Valeria Messalina [1], někdy psána Messallina, (17/20 n. l. – 48 n. l.) byla římská císařovna, třetí manželka císaře Claudia. Byla to mocná a vlivná žena se špatnou pověstí, která plánovala vraždu svého manžela a státní převrat. Po jeho prozrazení byla donucena k sebevraždě. Po své matce Lepidě pocházela (stejně tak jako její manžel římský císař Claudius) z julsko-klaudijské dynastie, byla prapraneteří císaře Augusta, kromě toho byla i sestřenicí císaře Caliguly a císaře Nerona, oba manželé tak byli dvojnásobně příbuzní.
Život
V roce 37 nebo 38 n. l. se provdala za svého příbuzného, v té době teprve budoucího císaře, Claudia, kterému bylo v té době přibližně 48 let. Za vlády jejího bratrance, římského císaře Caliguly (vládl v letech 37–41 n. l.), se z ní stala velmi bohatá a vlivná osoba na jeho dvoře. Claudius byl Caligulův strýc a byl stále vlivný a populární mezi Římany. S Messalinou se pravděpodobně oženil pro posílení vazeb uvnitř císařské rodiny.
O Messalině se traduje, že žila nespoutaným sexuálním životem. Vyhledávala s oblibou sexuální dobrodružství a své chráněnce si vybírala podle toho, nakolik ji dokázali uspokojit. Mnohé noci údajně trávila v nevěstincích, aby své touhy mohla ukojit. Claudius byl údajně k eskapádám své ženy hluchý a slepý, nakonec však musel zasáhnout, když se pokusila s posledním z celé řady svých milenců o státní převrat (když se předtím za jednoho z nich – ač ženou Claudiovou – podruhé provdala), který měl vynést na trůn jejího sedmiletého syna Britannika. Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě.
Odrazy v kultuře
Knihy
Filmy
Vývod z předků
Odkazy
Externí odkazy
Reference
- ↑ Prosopographia Imperii Romani V 161
Literatura
- Cassius Dio, Historie Říma, LX. 14-18, 27-31
- Flavius Josephus, Židovské starožitnosti XX. 8; Židovská válka II. 12
- Juvenal, Satiry 6, 10, 14
- Plinius starší, Natural History 10
- Plutarchos, Lives
- Seneca mladší, Apocolocyntosis divi Claudii; Octavia, 257-261
- Suetonius, Život dvanácti císařů: Claudius 17, 26, 27, 29, 36, 37, 39; Nero 6; Vitellius 2
- Tacitus, Anály, XI. 1, 2, 12, 26-38
- Sextus Aurelius Victor, epitome of Book of Caesars, 4
