Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 – 21. června 1621, Praha) byl český rytíř, císařský rada a generál rakouské císařské armády. Za účast ve stavovském povstání byl 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze popraven jako nejstarší ze všech.
Pocházel z třebívlické pošlosti (větve) českého rytířského rodu. Narodil se roku 1535 jako syn Purkarta Kaplíře ze Sulevic a jeho manželky Alžběty ze Salhausenu. Byl po otci českobratrského vyznání. Zdědil a spravoval rodinná panství Neustupov, Miličín, Votice a Brodce.
Na dvoře císařů Rudolfa II. a Matyáše působil jako císařský rada, v letech 1615–1619 byl purkrabím Hradeckého kraje. V roce 1616 byl jako nejvyšší zemský úředník aktivním účastníkem korunovace Anny Tyrolské na českou královnu. V průvodu kráčel vedle nejvyššího písaře Jana z Klenového a z Janovic († 1624), který přinášel královské žezlo.[1]
Stejně jako jeho bratr Pavel[zdroj?] za stavovského povstání v letech 1618–1620 patřil k členům direktoria českých stavů. Jako generál dělostřelectva pod velením hraběte Thurna se účastnil v roce 1618 obléhání Vídně. Za vlády krále Fridricha Falckého přijal 6. listopadu 1619 úřad nejvyššího zemského písaře, který vykonával do 20. února 1621 [3], kdy byl ve svém pražském domě čp. 200/III U tří černých růží v Tomášské ulici na Malé Straně[4] zajat císařskými vojáky a podle císařského listu Ferdinanda II. uvězněn v Bílé věži Pražského hradu. Z té doby pocházejí jeho vlastnoruční glosy v modlitební knížce o Poslední večeři Páně. Drážďanský tisk Jeronýma Šice z roku 1606 se dochoval ve Strahovské knihovně v Praze.
Mimořádný tribunál Kašpara Kaplíře odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány. Čekalo se, že si podá žádost o milost a pravděpodobně by ji dostal vzhledem ke křesťanské ohleduplnosti ke stáří by mu trest asi zmírnili v doživotní žalář.[5] Přesto se mu dostalo alespoň částečného omilostnění, nebyl rozčtvrcen. Byl nejstarší a na popraviště vešel jako první z rytířského stavu a jako čtvrtý v celkovém pořadí. Kat jeho hlavu s ostatními v koši vyvěsil na kůlu na Staroměstské mostecké věži, tělo bylo odvezeno do kostela v Miličíně. Vdova Magdaléna s dětmi přišla o veškerý majetek a podle některých pramenů musela žebrat.[6]
V roce 1921 byla komisionálně otevřena hrobka v Neustupovském kostele na Benešovsku a hledali zde jeho tělo, avšak marně.
Jáchym Ondřej Šlik z Holejše • Václav Budovec z Budova • Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kašpar Kaplíř ze Sulevic • Prokop Dvořecký z Olbramovic • Fridrich z Bílé • Jindřich Otta z Losu • Diviš Černín z Chudenic • Vilém Konecchlumský z Konecchlumí • Bohuslav z Michalovic • Valentin Kochan z Prachové
Tobiáš Štefek z Koloděj • Ján Jesenský z Jeseného • Krištof Kober z Koberšperku • Jan Šultys z Felsdorfu • Maxmilián Hošťálek z Javořice • Leander Ryppel z Ruppachu • Jiří Haunšild z Fürstenfeldu • Jan Kutnauer ze Sonnenštejna • Šimon Sušický ze Sonnenštejna • Natanael Vodňanský z Uračova • Václav Maštěrovský z Jizbice • Jindřich Kozel z Peclinovce • Ondřej Kocour z Votína • Jiří Řečický • Michal Witmann • Šimon Vokáč z Chýš a Spicberku • symbolicky Martin Fruwein z Podolí
Ferdinand II. Štýrský • Karel I. z Lichtenštejna • Adam z Valdštejna • Přibík Jeníšek z Újezda • Jan Mydlář