Obraz „Nizozemská přísloví“ Pietera Bruegela staršího. Jejich hromadné zobrazení zde není samoúčelné, je vyjádřením rozmanitosti světa a života.Vysvětlivky některých přísloví na obraze v němčině (kliknout na obrázek)
Přísloví je žánrlidové slovesnosti v podobě krátkého mravního naučení vyjádřeného přirovnáním či metaforou. Tato naučení představují zobecnění zkušeností mnoha generací a vyjadřují různá hodnocení, normy jednání a z nich vyplývající závěry, působící jako mravní imperativ.[1][2]
Obsahují obecně platné zásady nebo zkušenosti kolektivu a jejich nadosobní a zobecňující obsah působí jako mravní imperativ.[3] Tím se přísloví odlišuje od pořekadla, rčení nebo úsloví.[4][5]
Charakteristika a dělení
Přísloví lze charakterizovat dvěma základními rysy: formálně je to výstižnost a stručnost a z hlediska obsahu nárok na obecnou platnost. Někteří badatelé považují za další nutné podmínky ustálenou formu, jeho obecnou akceptaci či alespoň známost a užití stylizovaného jazyka.[6] Jiní badatelé zmiňují tradičnost a aktuálnost jako další definiční znaky přísloví.[7]Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví, ale také rčení a pořekadla, se nazývá paremiologie.[8][2]
Přísloví lze dělit na gnómická a metaforická. Gnómická mají povahu rozkazu či výstrahy (Ve štěstí nedoufej, v neštěstí nezoufej), zatímco metaforická skrývají svůj obsah za obrazným vyjádřením (Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde). Lze je také dělit podle jejich tematického zaměření, například na přísloví o psychických vlastnostech člověka, rodinných vztazích či o vztahu člověka a společnosti.[2]
Užití přísloví
Užívání přísloví není vázáno na určité situace, ale objevuje se v běžné řeči jako vyjádření postojů dané společnosti. Přísloví je užíváno také k obraznému obohacení řeči, v bajkách a anekdotických příbězích či pro zábavu. Nadměrné užívání může vést k jejich karikování. Obvykle nemají jednu formu, ale objevují v různých variantách, a zároveň nefungují izolovaně, ale v širším kontextu dané kultury. Přísloví se typicky skládají ze dvou členů (Jaký pán – taký krám) a často užívají rýmu, asonance či rytmu.[2][1]
Pro stejnou situaci je někdy možné najít přísloví opačných významů (např. Líná huba holé neštěstí a Mluviti stříbro, mlčeti zlato).
Historie
Nejstarší dochované sbírky přísloví se nachází na sumerských tabulkách z 3. tisíciletí př. n. l. a k největším sbírkám patří Deutsches Sprichwörter-LexikonKarla Friedricha Wilhelma Wandera s dvě stě padesáti tisíci položkami. Smysl přísloví však nemůže být chápán mimo jejich kontext a uvedená v různých sbírkách bez něj a bez nutných poznámek se dají považovat za „mrtvá“, protože takto nejsou zaštiťována autoritou tradiční moudrosti.[7]
Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Mnohá z nich přecházela od národa k národu, mnoho jich je u všech národů křesťanských původu biblického.[9] Přestože jsou mnohá přísloví v různých jazycích formálně a svým lexikálním složením často úplně odlišná, v rámci různých kultur a jejich sociálního a historického kontextu vystihují tentýž význam. Obecně platí, že příslovné motivy přecházely od národa k národu, absorbovaly rozmanité duchovní podněty a v různých variantách zdomácňovaly. Představují tak hodnotící hledisko skryté za symbolickou formu, která se přenáší z generace na generaci v podstatě se stejným obsahem.[10] Nemívají známého autora a tvoří tak součást národní jazykové tradice.
Obdobná přísloví v různých jazycích
V různých jazycích lze nalézt shodná nebo podobná přísloví. Lze je rozdělit na:[11][12]
Úplné ekvivalenty, např.:
česky Pes, který štěká, nekouše, rusky Собака, которая лает, не укусит
česky Kdo seje vítr, sklízí bouři, francouzsky Qui sème le vent, récolte la tempête
Částečné ekvivalenty, např.:
česky Nehřej hada za ňadry, rusky Не грей змею на своей груди, tj. Nehřej hada na svých prsou
česky Když kocour není doma, myši mají pré, francouzsky Quand le chat n'est pas là, les souris dancent, tj. Když tu kocour není, myši tancují
česky Darovanému koni na zuby nehleď, italsky A caval donato non si guarda in bocca, tj. Darovanému koni nehleď do huby (obdobně v mnoha dalších jazycích)
Relativní ekvivalenty, např.
