Byl nejmladším synem pravoslavného kněze v etnicky rumunské vesnici Lancram (dnes součást města Sebeš) na východním okraji Rakousko-uherské monarchie. Otec, Isidor Blaga, byl vášnivý čtenář, který měl v mládí akademické ambice, znal německou filosofii, ale po předčasné smrti svého otce se dostal do finanční nouze a musel přijmout místo kněze v malé vsi, jejíž život neměl daleko ke středověkému. I když otec brzy zemřel, jeho osobní knihovna, ve vsi zcela mimořádná, byla pro Luciana zdrojem informací a zanechala v něm hluboký otisk. Stejně tak však nasál místní, ještě velmi živoucí legendy, balady, přísloví a lidové aforismy, které později shromáždil a zveřejnil v několika svazcích. Vždy tvrdil, že tato lidová moudrost má filosofickou váhu.
Rodiče ho poslali studovat do soukromých internátních škol, které však byli v Transylvánii jen německé a maďarské. Nejprve chodil do německé internátní školy v nedalekém městě Sebeš, kde si osvojil němčinu. Poté začal navštěvovat prestižní gymnázium Andrei Saguna ve městě Brašov, kde se vyučovalo německy, maďarsky, latinsky a řecky. Silně se zde začal zajímat o přírodní vědy, filosofii vědy, ale také o světová náboženství. Závěrečnou práci, která se na gymnáziu vyžadovala, věnoval tématu Einsteinovyteorie relativity a Poincaréhoneeuklidovské geometrii.
Chtěl jít na některou německou univerzitu, ale tomu zabránil počátek první světové války. Aby nemusel narukovat, zapsal se do rumunského pravoslavného semináře v Sibiu. I když neměl zájem o pastorační přípravu, vzrostl během tohoto studia jeho zájem o filosofii náboženství a dějiny umění. V roce 1917 získal bakalářský titul a zapsal se do magisterského studia filosofie na univerzitě ve Vídni. V této době vydal své první dvě knihy, knihu poezie a knihu aforismů. Měly solidní komerční úspěch, takže si mohl v poklidu financovat svá studia. Svou disertační práci s názvem Kultur und Erkenntnis (Kultura a poznání) obhájil v listopadu 1920. Věnoval se zde tématu filosofie kultury, k níž byl veden už tím, že vyrostl na rozhraní kultur - v multikulturní Transylvánii (kde žili Rumuni, Maďaři, Němci, Romové aj.), poznal kontrast takřka středověké rolnické vesnice a moderního velkoměsta, byl vzdělán v ortodoxní liturgii i moderní filosofii.
Jeho první filosofická kniha, Filosofia stilului (Filosofie stylu), vyšla v roce 1924 a od roku 1926 působil Blaga jako diplomat, mimo jiné i v Praze. Roku 1936 byl uveden do Rumunské akademie. V roce 1938 na univerzitě v Kluži založil a pak až do roku 1949 vedl katedru filosofie kultury. Po nástupu komunistů k moci byl zbaven univerzitního místa a dostal zákaz publikovat. Studoval a psal však dál a živil se jako knihovník. Po jeho smrti v roce 1961 bylo rumunskými úřady povoleno vydat několik jeho prací. Celé jeho dílo bylo zveřejněno až po pádu komunismu v roce 1989.[1]
