Mikuláš Kryštof Radziwiłł[1] Jiří Radziwiłł[1] Albrecht Radziwiłł[1] Stanislav Radziwiłł[1] Kristýna Radziwiłłová[1] Alžběta Radziwiłłová[1] … více na Wikidatech
Jan Radziwiłł a Žofie Radziwiłłová (sourozenci) Albrecht Vladislav Radziwiłł[1], Alexandr Ludvík Radziwiłł[1], Zikmund Karel Radziwiłł[1], Jan Jiří Radziwiłł[1], Alžběta Radziwiłłová[1], Mikołaj Radziwiłł[1], Krzysztof Mikołaj Radziwiłł[1], Katarzyna Radziwiłłová[1] a Krystyna Radziwiłłová[1] (vnoučata)
Mikuláš dokázal získat politický vliv díky milostnému vztahu a následnému sňatku mezi jeho sestřenicí Barborou Radziwiłłovnou a polským králem a litevským velkoknížetemZikmundem II. Augustem. Díky tomu se stal jedním z nejmocnějších královských rádců. Mikuláš se postupně stal litevským maršálem, litevským kancléřem a také vojvodou Vilniusu. Nesmírně zbohatl a stal se ve své době nejmocnějším velmožem polsko-litevské unie.
Se svým bratrancem Mikulášem „Červeným“ Radziwiłłem také uzavřel spojenectví proti ostatním mocným litevským rodinám, se kterými soupeřili o dominantní postavení v Litevském velkoknížectví. Toto spojenectví znamenalo spolupráci mezi jednotlivými větvemi rodu Radziwiłlů a ukázalo, jak mohou rodové zájmy ovlivnit vztah magnátů ke státu. Oba Radziwiłlové podporovali litevskou suverenitu a oponovali těsnějšímu sepětí zemí v rámci Polsko-litevské unie.
Velmi úspěšně se angažoval v jednáních mezi Litevským velkoknížectvím a Livonským řádem, který vedla k tzv. Vilenské smlouvě z roku 1561, která ukončila existenci Livonského řádu a vedla k sekularizaciLivonska a připojení velké části jeho území k Litevskému velkoknížectví.
Mikuláš podporoval postupující polonizaci Litvy a podle jeho vzoru mnoho dalších litevských šlechticů přijalo za své mnohé prvky polské kultury, ať už se jednalo o módu, obyčeje a nebo jazyk.
Chanfron, který patřil Mikolajovi Černému Znovupohřbení Mikuláše Radziwiłła v Dubingiai na Litvě
Byl známý svým přísným náboženským postojem jako jeden z nejvýznamnějších konvertitů a obhájců kalvinismu v Litevském velkoknížectví. Finančně zaštítil tisk prvního kompletního polského překladu Bible v roce 1563 v Brest-Litevsku, šířil díla napsaná na obranu kalvinismu, finančně podporoval kostel a školu ve Vilniusu a také protestantské učence a různými jinými způsoby podporoval kalvinistickou víru. Je známo, že si dopisoval přímo s Janem Kalvínem a chránil náboženské exulanty z Itálie. Protože protestanti podporovali používání národních jazyků, připisuje se mu také financování mnoha litevských kostelů a škol. S výjimkou jeho dcery Anny všechny jeho děti konvertovaly ke katolictví a staly se horlivými podporovateli protireformace. Jeho památku připomíná socha v Brestu.
.jpg)
