První úsek linky 10 byl otevřen 30. prosince 1923 mezi stanicemi Invalides a Croix-Rouge (ta byla později uzavřena). Dnes je většina tohoto úseku součástí linky 13. Dne 10. března 1925 došlo k prodloužení na východ od Croix Rouge o jednu stanici Mabillon a další úseky tímto směrem následovaly 14. února 1926 po Odéon, 15. února 1930 po Place d'Italie a 7. března 1930 po Porte de Choisy.
26. dubna 1931 byl ovšem úsek mezi Place Monge a Porte de Choisy připojen k lince 7, která byla propojena se severní částí tunelem pod Seinou. Linka 10 byla též zároveň propojena do stanice Jussieu.
27. července 1937 došlo k dalšímu přesunu tras mezi linkami. Úsek na lince 10 Duroc ↔ Invalides vedoucí na sever byl připojen k tehdejší lince 14, která zanikla v roce 1976 sloučením s linkou 13. Ze stanice Duroc byl na lince 10 nově otevřen úsek západním směrem do stanice La Motte-Picquet a linka odtud dále pokračovala po starší trase La Motte-Picquet ↔ Porte d'Auteuil, která do té doby byla součástí linky 8.
Nástupiště ve stanici Mirabeau: přední kolej slouží k nástupu cestujících, po zadní koleji vlak projíždí do další staniceSchéma umístění stanice Porte Melitor a neveřejné koleje
Trať od stanice metra La Motte-Picquet až k tunelu pod Seinou je stavěna běžným způsobem. Za řekou však byla trať z technických důvodů postavena netradičně. První pozoruhodnou stanicí je Mirabeau na pravém břehu řeky. Od východu sem vedou koleje, které leží ve větší hloubce než obvykle, neboť podcházejí tunelem pod Seinou. V místě stanice měl stát kruhový objezd, a proto byla stanice rozdělena na dvě části - Église d'Auteuil pro západní směr a Mirabeau pro východní. Zdejší kostel měl však nestabilní základy, a proto bylo nutné zvýšit polohu stanice. Tím ovšem vznikl velký výškový rozdíl, které musel vlak z tunelu pod Seinou do nedaleké stanice překonat. Proto nájezdová rampa začíná ihned po opuštění tunelu a pokračuje přes stanici Mirabeau, kterou vlak v tomto směru jen projíždí do stanice Église d'Auteuil. Odtud pokračoval přes další stanice do tehdejší konečné Porte d'Auteuil a vracel se opět do Mirabeau z opačné strany.
Ve stanici Porte d'Auteuil se počítalo s pozdějším napojením do stanice Porte Molitor a přes ní propojením s linkou 9. Tato větev měla sloužit především při dopravě na nedaleký stadion Parc des Princes. Vzhledem k očekávané silné dopravě byla stanice Porte d'Auteuil postavena velmi velkoryse – s pěti kolejemi a třemi nástupišti. Projekt byl sice stavebně realizován, ale stanice Porte Melitor nebyla nikdy pro veřejnost otevřena a spojení nebylo uvedeno do provozu.
Kromě toho se ve stanici Porte d'Auteuil nachází podzemní depo, které slouží i pro linku 9 díky spojení touto pro veřejnost nepřístupnou tratí.
12. července 1939 byla linka prodloužena na východ ze stanice Jussieu do Gare d'Austerlitz (tehdy pod názvem Gare d'Orléans-Austerlitz).
2. září 1939 byly, tak jako i mnohé jiné stanice, uzavřeny z důvodu vypuknutí války a mobilizace zaměstnanců stanice Croix-Rouge a Cluny – La Sorbonne. Po válce již zůstaly zavřené. Stanice Cluny – La Sorbonne byla znovu otevřená až 15. prosince 1988, aby se umožnil přestup cestujících z linky 10 na linku RER B, pro kterou byla 17. února otevřena stanice Saint-Michel – Notre-Dame a linku RER C, která byla v provozu od roku 1979.
Nástupiště stanice Cluny - La SorbonneNástupiště stanice La Motte-Piquet - GrenelleNástupiště stanice Michel Ange - AuteilNástupiště stanice Sèvres - Babylone
.png)
.jpg)
