Ludvík Wittelsbašský, zvaný Branibořan, (květen 1315 – 18. září 1361, Zorneding u Mnichova) byl jako Ludvík V. hornobavorským vévodou a jako Ludvík I. braniborským markrabětem a rovněž tyrolským hrabětem.
Ludvík se narodil jako syn jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy. Jeho otcem byl pozdější císař Svaté říše římské Ludvík IV. Bavor a matkou slezská šlechtična Beatrix Svídnicko-Javorská, kterou ztratil v sedmi letech. Měl dva sourozence, starší sestru Matyldu 1309–1346) a mladšího bratra Štěpána (1319–1375).
Roku 1324 se jeho novou matkou stala jen o čtyři roky starší Markéta Holandská a během dvanácti let se rodina rozrostla o osm dalších dětí: Markétu (1325–1374), Annu (1326–1361), Ludvíka (1328–1365), Alžbětu (1329–1402), Viléma (1330–1388), Albrechta (1336–1404), Otu (1340–1379) a Beatrix (1344–1359).
Jak už bylo ve středověku i později obvyklé, stávaly se děti artiklem sňatkové politiky svých rodičů. Jako prostředek spojenectví s Dánským královstvím si římsko-německý král Ludvík IV. vybral nejstarší dceru krále Kryštofa II., Markétu (1305–1340). Svatba teprve devítiletého markraběte Ludvíka I. s devatenáctiletou princeznou Markétou se uskutečnila 30. listopadu 1324. Z manželství se narodila jediná dcera Alžběta (*/† ?).
Po Markétině smrti uzavřel Ludvík 10. února 1342 druhý sňatek. Jeho manželka, tyrolská hraběnka Markéta zvaná Pyskatá (1318–1369) z rodu Menhardovců, byla od roku 1330 provdána za moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského (1322–1375), kterého roku 1341 zapudila. Její nový sňatek vedl k exkomunikaci obou manželů papežem. K anulování původního manželství došlo až o osmnáct let později, roku 1359. Markéta porodila za devět let manželství čtyři děti, z nichž se dospělosti dožili pouze synové Heřman (1343–1360) a Meinhard (1344–1363).