Marta Drábková-Rožánková, křtěná Marta Emílie (24. dubna 1882 Zbuzany[1] – 5. prosince 1958 Olomouc) byla česká malířka a výtvarná pedagožka.[2]
Narodila se v rodině Jana Rožánka (1850–1904) statkáře ve Zbuzanech, majitele domu v Praze a Emilie Rožánkové-Lužnické (1850–1906) z Kamýka nad Vltavou.[1] Měla čtyři sestry: Alžbětu (1880), Kateřinu (1883), Emilii (1885–1886) a Johanu (1886). Provdala se za Antonína Drábka.
Vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1896–1899), kde ji vyučovali Jakub Schikaneder a Josef Schusser. Soukromě se vzdělávala v malbě v krajinářské škole Aloise Kalvody. Poté vyučovala kreslení na Vyšší dívčí škole v Praze.[3]
Po svatbě odešla s manželem na Moravu, nejdříve do Tovačova a pak do Olomouce. V listopadu 1919 spolu otevřeli pro moravské výtvarníky Olomoucký salon. Manžel se organizačně podílel na činnosti olomouckého Klubu přátel umění, Marta vystavovala svá díla v Olomouci, okolních městech i v cizině. Věnovala se hlavně krajinomalbě, nejdříve ve svém okolí, později na Slovensku na Oravě.[3]
Druhá světová válka jí cesty na Slovensko znemožnila, proto se obrátila k malbě květin. Po válce se v její tvorbě objevila krajina Rakovnicka.[3]
V Olomouci bydlela v paláci Pozemkového ústavu.
[4]
Vystavovala: s Kruhem výtvarných umělkyň v Praze od 1919, se spolkem Nezávislí 1933, se Střediskem výtvarných umělců hanáckých Reysek Prostějov 1933, s Klubem výtvarných umělců Aleš v Brně 1935, se Spolkem (Skupinou) olomouckých výtvarníků 1937–1946 a se Société des artistes indépendants.