Latinský patriarchát jeruzalémský (latinsky Patriarchatus Hierosolymitanus Latinorum) je římskokatolická diecéze, která pokrývá území Izraele, Palestinské autonomie, Jordánska a Kypru. Latinský jeruzalémský patriarcha je z titulu své funkce členem Rady východních katolických patriarchů, předsedou Konference latinských biskupů arabských oblastí, předsedou Shromáždění katolických ordinářů ve Svaté zemi a velkopřevorem Řádu Božího hrobu a je jediným římskokatolickým biskupem (s výjimkou papeže), který je oslovován titulem "Vaše Blaženosti".
Jeruzalémský latinský patriarchát byl založen křižáky poté, co v roce 1099 dobyli Jeruzalém a jeho jurisdikce zahrnovala celé Jeruzalémské království. Latinský patriarcha sídlil v Jeruzalémě, kontroloval křesťanskou čtvrť v Jeruzalémě a měl čtyři sufragánní biskupy, z jejichž pravomoci byla vyňata tři územní opatství:
Provincie patriarchátu měla další metropolitní arcibiskupství (s jejich sufragánními biskupstvími):
Po zániku křižáckých států v roce 1291 se latinský patriarchát stal pouze titulárním, a papežové těmto patriarchům přidělili římskou baziliku svatého Vavřince za hradbami.
V roce 1847 Osmanská říše dovolila obnovu katolické hierarchie v Palestině. Papež Pius IX. pak brevem Nulla celebrior [1] obnovil patriarchát jako skutečné biskupské sídlo.
Sídlem patriarchy je Jeruzalém, jeho katedrálou Chrám Božího hrobu a konkatedrálou kostel Nejsvětějšího Jména Ježíšova, seminář se nachází v lokalitě Bajt Džalá. Patriarchát se stará o katolíky latinského obřadu v Izraeli, Palestinské autonomii, Jordánsku a na Kypru. Má 66 farností (2015: 293 050 věřících, působilo v nich 81 diecézních + 383 řeholních kněží – 464 celkem, 9 trvalých jáhnů, 590 řeholníků-bratří a 1.062 řeholnic). Patriarchát je organizačně rozdělen do šesti vikariátů :
Shromáždění katolických ordinářů ve Svaté zemi (Assemblée des ordinaires catholiques de Terre Sainte, A.O.C.T.S.; Assembly of Catholic Ordinaries of the Holy Land, ACOHL) sdružuje katolické ordináře všech ritů, kteří mají jurisdikci ve Svaté zemi. Jeho statut byl schválen papežem Janem Pavlem II. v roce 1992. Jeho předsedou je latinský jeruzalémský patriarcha.[2]
Řím (Svatý Petr) • Antiochie (Svatý Petr) • Alexandrie (Svatý Marek)
Svatý stolec1
Ekumenický konstantinopolský patriarchát2 • Latinský patriarchát konstantinopolský1 (1204–1964)
Antiochijský patriarchát2 • Antiochijský patriarchát (syrský)3 (od 518) • Maronitský antiochijský patriarchát1 (od 685) • Syrský antiochijský patriarchát (katolický)1 (od 1668) • Melchitský antiochijský patriarchát (řeckokatolický)1 (od 1724) • Latinský antiochijský patriarchát1 (1099–1964)
Patriarchát Alexandrie a celé Afriky (řecký ortodoxní)2 • Patriarchát Alexandrie a celé Afriky (koptský)3 (od 451) • Koptský alexandrijský patriarchát (katolický)1 (od 1824) • Latinský alexandrijský patriarchát1 (1219–1964)
Jeruzalémský patriarchát (pravoslavný) • Arménský jeruzalémský patriarchát3 (od 638) • Latinský jeruzalémský patriarchát1 (od 1099)
Katholikos Arménie a všech Arménů3 (452) • Patriarchát akvilejský1 (568–1751) • Patriarchát v Gradu1 (725–1451) • Patriarchát bulharský (od 919) • Patriarchát gruzínský (od 1010) • Arménský katholikos Kilíkie3 (1058) • Srbský patriarchát (od 1346) • Benátský patriarchát1 (od 1451) • Patriarchát Západní Indie1 (od 1524) • Chaldejský patriarchát bagdádský1 (od 1553) • Patriarchát Moskvy a vší Rusi2 (od 1589) • Patriarchát lisabonský1 (od 1716) • Arménský patriarchát Kilíkie1 (od 1742) • Patriarchát Východní Indie1 (od 1886) • Rumunský patriarchát (od 1925) • Patriarcha Kyjeva a vší Ukrajiny (od 1992) • Patriarcha Církve československé husitské
Patriarchální vikariát jeruzalémský (Jeruzalém) • Patriarchální vikariát izraelský (Nazaret) • Patriarchální vikariát jordánský (Ammán) • Patriarchální vikariát kyperský (Nikósie) • Patriarchální vikariát sv. Jakuba pro katolíky hebrejského jazyka v Izraeli (Jeruzalém) • Patriarchální vikariát pro migranty a utečence v Izraeli (Jeruzalém)