean Air“, což znamenalo, že EX splňoval japonské i americké emisní normy, zatímco nová konstrukce hlavy válců motoru umožnila použití ventilu Jet, který do spalovací komory přiváděl vzduch a vířil směs paliva se vzduchem pro čistší, účinnější a důkladnější spalování. Dalším průlomem byla technologie Silent Shaft, což byly dvě protiběžné hřídele, které se otáčely v opačných směrech, a rušily tak hluk i vibrace motoru, což zajišťovalo komfortnější a tišší jízdu. V roce 1980 pak rozšířily nabídku motorů modelu Lancer motory Sirius 80 s objemem 1,8 litru.
V roce 1980 byl také přidán motor s turbodmychadlem o výkonu 133 koní (99 kW) a v roce 1983 byl do tohoto motoru s turbodmychadlem integrován také systém mezichladiče, což zvýšilo výkon motoru na 158 koní (118 kW). Vozy s výkonem 133 koní se označovaly 1800GSR nebo GT Turbo a jednalo se o sportovní provedení druhé generace Lancer. Silnější výkon doplňovaly i sportovní doplňky na exteriérech vozů. Prodeje verze s turbodmychadlem byly ovšem v Japonsku nízké kvůli emisním předpisům, které Japonsko v té době zavedlo.
Na rozdíl od Japonska si evropští zákazníci mohli v době uvedení na trh pořídit Lancer i s motorem s objemem 1,2 litru, který byl díky místním daňovým podmínkám cenově dostupný. Tento motor byl později dostupný i v Japonsku, a to od května 1981, ale v roce 1983 byl po uvedení menšího modelu Lancer Fiore vyřazen z nabídky. Výkony motorů byly v Evropě menší než na domácím trhu. Motory 1,2l, 1,4l a 1,6l měly 40, 50 a 60 kW (54, 67 a 80 koní).
V Evropě byla k dispozici také vlastní sportovní verze s přeplňovaným motorem SOHC o objemu 2,0 litru, známá jako Lancer 2000 Turbo. Dosahovala maximálního výkonu 168 koní (125 kW) a maximální rychlosti 200 km/h. V modelu 2000 Turbo bylo použit systém elektronicky řízeného vstřikování (ECI). Lancer 2000 Turbo byl homologován pro rallye skupiny 4 a skupiny B. Rallye verze měla výkon 276 k (206 kW).
Zatímco celosvětový prodej byl ukončen v roce 1983, v Japonsku se tato generace prodávala až do roku 1987. Prodávala se společně s modelem Lancer Fiore s pohonem předních kol na bázi modelu Mirage.
V letech 1983 až 2000 byl Lancer odvozen od malého automobilu Mirage, který se na mnoha exportních trzích včetně Evropy prodával pod názvem Colt. Mitsubishi původně uvedlo Mirage na trh v roce 1978 jako hatchback s pohonem předních kol, později v roce 1982 byla uvedena na trh i varianta sedan, jejíž verze se v Japonsku prodávala jako Lancer Fiore. Následujících pět generací se tedy v karoserii hatchback v Evropě prodávalo pod názvem Colt, zatímco ostatní karoserie jako sedan či kombi pod názvem Lancer.
V roce 1983 uvedlo Mitsubishi na japonský trh třetí generaci modelu Lancer pod japonským názvem Mirage (který byl ve své druhé generaci). V roce 1985 přibyla karoserie kombi, od podzimu 1986 byl k dispozici vůz s pohonem všech kol a zážehovým motorem o objemu 1,8 litru. Na mnoha exportních trzích se hatchbacky prodávaly jako Mirage nebo Colt, sedan a kombi se běžně označovaly jako Lancer, například v Evropě. Karoserie kombi se stala v zámoří i v Japonsku velmi oblíbeným jak v komerčním, tak v soukromém sektoru. Modelový kód C10 označuje modely s pohonem předních kol, zatímco kód C30 označoval verze s pohonem všech kol (pouze kombi).