česky Bez práce nejsou koláče, rusky Без труда не вытащишь и рыбку из пруда, tj. Bez práce nevytáhneš ani rybu z rybníka
česky Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, francouzsky Mieux vaut promptement un œuf que demain un bœuf, tj. Lepší je mít rychle vejce než zítra býka
Analogické frazémy, např.:
česky Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, rusky Обещаниям не верь, tj. Slibům nevěř
česky Kam vítr, tam plášť, francouzsky Le vent de prospérité change bien souvent de côté, tj. Vítr prosperity často mění směr
Příbuzné žánry
Pořekadla, rčení, přirovnání nebo úsloví se od přísloví liší tím že odráží spíše fantasii a jazykovou hravost než zobecněné rozumové a mravní zkušenosti. Přísloví vždy také tvoří celou větu a užívá se v ustálené podobě. Hranice mezi příslovími, rčeními a pořekadly je však často nejasná.[2][13]
Příslovím se také podobají gnómy (stručná průpovídka většinou mravoučného zaměření[14]) a oba žánry lze od sebe těžko rozlišit. Někdy bývá gnómům vágně přisuzován „vyšší charakter“, zatímco příslovím „nižší“, nebo se o gnómech mluví v souvislosti s formou, zatímco o příslovích v souvislosti s obsahem.[6]
Anekdotický výrok se od přísloví formálně liší tím že je mu přisuzován konkrétní autor, ať už historický či fiktivní (v takovém případě mluvíme o aforismu), nebo autor abstraktní, jako „muž“, „stařena“ nebo „král“ (v takovém případě mluvíme o wellerismu).[6]
Příklady českých přísloví
Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
Můj dům, můj hrad.
Jablko nepadá daleko od stromu.
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
Na hrubý pytel hrubá záplata.
Žádný učený z nebe nespadl.
Co jsi z úst vypustil, to ani párem koní nedostaneš zpět.
Malá ryba, taky ryba.
Ryba smrdí od hlavy.
Nemusí pršet, stačí když kape.
Mráz kopřivu nespálí.
Chytrému napověz, hloupého trkni.
Chytrost nejsou žádné čáry.
Neházej flintu do žita.
Dvakrát měř, jednou řež.
Bez peněz do hospody nelez.
Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.
Kam čert nemůže, nastrčí ženskou.
Není růže bez trní.
Když se dva perou, třetí se směje.
Darovanému koni na zuby nehleď.
Mezi slepými jednooký králem.
Co oči nevidí, srdce nebolí.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Ranní ptáče dál doskáče.
Lež má krátké nohy.
Láska hory přenáší.
Bez práce nejsou koláče.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.
Komu se nelení, tomu se zelení.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Tichá voda břehy mele.
Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
↑ abBENEŠ, Bohuslav. Česká lidová slovesnost. Praha: Odeon, 1990. S. 238.
↑ abcdeTYLLNER, Lubomír. Lidová kultura O-Ž, druhá část - Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta 2007. ISBN 80-204-1713-3.
↑RÁDL, Emanuel. TOBOLKA, Zdeněk V. a kol. Masarykův slovník naučný. V. díl. N-Q. Praha: Československý kompas 1931, s. 1069.
↑PROCHÁZKA, Vladimír a kol. Příruční slovník naučný. III. díl. M-Ř. Praha: Academia 1966, s. 764.
↑PAVERA, Libor. VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2002, s. 294
↑ abcTomáš; STARÝ, Jiří; ANTALÍK, Dalibor. Mudrosloví – jeho formy a funkce. In: VÍTEK, Tomáš; STARÝ, Jiří; ANTALÍK, Dalibor. Praha: Herrmann & synové, 2009. ISBN978-80-87054-17-8. S. 10.
↑ abGREEN, Thomas A. Folklore: An Encyclopedia of Beliefs, Customs, Tales, Music, and Art. [s.l.]: ABC-CLIO, 1997. Dostupné online. ISBN0-7141-1705-6. S. 661.
↑ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN978-80-7422-020-3. S. 231.
↑MOCNÁ, Dagmar. PETERKA josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka 2004. S. 550-551.
↑KOPEČKOVÁ, Michaela. Česká a ruská přísloví v porovnání. Praha, 2017. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce Lenka Rozboudová. s. 39–53. Dostupné online.
↑JANČÍKOVÁ, Karolina. La nature dans les proverbes et dictons français. Plzeň, 2016 [cit. 2021-08-04]. Bakalářská práce. Západočeská univerzita. Vedoucí práce Dagmar Koláříková. Dostupné online.
