Kostel Nanebevstoupení Páně je římskokatolický filiální kostel v Novém Sedle v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Je spravován excurrendo z farnosti v Chodově. Od roku 2022 je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Nové Sedlo patřilo po mnoho let do loketské farnosti s kostelem svatého Václava. Pohřbívalo se na loketském hřbitově. K modlitbě se pohřební průvod zastavoval cestou z Nového Sedla na hřbitov v Lokti u malé kamenné barokní kapličky, kterou nechala na své pozemku při rozcestí cest ve směru z Nového Sedla do Lokte postavit na konci 18. století rodina Engelova.[1]
Na konci 19. století bylo Nové Sedlo obcí s nejvyšším počtem obyvatel v loketské farnosti a proto se začalo uvažovat o stavbě místního kostela. Dne 20. ledna 1899 byl založen spolek pro stavbu kostela. Záměr výstavby však vázl na výběru vhodného místa. Nedošlo k prodeji vhodných pozemků a proto bylo pro stavbu vybráno sportoviště vedle školy. Autorem projektu byl pražský architekt Matěj Blecha, který ve své firmě zaměstnával další architekty. Stavbu prováděla společnost stavitele Václava Haberera z Nového Sedla. Stavba byla zahájena 15. července 1904 a dokončena byla ještě téhož roku. Kostel byl slavnostně vysvěcen 18. prosince 1904. Mimořádně krátkou dobu výstavby umožnila volba stavebního materiálu, kterým bylo dřevo.[2]
Celkové náklady na výstavbu činily 32 tisíc zlatých, z toho 20 tisíc uvolnila ze svého rozpočtu radnice a na další částce se podílel Spolek pro stavbu kostela a pražská arcidiecéze. Před stým výročím kostela byly provedeny údržbové práce a 28. srpna 2004 byl kostel znovu vysvěcen plzeňským biskupem Františkem Radkovským.[3]
Konečná podoba dřevěného kostela se poněkud odlišuje od původních stavebních plánů. Architektura exteriéru vychází v základních principech z trojlodní středověké baziliky. Místo klasického presbytáře přiléhá k lodi mělká přístavba obdélného půdorysu. Nad hlavním průčelím se na okraji sedlové střechy nachází polygonální sanktusová věžička. Hlavní loď je dlouhá 29 metrů a vysoká 9 metrů. Nižší boční lodě jsou od hlavní odděleny pouze arkádou dřevěných sloupků. Fasáda kostela je členěna gotizujícími okny v bočních lodích a nad hlavním vstupem. Další estetizujícím prvkem je pravidelné hrázdění, které odráží charakteristický rys staveb v sudetoněmeckém pohraničí. Exteriér dotváří souvislá řada vysokých slepých oken s lomeným obloukem.[2]
Dřevěná konstrukce kostela je i interiéru kostela. Vnitřní vybavení je novodobé, pořízené převážně z darů. Zahrnuje oltář, lavice a tři obrazy, darované Spolkem svatého Bonifáce z Prahy. Autorem malířské výzdoby, širokého pásu s portréty světců v kruhových medailonech, prostoru nad triumfálním obloukem a stropu, je sokolovský malíř Richard Krautmann. Vitráž v presbytáři zhotovil Richard Schlein z Hrádku nad Nisou.[2] Postranní oltář, betlém, zpovědnici, křtitelnici, kazatelnu a varhany zajistil místní spolek. Další dary představovalo okno s motivem Nanebevstoupení Páně, soch u oltáře, zvon Rudolfi o váze 184 kg, jeden ze tří zvonů. Tento zvon se jako jediný dochoval. Zbývající dva zvony Bonifacius a Karoli, každý o váze 414 kg, byly zrekvírovány pro válečné účely. Zvony byly vyhotoveny zvonařským mistrem Pecherem z Českých Budějovic.[3]