Do řady byly nasazeny modernizované motory; zážehové motory Orion o objemu 1,3 a 1,5 litru nahradily předchozí agregáty Orion o objemu 1,2 a 1,4 litru. Mitsubishi uvedlo na trh také varianty vybavené zážehovými motory Sirius o objemu 1,6 a 1,8 litru a poprvé se objevil i vznětový motor Sirius o objemu 1,8 litru. Motor Sirius o objemu 1,6 litru měl také variantu s turbodmychadlem s výkonem 105 koní (77 kW) až 125 koní (92 kW), která byla vybavena nejnovější technologií počítačového řízení motoru včetně elektronického vstřikování paliva. Výkon se lišil pro vozy s katalyzátory nebo pro trhy s palivem s nižším oktanovým číslem. Na některé evropské trhy byl dodáván i menší motor s objemem 1,2 litru a výkonem 55 koní (40 kW), který byl díky daňové politice levnější.
Sedan Lancer byl v Evropě k dispozici ve výbavových stupních L, EL, GL a GLX, stejně jako hatchback Colt, zatímco verze kombi byly k dispozici pouze jako GLX a dieselová varianta pouze ve výbavě GL.
Na některých trzích se objevilo také kombi s pohonem všech čtyř kol a větším motorem o objemu 1,8 litru. Vznětový motor s pohonem všech čtyř kol byl dostupný pouze v Japonsku. Verze vybavené katalyzátory byly v Evropě poprvé k dispozici v roce 1985, tedy ve stejné době, kdy bylo představeno kombi.
Na začátku roku 1986 prošel vůz velmi mírným faceliftem a pro japonský domácí trh dostal několik nových motorů. Mezi ně patřila verze nového 1,5litrového motoru G31B z rodiny Saturn se vstřikováním paliva. Současně byly modernizovány převodovky. V říjnu 1986 byly sedany a hatchbacky pro japonský trh přejmenovány na „Mirage NOW“. Součástí změn byla bohatší výbava a přepracovaná výbavová řada od základní výbavu XF přes lépe vybavenou XL až po mírně sportovní X1 X na vrcholu. Model X1 X byl vybaven volantem Italvolanti a koly z lehkých slitin od Porsche Design. Druhá generace hatchbacku Mirage/Colt byla nahrazena v říjnu 1987, "třetí" generace sedanů Lancer byla nahrazena v lednu 1988. Karoserie kombi a dodávka se s drobnými úpravami vyráběly až do roku 1992, protože kombi třetí generace modelů Mirage/Colt a čtvrté generace Lancer neexistovalo.
V říjnu 1987 představilo Mitsubishi v Japonsku zaoblenější Mirage třetí generace, který sloužil jako základ pro čtvrtou generaci modelu Lancer. Základní model, třídveřový hatchback se zkoseným víkem kufru a velkým prosklením, přišel na trh jako první a v Evropě se prodával pod názvem Colt. Sedan, uvedený v Japonsku v lednu 1988, byl stylisticky odlišný s téměř svislým zadním sklem, ovlivněný větším Galantem. V červnu 1988 byla řada doplněna pětidveřovým liftbackem, ale bez varianty kombi. Mitsubishi u kombi setrvalo u předchozí generace až do uvedení nového kombi na bázi modelu Mirage/Colt čtvrté, Lancer páté, generace. Stejně jako dříve se pojmenování modelů Mirage, Colt a Lancer na jednotlivých trzích lišilo, přičemž různé tvary karoserie měly na stejném trhu často různé názvy. V Japonsku byly k dispozici sedany s označením Mirage a Lancer, zatímco třídveřový hatchback se prodával pouze jako Mirage a liftback pouze jako Lancer. Japonské sedany Mirage obvykle nesly přídomek „Vie Saloon“.
K dispozici byly zážehovéřadové čtyřválce Orion o objemu 1,3 a 1,5 litru a zážehový řadový čtyřválec Saturn o objemu 1,8 litru. Pouze pro Řecko byla v základních modelech k dispozici 1,2litrová verze motoru Orion o výkonu 48 kW (65 koní). 1,8litrový vznětový motor Sirius se převzal z předchozí generace. V Japonsku byly k dispozici také verze s pohonem všech kol, vybavené zážehovými motory 1,5l s karburátorem a 1,6 litru s vstřikováním paliva nebo vznětovým motorem 1,8 litru. Vrcholné Mirage/Lancery v Japonsku nesly označení „Cyborg“ a byly vybaveny motorem o objemu 1,6 litru s turbodmychadlem a výkonem 145 koní (107 kW) - stejným motorem, jakým byl vybaven model Lancer GSR, nejvýkonnější model v Evropě.
