Mangovník (Mangifera) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to robustní stálezelené stromy s jednoduchými celokrajnými listy a drobnými, čtyř nebo pětičetnými květy uspořádanými v latovitých květenstvích.
Hospodářsky nejvýznamnějším a také nejčastěji pěstovaným druhem je mangovník indický, poskytující ovoce mango. Je pěstován v tropech a subtropech celého světa a nezřídka i zplaňuje. Jako ovocné dřeviny se zejména v Asii pěstují i jiné druhy, zejména mangovník vonný a mangovník zápašný.
Popis
Mangovníky jsou stálezelené, mohutné stromy zpravidla převyšující okolní porost. Listy jsou jednoduché, celokrajné, řapíkaté, tence nebo tlustě kožovité, spirálně uspořádané a nezřídka nahloučené na koncích větví. Zpravidla mají tlustý kmen a širokou, hustou, tmavozelenou korunu. Květy jsou drobné, čtyř nebo pětičetné, uspořádané ve vrcholových nebo úžlabních, latovitých květenstvích. Na rostlině jsou zpravidla oboupohlavné a jen samčí květy (andromonoecie). Kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé. Koruna je složená ze 4 nebo 5 volných lístků. Na vnitřní straně korunních lístků jsou často ztlustlé žlázky. Tyčinek je 5 (výjimečně 10) a jsou volné nebo bázemi přirostlé ke květnímu terči. Zpravidla je plodná jen 1 nebo 2 tyčinky z celého souboru, ostatní jsou sterilní a zkrácené. Semeník je svrchní, obsahuje jedinou komůrku s jedním vajíčkem a nese jednoduchou, excentrickou nebo postranní čnělku. Plodem je jednosemenná, pryskyřičnatá peckovice s dužnatou, vláknitou nebo i dřevnatou dužninou (mezokarp). Pecka je tvrdá, tlustostěnná, zploštělá.[1][2]
Mangovníky nejčastěji rostou roztroušeně v tropických lesích v nadmořských výškách do 600 metrů, řidčeji i výše (až do 1000 metrů). Některé druhy se vyskytují v poříčních nebo bažinatých lesích.[2]
Největší exemplář mangovníku byl nalezen na Šalomounových ostrovech, na východní hranici areálu rozšíření rodu. Jednalo se o druh Mangifera altissima a na výšku měřil 54 metrů, s holým kmenem o výšce 27 metrů. U mangovníku indického byl popsán zajímavý fenomén, polyembryonie. Z jediného oplozeného vajíčka se v některých případech vyvíjí několik (zpravidla 6 až 8, někdy až 30) zárodků, z nichž pak vyrostou samostatné rostliny.[2]
Taxonomie
Ke spolehlivému určování mangovníků je zapotřebí kvetoucí materiál. Ve vegetativním a plodícím stavu bývá určení obtížné, neboť listy mají velkou variabilitu dokonce i v rámci jediného stromu.[2]
Plody mangovníků se jedí čerstvé nebo se z nich vyrábějí džemy, zavařeniny nebo džusy. Nedozrálé plody některých druhů se zavařují nebo se z nich připravují čatní, ochucovadla, octy aj., někdy se také krájejí na tenké plátky, které jsou po usušení rozemlety na prášek sloužící k ochucování pokrmů. V Latinské Americe se z plodů připravují též kvašené alkoholické nápoje, známé pod názvem Vino de mango. Po upražení jsou jedlá i semena. Nezralé plody mangovníku vonného a mangovníku zápašného obsahují dráždivou šťávu, která u citlivějších osob způsobuje záněty, proto se tyto plody nedozrálé nekonzumují.[2][10][11]
Mladé listy některých druhů jsou využívány jako zelenina.[12] Vzhledem k tomu, že pecky z plodů bývají zahazovány a snadno klíčí, rostou mangovníky v tropech často i na divoko. Plody takových stromů však mají často vláknitou dužninu anebo výrazný pach po terpentýnu.[11]
Zralé mango
Mangovník indický, kultivar 'Tommy Atkins'
Mango na trhu v Indonésii
Plody mangovníku zápašného
Mango naložené v octě
Dřevo mangovníků má mnohostranné využití, ve vnějším prostředí však není příliš trvanlivé. Vyrábějí se z něj např. podlahy, dveře, bedny, dýhy a lehké stavby. Jádrové dřevo je světlé, hnědé až narůžověle hnědé, jen málo odlišné od běli. Dřevo z vnitřní části kmene bývá často tmavě hnědé s černou dekorativní kresbou a je dosti ceněné k okrasným účelům. V Malajsii je dřevo mangovníků obchodováno pod názvem machang.[2][12][13] Mangovníky jsou v tropech dosti často vysazovány též jako stínící stromy, neboť mají rozložitou a hustou korunu.[11]
Mísa ze dřeva mangovníku
V tradiční indické medicíně jsou sušená semena mangovníku indického podávána při průjmech a úplavici, sušená kůra při onemocněních močových cest. Listy a květy mangovníku mají významnou roli v hinduistických obřadech. Některé druhy jsou využívány v tradiční medicíně.[12] Pryskyřice je v Latinské Americe používána při úplavici, nálev ze semen proti tasemnicím a jiným střevním parazitům.[11]
↑ abcdefghSTEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 8, part 3. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1978. (anglicky)
↑HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-29. (anglicky)
↑RAMÍREZ, Fernando; DAVENPORT, Thomas Lee. Mango (Mangifera indica L.) pollination: A review. Scientia Horticulturae. 2016, čís. 203.
.jpg)
.jpg)
_(2).jpg)
