Japonský P-2J (povšimněte si dvojitých kol na hlavním podvozku) v pozadí za třešňovými květy na námořní letecké základně Atsugi v Japonsku (1985)
Společnost Kawasaki postavila letoun P-2J (původně P2V-Kai, kde "Kai" znamená kaizen – "modifikace") jako poslední vyráběnou verzi letounu P-2 Neptune. Práce na P-2J byly zahájeny v roce 1961.[1] První P-2J byl přestavěn z letounu P2V-7 (P-2H) a vykonal svůj první let 21. července1966. Poslední z 82 vyrobených letounů P-2J byl dodán v březnu 1979.[2]
Původní hvězdicové motoryWright letounu Lockheed P-2 byly nahrazeny turbovrtulovými motory s výkonem 2,125 kW General Electric T64-10, které byly licenčně vyráběny v Japonsku. Na motorech byly použity třílisté vrtule namísto původních čtyřlistých.[3] Přídavné proudové motory J3-IHI-7C byly navržena a vyráběny japonskou společností Ishikawajima-Harima. Každý z nich poskytoval pomocný tah 13,7 kN. Nové motory umožňovaly letounu P-2J dosáhnout maximální rychlosti 650 km/h (403 mph).
Posádku letounu P-2J tvořilo až 12 námořních letců.[3] Přední část trupu byla prodloužena o 1,29 m, zvětšeny byly i ocasní plochy a jejich tvar byl upraven. Vyhledávací radar AN/APS-80 byl umístěn pod menším krytem. Na letouny byla instalována vylepšená avionika, která byla mnohem kompaktnější než avionika na ostatních verzích letounu Neptune. Lehčí avionika umožnila zvětšení palivových nádrží a tím i množství neseného paliva. Letoun P-2J měl hlavní podvozek pod křídly osazen dvojicí menších kol namísto jednoho velkého kola.[3]
Operační historie
Letouny P-2J začaly být krátce po svém zařazení do služby v 80. letech 20. století nahrazovány letouny P-3C Orion.[3] Poslední námořní průzkumná letka byla přezbrojena na Oriony v roce 1993. P-2J poté zůstaly ve službě jen pro elektronický průzkum a podporu cvičných cílů.[4]
Varianty
P-2J v muzeu Kakamigahara Aerospace Science Museum
P-2J
Letoun by původně označován P2V-Kai.
Letoun měl turbovrtulové motory T64, pomocné proudové motory IHI J3, vylepšené vybavení pro protiponorkový a elektronický boj, vyhledávací radar APS-80, zvětšenou kapacitu palivových nádrží a další vylepšení. Jeden letoun byl přestavěn z letounu P-2H a postaveno bylo dalších 82 letounů.
EP-2J
Letouny P-2J přestavěné pro účely elektronické špionáže (ELINT). Upraveny dva stroje.[2][3]
UP-2J
Letouny P-2J přestavěné na podporu bezpilotních prostředků, cvičných cílů a pro zkušební účely. Upraveny byly čtyři stroje.[3][4]
Specifikace (P-2J)
Lockheed P2V-Kai(P-2J) Neptune
Technické údaje pocházejí z publikace „Combat Aircraft sice 1945“.[3]
DONALD, David, Lake, Jon (editors). Encyclopedia of World Military Aircraft. Single volume edition. vyd. London: Aerospace Publishing, 1996. ISBN1-874023-95-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
MICHELL, Simon. Jane's Civil and Military Aircraft Upgrades 1994-95. Coulsdon, Surrey, UK: Jane's Information Group, 1994. ISBN0-7106-1208-7.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
TAYLOR, John W. R. Jane's All The World's Aircraft 1966–67. London: Sampson Low, Marston & Company, 1966.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