Evropské verze byly k dispozici jako 1300 GL, 1500 GLX, 1600 GTi-16V a 1800 Diesel, přičemž třídveřová verze nesla označení Colt a sedan a liftback Lancer. V březnu 1990 byla šestnáctistovka GTi-16V s katalyzátorem o výkonu 124 koní (91 kW) nahrazena verzí o objemu 1,8 litru a výkonu 136 koní (100 kW). O několik měsíců později byla tato verze k dispozici také s nekatalyzovaným motorem pro ty evropské trhy, které se stále vyhýbaly emisním kontrolám. Od června 1992 byly modely vyšší řady vybaveny novými motory 1,6 a 1,8 l z rodiny motorů 4G9; v nabídce byla také verze dvanáctiventilového motoru 1,3l o výkonu 75 koní (55 kW). Další generace modelu Lancer neobsahovala pětidveřový liftback; protože se jednalo o oblíbený styl karoserie v Evropě, nabízelo Mitsubishi čtvrtou generaci Lancer v této karoserii až do poloviny roku 1994. V Austrálii se liftback prodával společně s pátou generací modelu Lancer od roku 1992 až do roku 1996.[6]
Třetí generace prošla v září 1989 drobným faceliftem a pozdní modely dostaly stejné modernizované motory jako následující generace. Ve své nejsilnější variantě s turbodmychadlem dosahoval nový motor 4G61 výkonu 160 koní (118 kW) při 6000 ot/min.
Šablona {{Zastaralý parametr infoboxu}} prohlašuje parametr "hmotnost" (nyní s hodnotou "900–1,260 kg (sedan) 990–1,280 kg (kombi)") šablony "Infobox - automobil" za zastaralý!900–1,260 kg (sedan) 990–1,280 kg (kombi) (parametr potřebuje upřesnit)
V říjnu 1991 debutovala na japonském trhu pátá generace modelu Lancer spolu s příbuzným modelem Mirage. Na rozdíl od předchozí řady měl nová Lancer mnohem kulatější tvary karoserie, což byl trend většiny automobilového průmyslu počátku 90. let. Stejně jako dříve se řada Mirage/Lancer skládala z třídveřového hatchbacku (Mirage, na evropském trhu jako Colt) a sedanu, a taktéž nového typu karoserie kupé s přídomkem Asti. V květnu 1992 se pro pátou generaci vrátila taktéž karoserie kombi, která se prodávala jako Lancer Wagon na většině exportních trhů a jako Libero v Japonsku, kde existovala i verze s turbem pojmenovaní Libero GT. Kombi mělo mírně odlišný design, ze kterého se poté v roce 1993 stal facelift i pro sedan, který zahrnoval nové nárazníky a úpravy v nabídce motorů. Lancer Wagon se prodával na australském a novozélandském trhu až do roku 2003.
U páté generace modelu Lancer byla nabídka pohonných jednotek Mitsubishi široká. Nejčastější byl pohon předních kol, u některých modelů byl k dispozici i pohon všech kol. Nabídka motorů sahala od 1,3litrových až po 1,8litrové zážehovéřadové čtyřválce, obsahovala 1,8litrové a 2,0litrové verze stejných motorů avšak s turbodmychadlem a také 1,8litrové a 2,0litrové diesely. Pozoruhodná byla také nabídka zážehové varianty motoru V6 o objemu pouhých 1,6 litru, což z něj činilo nejmenší sériově vyráběný motor V6.
