PROFILBARU.COM

Koliha severní
	Koliha severní (ilustrace H. E. Dressera, 1871–1881)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; kriticky ohrožený druh
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes);
Čeleď	slukovití (Scolopacidae);
Rod	koliha (Numenius);
Binomické jméno
	Numenius borealis; (Forster, 1772)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koliha severní (Numenius borealis) je pták z čeledi slukovití z rodu koliha. Ještě v první polovině 19. století se jednalo o jednoho z nejhojnějších ptáků Kanady, avšak nadměrný lov spolu s úbytkem přirozeného prostředí a vymizením klíčového zdroje potravy, sarančete Melanoplus spretus, způsobily drastický úbytek populace. Poslední potvrzené pozorování ptáka nastalo v roce 1963 a druh je patrně vyhynulý.

Taxonomie

Druh byl poprvé popsán německým přírodovědcem Johannem Reinholdem Forsterem v roce 1772.^[2] Binomické jméno druhu je Numenius borealis. Název Numenius pochází ze starořeckého noumenios, což je pták zmiňovaný Hésychiem z Milétu. Tento zmiňovaný pták je spojován s kolihami, protože jeho pojmenování je patrně odvozeno z neos, „nový“, a mene, „měsíc“, což patrně odkazuje k zobáku kolih ve tvaru půlměsíce.^[3]^[4] Druhové jméno borealis pochází z latiny a znamená „severní“.^[5]

Koliha severní představuje jednoho z devíti zástupců rodu koliha (Numenius), i když kdysi se řadila do samostatného rodu Mesoscolopax.^[6] Kolihy náleží do čeledi slukovití a řádu dlouhokřídlí.

Vybraná dobová vyobrazení
1827–1838
1838
1913

Popis

Jedná se o malého ptáka o výšce 29–34 cm.^[7]

Peří na hlavě má tmavě hnědé pruhy. Spodní část těla včetně kostřece je tmavě hnědá s hnědým až žlutohnědým kropením. Primární a sekundární letky jsou tmavé, 6 vnitřních primárních letek má bílé zakončení. Krátký tupý ocas je šedo-hnědý s hnědým kropením. Spodní části těla jsou žlutě skořicové, hruď a boky mají tmavé výrazné proužkovité fleky a skvrny ve tvaru písmene Y.^[8]

Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. Podobně jako u ostatních slukovitých, samice je o něco větší než samec. Zobák je dlouhý a tenký, u kořene narůžovělý, na konci černý, jemně zahnutý směrem dolů a na kolihu poměrně krátký. Duhovka je tmavě hnědá. Tenké chůdovité nohy jsou na kolihu také poměrně krátké, jejich zbarvení je do modro-šeda.^[8]

Biologie a chování

O biologii a chování kolih severních toho není příliš známo. Rozmnožují se od května do srpna v bezlesé arktické tundře v nízkých nadmořských výškách do 335 m n. m. Po skončení rozmnožování, někdy v období července až října, kolihy migrují na jih.^[7]

Rozšíření a habitat

Kolihy severní se kdysi rozmnožovaly v kanadských Severozápadních teritoriích a částečně i na Aljašce. S příchodem zimy ptáci migrovali do kanadského Labradoru, odkud se vydávali dále na jich přes Karibské moře až do Uruguaye, Paraguaye, Brazílie a nejjižnějších cípů Argentiny a Chile. Zpět do arktických oblastí se vraceli patrně podél západního pobřeží obou Amerik.^[7]

Populace

Koliha severní byla původně široce rozšířeným druhem v Kanadě, jeden z nejrozšířenějších kanadských ptáků vůbec. Její populace se před rokem 1860 odhaduje na stovky tisíc až miliony kusů. Do konce 19. století se však počty kolih severní snížily na minimum.^[9] K hlavním příčinám dramatického úbytku populace patří nadměrný lov, který byl na kolihy v Severní America pořádán každé jaro. Nicméně když v roce 1916 byl lov kolih postaven mimo zákon, nedošlo k zotavení populace, takže za vymizením druhu spíše stojí ztráta přirozeného prostředí prérií, které byly přeměny na zemědělskou krajinu, a vymření sarančete Melanoplus spretus, které představovalo jejich klíčový zdroj potravy.^[7]^[10] Poslední potvrzený výskyt kolihy severní se datuje k roku 1963.^[7] Poté proběhlo několik dalších, avšak nepotvrzených pozorování.^[7]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ Coraciiformes [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 276. (anglicky)
↑ BRISSON, Mathurin Jacques. Ornithologie, ou, Méthode contenant la division des oiseaux en ordres, sections, genres, especes & leurs variétés. Paris: Jean-Baptiste Bauche, 1760. S. Vol. 1, p. 48, Vol. 5, p. 311. (fr, la)
↑ borealis - překlad na Latinsky.cz [online]. Latinsky.cz [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
↑ American Ornithologists' Union. A classification of the bird species of South America Part 02 [online]. [cit. 2008-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-12. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BirdLife International. Numenius borealis [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2019-07-26 [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22693170A155293606.en. (anglicky)
↑ ^a ^b HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 316. (anglicky)
↑ Species Profile: Eskimo Curlew [online]. Government of Canada, 2011-11-29 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Eskimo Curlew Species Profile [online]. Alaska Department of Fish and Game [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Handbook of the birds of the world. Příprava vydání J. del Hoyo, J.; A. Elliott & J. Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky)
HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 316. (anglicky)
National Geographic Society. Field guide to the birds of North America.. Washington, D.C.: National Geographic, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7922-6877-6. (anglicky)