- 1990 - Zasloužilý mistr sportu - 2013 - Zlatá spona AČR - 2013 - FIA Mistr Evropy - historické závody automobilů do vrchu 2013 (C2-B3) - 2022 - Legenda autosportu
Miroslav Adámek (* 18. srpna 1939 Praha) je český automobilový závodník a podnikatel. Proslavil se jako úspěšný závodní jezdec v 70. a částečně v 80. letech 20. století, kdy vévodil závodům československého mistrovství závodů automobilů na okruzích i do vrchu. V druhé polovině 80. let 20. století působil úspěšně v tehdy velmi populárním závodním okruhovém šampionátu - Interserie. V roce 2013 se stal mistrem Evropy v závodech historických automobilů do vrchu. Miroslav Adámek získal za svoji závodní kariéru celou řadu prestižních ocenění v oblasti motoristického sportu.
Narodil se v Praze - Modřanech v roce 1939 jako třetí dítě do rodiny, která provozovala autoopravárenskou dílnu. Jeho otec František Adámek založil tento rodinný autoservis v roce 1934.[1][2]
Měl starší sourozence - sestru Zdeňku a bratra Bohumila. Jeho bratr závodil v automobilových závodech v letech 1952-1957 a Miroslav se s ním několika závodů zúčastnil jako doprovod a tím poznal prostředí automobilových závodů.[3][2]
V roce 1954 se vyučil nástrojařem. Živil se tedy jako nástrojař a přivydělával si v původním rodinném autoservisu, který byl z vlastnictví jeho rodiny zestátněn v roce 1948. V roce 1964 přišla nabídka pro modřanský autoservis na opravování vozů značky NSU a tím začala pro Miroslava spolupráce s touto tehdejší německou automobilkou, která poznamenala jeho následující pracovní život i závodní činnost.[1][2]
Miroslav Adámek se v mládí věnoval házené, sjezdovému lyžování a lednímu hokeji.[4]
V roce 1990 se stal opětovně majitelem modřanského autoservisu, který provozoval jako prodejce a poskytoval servis automobilové značky Škoda či koncernovým vozům Volkswagen.[1]
Miroslav Adámek spojil svoji závodní kariéru se závody automobilů do vrchu a na okruhu. Jeho závodní počátky jsou datovány na rok 1970, kdy se závodů začal účastnit s cestovním vozem NSU TT Prinz 1000, který získal během své pracovní stáže v Německu v roce 1968-1969.[1]
V kategorii cestovních vozů působil s tímto automobilem v letech 1970 až 1976.[3] Miroslav Adámek dosáhl v těchto letech výrazných úspěchů ve své objemové třídě při závodech automobilů do vrchu i na okruzích. Soupeřil s jezdci Zdeňkem Vojtěchem, Břetislavem Enge nebo reprezentanty tehdejšího továrního týmu AZNP-Škoda. Právě vyrovnané souboje s těmito konkurenty pozdvihly povědomí o Adámkově závodním talentu.[3][5]
V rámci závodů do vrchu se stal v roce 1975 a 1976 mistrem Československa v kategorii A2 do 1300 cm³.[6][7] V této své závodní éře vyzkoušel i zahraniční závody do vrchu, kterých se účastnil od sezóny 1975. V sezóně 1976 absolvoval již celkem čtyři starty v závodech mistrovství Evropy.[8][9][10]
Od roku 1977 startoval ve skupině 6, tedy skupině určené pro sportovní vozy, kde nastupoval se speciálem NSU-Brixner BS1300.[11] S tímto sportovním prototypem působil v národních mistrovstvích závodů do vrchu i na okruzích, kde získal několik titulů mistra republiky v obou disciplínách a později úspěšně startoval i v závodech automobilů do vrchu v rámci mistrovství Evropy.[4]
V roce 1979 vyhrál svoji objemovou třídu v rámci skupiny 6 v hodnocení evropského šampionátu v závodech automobilů do vrchu. Poslední sezónu odjel se spiderem NSU-Brixner v roce 1982, kdy ho prodal.[4]
Miroslav Adámek si v těchto letech vyzkoušel i ojedinělé starty s formulovými monoposty, ale i s cestovními vozy - mimo jiné i se speciálem Škoda 130RS.[5]
Následně Miroslav Adámek směřoval svůj zájem k účasti v okruhové Interserii. V rámci této závodní série určené pro závodní speciály (sportovní prototypy) startoval už s Brixnerem v roce 1980, ale pro dosažení lepších výsledků potřeboval startovat s konkurenceschopnějším vozem.
Možnost konkurenceschopnějších startů mu poskytl pronájem různých speciálů od zahraničních týmů (Gebhardt, Lechner, Hasenbichler, aj.). Působení v těchto týmech v rámci Interserie v divizi I., umožnilo Adámkovi usednout do speciálu skupiny C, Gebhardt JC842 (1984, 1985) nebo do monopostů bývalé formule 1, Williams FW07 Cosworth v úpravě pro Interserii (1986).[12]
Jeden z vrcholů Adámkovy sportovní kariéry byl start v závodě vytrvalostního mistrovství světa v roce 1985 (World Sportscar Championship 1985), kde startoval při závodě 31. International ADAC-1000-km-Rennen und die duschfrisch Trophy v týmu Sachs-Sporting s vozem Gebhardt JC843 ve skupině C2. Závod posádka Günter Gebhardt, Jo Gardtner, Miroslav Adámek nedokončila kvůli poruše na závodním voze.[13]
V roce 1986 překonal národní rychlostní rekord s vozem March 821 Ford CanAm, když dosáhl rychlosti 262,698km/h.[14]
Svých největších úspěchů v seriálu Interserie dosáhl v rámci divize 2, kde startoval se speciálem HSS-March 822 Audi Can-Am v letech 1987-1992.[12] V roce 1987 a 1989 dosáhl shodně na 2. místo v celkovém hodnocení šampionátu v rámci divize 2.[15]
Mezi lety 1986-1990 se Adámkovi podařilo zajistit i několik startů v závodech do vrchu s vozy, se kterými startoval v Interserii. Nezapomenutelnými se staly jeho účasti při závodech na české trati Ecce Homo ve Šternberku, kde dokázal v roce 1990 překonat absolutní traťový rekord a získat absolutní vítězství v závodě. Tento dosažený výsledek zařadil ve své kariéře mezi vůbec své největší závodní úspěchy.[3]
Po roce 1992 postupně utlumil svoji závodní činnost ve prospěch svého podnikání.
Pro návrat do českých okruhových závodů se Miroslav Adámek rozhodl v rámci pohárových závodů, nejdříve v rámci Ford Fiesta Cupu následně Škoda Pick-Up Freestyle a v letech 1997-1999 soutěžil ve Škoda Octavia Cupu.[15]
Od roku 2005 se vrátil na závodní tratě[1] na post závodního jezdce s vozem NSU TT Prinz. Pravidelně se účastnil závodů historických vozů do vrchu, kde působil v českém mistrovství s občasnými starty na zahraničních závodech. Následně se účastnil i šampionátu pro historické automobily v rámci mistrovství Evropy. V roce 2013
získal v šampionátu FIA Mistrovství Evropy v závodech historických automobilů do vrchu titul mistra Evropy (C2-B3).[16][2]
Svoji závodní činnost oficiálně ukončil v roce 2018.[16]