V této generaci bylo nabízeno mnoho výkonných modelů. Základní model poháněný řadovým čtyřválcem DOHC o objemu 1,6 litru a výkonu 143-173 koní (107-129 kW) se v Japonsku prodával jako Lancer MR. Pro exportní modely byl vůz označován jako Lancer GTi, poháněný 1,8litrovým motorem DOHC o výkonu 138 koní (103 kW). Řadový čtyřválec o objemu 1,8 litru s turbodmychadlem a výkonem 192-202 koní (143-151 kW) se prodával jako Lancer GSR nebo Lancer RS a od září 1993 tvořil základ modelu Lancer Evolution I, který využíval motor 4G63 o objemu 2,0 litru z úspěšného rallye vozu Galant VR-4.
Šablona {{Zastaralý parametr infoboxu}} prohlašuje parametr "hmotnost" (nyní s hodnotou "940–1,100 kg (kupé) 940–1,350 kg (sedan)") šablony "Infobox - automobil" za zastaralý!940–1,100 kg (kupé) 940–1,350 kg (sedan) (parametr potřebuje upřesnit)
Uvedení šesté generace modelu Lancer a páté generace modelu Mirage na japonský trh v říjnu 1995 přineslo zeštíhlení modelové řady v důsledku ekonomické situace v Japonsku v období po finanční krizi během „ztracené dekády“. Na trh byly uvedeny tři typy karoserie: nejprve třídveřový hatchback (v Evropě Colt) a sedan, v prosinci 1995 pak dvoudveřové kupé Asti. Zatímco sedan se mírně zvětšil, kupé se mírně zmenšilo. Ve Spojených státech byl Lancer přesunut z třídy malých vozů do nižší střední třídy. Zatímco předchozí generace Mirage prodávané v Japonsku se vyznačovala mírně odlišným designem proti exportním Lancerům, šestá generace design sjednotila celosvětově. Kombi této generace nebylo nabízeno, ačkoli předchozí generace kombi pokračovala po celou dobu výroby šesté generace. V letech 1995 až 2004 byl na některých evropských trzích sedan Lancer nahrazen modelem Mitsubishi Carisma.
Vůz prošel v roce 1998 nárazovým testem Euro NCAP, ve kterém propadl a získal pouhou jednu hvězdičku z pěti.[7]
V roce 1997 došlo k menšímu faceliftu. Lancer dostal novou mřížku chladiče a upravený design světlometů, aby se více odlišil od hatchbacku Mirage/Colt. Vůz dostal také přepracovaná zadní světla. V roce 2001 dostal na některých omezených trzích chromovanou ozdobnou masku mřížky chladiče.
Přestože v roce 2000 přišla nová, podstatně větší a dražší generace sedanu Lancer, na mnoha exportních trzích se šestá generace založená na menším Mirage prodávala až do roku 2003, kdy japonská výroba skončila a Mitsubishi celosvětově přestalo používat označení „Mirage“. Na některých trzích novější sedan často koexistoval se starým modelem jako prémiovější nabídka.
V květnu 2000 byla v Japonsku uvedena na trh sedmá generace Lancer s přídavkem Cedia (znamenající „CEntury DIAmond“), ačkoli na většině trhů se ještě nějakou dobu prodával předchozí Lancer na bázi Mirage z roku 1995. Nová generace byla k dispozici v karosériích sedan a kombi. V Evropě se Lancer v některých zemích nenabízel, protože se velikostí příliš blížil v Nizozemsku vyráběnému modelu Mitsubishi Carisma. Tato generace Lanceru se až do roku 2010 prodávala v Japonsku spolu s další generací Lancer z roku 2007, která se zde prodávala pod názvem „Galant Fortis“. V Japonsku byl Lancer Cedia nabízen s mnoha různými úrovněmi výbavy a motory, včetně některých možností, které se nikdy nevyvážely, jako například užitková varianta kombi. Existovala také sportovní verze kombi Sportswagon Ralliart, která byla poháněna motorem GDI o objemu 1,8 litru s turbodmychadlem.
V únoru 2003, pro modelový rok 2004, se objevil výrazně faceliftovaný Lancer s přední částí, která ladila s vzhledem ostatních vozů Mitsubishi té doby, a také s faceliftovanou zadní částí, která se více odlišovala od Lanceru Evolution. Mřížka chladiče vozu pak byla znovu přepracována v roce 2005 pro modelový rok 2006.
