Britannicus

Britannicus
Rodné jméno	Tiberius Claudius Germanicus
Narození	12. února 41 Řím
Úmrtí	11. února 55 (ve věku 13 let) Řím
Příčina úmrtí	otrava
Místo pohřbení	Augustovo mauzoleum
Rodiče	Claudius a Messalina
Rod	Juliovsko-claudiovská dynastie a Claudii Nerones
Příbuzní	Claudia Antonia, Claudia Octavia, Tiberius Claudius Drusus a Claudia Julia (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tiberius Claudius Caesar Britannicus, původním jménem Tiberius Claudius Germanicus (11. nebo 12. února 41^[1] – před 11. únorem 55), byl synem císaře Claudia a jeho třetí manželky Valerie Messaliny. Narodil se ani ne dvacet dní po smrti císaře Caliguly (24. ledna 41) a Claudiově nástupu na trůn. Byl ještě chlapec, když jeho matka musela spáchat sebevraždu, a Claudius si vzal za ženu svou neteř, Agrippinu mladší. Jeho nevlastní bratr, císař Nero, ho dal zavraždit několik měsíců po otcově smrti, těsně před jeho 14. narozeninami.

Dětství

Britannicus byl druhým dítětem Claudia a Messaliny a zároveň jediným synem vzešlým z tohoto manželství. Jeho sestra Octavia přišla na svět zhruba v letech 39/40, přesné datum není známo. Claudius měl z druhého manželství dceru Antonii, provdanou za Gnaea Pompeia Magna, a z prvního manželství dceru Claudii, kterou ovšem nepřijal za právoplatného potomka. Syn z prvního manželství Claudius Drusus, narozený roku 19/20, zemřel v dětském věku.

Claudiův sestercius s legendou Spes Augusta

Při příležitosti Britannikova narození byly raženy sestercie s nápisem Spes Augusta (naděje císařské rodiny), s Claudiovým portrétem na averzu. V roce 43 propůjčil senát dvouletému chlapci, dosud v rodině nazývaného Germanikem, agnomen Britannicus – římské legie právě dobyly jih Británie a Claudius odmítl přijmout toto příjmení sám. Návrh, aby syn získal i jméno Augustus, Claudius zamítl.^[2]

Roku 48 byl Britannicus zatažen do událostí, které stály jeho matku život. Messalina se s Claudiem jednostranně rozešla a uzavřela bigamický sňatek s designovaným konzulem Gaiem Siliem. Plánovali, že Claudia zbaví moci, sedmiletého Britannika prohlásí císařem a budou vládnout jeho jménem.^[3] Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě.

Po Messalinině smrti se stal za Britannika odpovědný Claudius. Nepřítomnost dospělého dědice mohla ale pro vládnoucí dynastii znamenat riziko. A tak se císař snažil najít dospělého dědice a pokusil se upevnit jednotu uvnitř rodiny sňatkem s Agrippinou mladší, pravnučkou císaře Augusta. Krátce po svatbě adoptoval jejího syna z předchozího manželství, Domitia Ahenobarba. Ten si pod přijatým jménem Nero vzal za ženu Claudiovu dceru Octavii a získal stejná práva jako Britannicus.

Na prahu zletilosti

Na podzim roku 54 zbývalo jen několik měsíců do Britannikovy dospělosti (podle římského práva). Suetonius tvrdí, že Claudius začal hovořit o rozvodu s Agrippinou a chtěl se zřeknout Nerona.^[4] Znepokojená Agrippina proto podala Claudiovi otrávené hřiby a císař zemřel. Tacitus uvádí, že Britannicus a jeho sestry Octavia a Antonia byli zavřeni v pokojích, aby nemohli zabránit Neronovu nástupu na trůn.

Britannicus přežil několik měsíců Neronovy vlády, většinou ignorován, ale skutky jeho nevlastní matky vedly k jeho smrti. Kvůli neshodám s Neronem začala poukazovat na blížící se Britannikovu plnoletost. Nero to nebral na lehkou váhu. Podle Tacita požádal o pomoc proslulou travičku Locustu, která zahubila i jeho adoptivního otce. Britannika otrávili na večeři za přítomnosti jeho sestry Octavie, Agrippiny a několika dalších hodnostářů. Jed byl dán do vody, Britannicus se napil, protože mu bylo horko, padl na zem a objevila se mu pěna u úst. Zemřel krátce před svými 14. narozeninami, čtyři měsíce po smrti svého otce, aniž už stihl obléknout mužskou tógu. Na veřejnosti se tvrdilo, že trpěl epilepsií, a nenásledovalo proto damnatio memoriae. Pohřben byl na Martově poli.^[5]

Podle Suetonia se s Britannikem přátelil pozdější císař Titus, který se prý napil ze stejného poháru jako on a trpěl silnými příznaky otravy. Jisté je, že Titus Britannikovi prokázal řadu posmrtných poct.^[6]

Recepce

R. 1669 zpracoval téma jako tragédii největší dramatik francouzského klasicismu, Jean Racine; postavu Britannika přitom pojal jako dospělejší a změnil i základní motivaci postav. Britannicus se jako postava objevil v románu Roberta Gravese, Claudius Bůh a jeho žena Messalina. V seriálu BBC z roku 1976, Já, Claudius, jej ztvárnil herec Graham Seed.

Poznámky

1. Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 93.
2. Cassius Dio 60, 12, 5.
3. Tacitus, Letopisy 11, 26.
4. Suetonius, Claudius 43.
5. Tacitus, Letopisy 13, 15.
6. Suetonius, Titus 2.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Britannicus na anglické Wikipedii.

Literatura

Prameny

• CASSIUS DIO. Römische Geschichte 4. Překlad Otto Veh. Düsseldorf: Artemis & Winkler, 2007. 461 s. ISBN 978-3-538-03108-1. (německy) 
• SUETONIUS TRANQUILLUS, Gaius. Životopisy dvanácti císařů. Překlad Bohumil Ryba. Praha: Svoboda, 1999. 584 s. ISBN 80-902300-5-9. 

Bibliografie

• BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. 
• GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Britannicus na Wikimedia Commons
• (anglicky) Britannikova biografie