Katedrála byla postavena v letech 1739–1755 za vlády saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta II. pod vedením italského stavitele Gaetana Chiaveriho, který se však dokončení výstavby nedožil. V době stavby bydleli italští řemeslníci a umělci v příbytcích na břehu řeky Labe, na jejichž místě dnes stojí hostinec Italienisches Dörfchen.
Čistě barokní stavba má četné zvláštnosti, například oválnou chodbu pro procesí kolem hlavní lodi anebo věž s oválným půdorysem, aby kostel nepůsobil příliš mohutně. Z vnějšku zdobí fasádu 78 soch italského sochaře Lorenza Mattielliho, které představují různé svaté a církevní osobnosti (z toho 14 žen) a sedící alegorie: Víra (Fides), Láska (Caritas), Naděje (Spes) a Spravedlnost (Justita). Varhany jsou posledním dílem známého mistra Gottfrieda Silbermanna v Drážďanech.
Na konci druhé světové války byla během spojeneckého bombardování katedrála silně poškozena, propadl se strop a část stěny zůstala v troskách. Kompletní obnova byla dokončena až roku 1965.
Katedrála je rodinnou hrobkou katolických kurfiřtů a králů z rodu Wettinů a jejich nejbližších. Saský kurfiřt a polský král August II. Silný má ale svůj sarkofág v Krakově. V kryptě v Hofkirche je v cínové kapsli uloženo pouze jeho srdce.
Odkazy
Literatura
Johannes Derksen: Ein Haus voll Glorie. St.-Benno-Verlag, Leipzig 1962
Friedrich August Forwerk: Geschichte und Beschreibung der katholischen Hof- und Pfarrkirche zu Dresden. Dresden 1851 (Digitalisat)
Jürgen Helfricht: Dresden und seine Kirchen. Evangelische Verlagsanstalt, Leipzig 2005, ISBN3-374-02261-8
Eberhard Hempel: Gaetano Chiaveri, der Architekt der kath. Hofkirche zu Dresden. Dresden 1955