Na některých evropských trzích začal Lancer v roce 2004 nahrazovat model Carisma. Byl poháněn 1,3litrovým 16ventilovým motorem SOHC 4G13 o výkonu 82 koní (60 kW). Dalším motorem v nabídce byl 1,6litrový motor SOHC 4G18 s výkonem 98 koní (72 kW). K dispozici byl také 2,0litrový motor DOHC 4G63 s výkonem 135 koní (99 kW).
V Severní Americe byl Lancer představen v roce 2001 pro modelový rok 2002 jako přímá náhrada modelu Mirage. Ve Spojených státech nabízel Chrysler v různých etapách od 50. do 80. let 20. století nepříbuzný model Dodge Lancer. Když však společnost Daimler, která v té době vlastnila Chrysler, v letech 2000 až 2004 krátce ovládala Mitsubishi prostřednictvím aliance DaimlerChrysler-Mitsubishi, práva na název "Lancer" byla pro použití v Severní Americe postoupena společnosti Mitsubishi. Severoamerické Lancery byly poháněny 2,0litrovým motorem 4G94 o výkonu 120 koní (89 kW).
Kromě faceliftu se v roce 2004 v Severní Americe objevily tři další modely řady Lancer - Lancer Ralliart, LS Sportback a Ralliart Sportback. Ralliart se řadí mezi základní modely a výkonný Evolution. Tyto vozy byly vybaveny 2,4litrovým motorem Mitsubishi 4G69 o výkonu 160 koní (119 kW) pro Sportback a 162 koní (121 kW) pro Ralliart. Zvýšení výkonu bylo pro verzi Ralliart způsobeno vyladěným tlumičem výfuku a vůz měl také tužší odpružení, které zlepšilo ovladatelnost. LS Sportback měl 15palcová ocelová nebo volitelná 15palcová litá kola. Ralliart měl 16palcová kola z lehkých slitin, přední závodní sedadla vypůjčená z japonského Lanceru Evolution GT-A, volitelné mlhové světlomety a aerodynamické sportovní prvky na exteriéru. LS Sportback a Ralliart Sportback byly vybaveny čtyřstupňovou automatickou převodovkou INVECS-II, zatímco Ralliart se dodával s pětistupňovou manuální převodovkou s možností volby čtyřstupňové automatické převodovky.
Pro modelový rok 2005 byla mřížka chladiče změněna tak, aby se více podobala severoamerickému modelu Galant. Pro modelový rok 2006 byla přední maska opět změněna z rozdělené masky na masku s otevřeným ventilačním otvorem poté, co Mitsubishi obdrželo stížnosti od amerického koncernu General Motors na podobnost vzhledu s vzhledem vozů Pontiac, značky GM, a aby se vzhled přiblížil k sportovnímu modelu Evolution.
Lancer Sportback kombi se ve Spojených státech přestal prodávat rok po svém uvedení na trh, ale v Kanadě se Mitsubishi Lancer kombi prodávalo ještě nějakou dobu.
V roce 2005 odhalilo Mitsubishi na tokijském autosalonu koncept "Concept X" a na frankfurtském autosalonu koncept "Concept Sportback". Tyto dva koncepty byly předzvěstí nového modelu Lancer. Nový Lancer byl oficiálně odhalen v lednu 2007 na Severoamerickém autosalonu v Detroitu a na severoamerických trzích se začal prodávat v březnu 2007 jako model pro rok 2008. Lancer osmé generace byl k dispozici s karoserií pětidveřový hatchback (Sportback) nebo čtyřdveřový sedan.
S výjimkou modelu Lancer Evolution X se Lancer na japonském domácím trhu prodával pod názvem Galant Fortis (latinsky silný, odvážný a rozhodný), protože v té době se zde ještě zároveň prodávala sedmá generace modelu Lancer.[8] Prodával se ve třech stupních výbavy: Exceed, Super Exceed a Sport.[9]
Motory v Evropě byly zážehové o objemu 1,5, 1,6 a 1,8 litru. Od roku 2007 do září 2010 byl k dispozici také model se vznětovým motorem PD-TDI o objemu 2,0 litru a výkonu 103 kW (138 koní), který pocházel z koncernu Volkswagen.[10] Od září 2010 byl k dispozici vznětový motor 4N1 o objemu 1,8 litru, který si Mitsubishi vyrobilo samo. Tento motor má hliníkový blok válců, čtyři ventily na válec a systém vstřikování common rail s turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek a proměnným časováním ventilů. Dosahuje výkonu 85 kW (114 koní). K dispozici byla také zážehová verze Ralliart, odladěná verze sportovního modelu Lancer Evolution.
Ve Spojených státech byl Lancer zpočátku k dispozici ve výbavových stupních DE, ES a GTS.[11] Modely DE, ES a GTS jsou poháněny motorem 4B11 s rozvodem DOHC o objemu 2,0 litru a výkonu 152 koní (113 kW), s výjimkou kalifornských modelů, které byly kvůli splnění předpisů odladěny na 143 koní (107 kW). V Kanadě byla do modelové řady Lancer zařazena čtvrtá výbava SE. Výbava SE je křížencem výbav ES a GTS. Mezi prvky, které výbava SE neobsahuje a které se nacházejí ve výbavě GTS, patří automatická klimatizace, karbonové ozdobné prvky v interiéru, kůží potažený volant a hlavice řadicí páky a 18palcová kola. Pro americké trhy byla od modelového roku 2009 uvedena výbava ES Sport podobná výbavě SE pro kanadský trh. Zvenčí se ES Sport vzhledově podobá výbavě GTS - má boční prahy, zadní spoiler a ostatní sportovní prvky. ES Sport rovněž používá motor o objemu 2,0 litru.[12] V roce 2009 obdržela výbava GTS motor 4B12 o objemu 2,4 litru s výkonem 168 koní (125 kW).[12] Pro rok 2012 byla přidána nová úroveň výbavy SE. Výbava SE je vybavena motorem 4B12 o objemu 2,4 litru a systémem pohonu všech kol. Pro rok 2013 byla přidána další úroveň výbavy s názvem GT. Vychází z výbavového stupně SE s pohonem všech kol a nabízí sportovnější odpružení, bohatší výbavu a dostupnou manuální převodovku.
Vůz prošel v roce 2009 ve variantě Sportback nárazovým testem Euro NCAP, ve kterém získal plných pět hvězdiček.[13]
Výkonný viceprezident a generální ředitel Mitsubishi Motors North America Don Swearingen v lednu 2017 potvrdil, že Mitsubishi v srpnu 2017 ukončí výrobu modelu Lancer bez nástupce.[14] Mitsubishi se dále plánovalo zaměřit především na crossovery a SUV.
V lednu 2017 se společnost Mitsubishi Motors rozhodla pokračovat v prodeji modelu Lancer na Tchaj-wanu a v Číně i po roce 2017, a to z důvodu přetrvávajícího zájmu o model Lancer v čínsky mluvících zemích. Vývoj nového modelu Grand Lancer na Tchaj-wanu vedla a navrhla tchajwanská společnost China Motor Corporation (CMC). Na designu částečně spolupracovala se společností Pininfarina a její šanghajskou pobočkou. Vzhledem k ukončení výroby celosvětové verze je devátá generace Lanceru postavena na stejné platformě jako osmá generace a jedná se spíše o rozsáhlý facelift. Vůz má novou masku chladiče ve stylu designového jazyka Mitsubishi „Mitsubishi Dynamic Shield“. Interiér, přední kapota, přední nárazníky, přední blatníky, výplně předních a zadních dveří, víko zavazadlového prostoru a zadní nárazník byly pro novou generaci zcela přepracovány, zatímco zbytek je přenesen z osmé generace.[15]
↑ MITSUBISHI MOTORS / MITSUBISHI LANCER 1600 GSR. web.archive.org [online]. 2016-01-26 [cit. 2023-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-26.
↑ Mitsubishi Lancer CC Lancer 1992-1996. web.archive.org [online]. 2016-03-12 [cit. 2023-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-12.
↑ Mitsubishi Lancer production to be discontinued in August. Indian Autos Blog [online]. 2017-01-06 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑KARKAFIRIS, Michael. New 2018 Mitsubishi Grand Lancer Targets China And Other Asian Markets. Carscoops [online]. 2017-03-23 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online.