Katedrála (z katedra, označení biskupského stolce), též katedrální kostel nebo dóm, je křesťanské označení hlavního kosteladiecéze, sídelního kostela biskupa nebo arcibiskupa. Z převažující podoby gotických katedrál se v architektuře užívá označení katedrála či kostel katedrálního typu jako typologický pojem pro velký, tří a vícelodní kostel s transeptem a chórovým ochozem lemovaným kaplemi obklopujícím kněžiště.
Hlavní kostel diecéze
Katedrála v argentinském městě Salta, sídelní kostel stejnojmenné arcidiecéze
Přestože katedrála může být nejvýstavnějším a majestátním kostelem v diecézi (či v zemi), zejména v období středověku a renesance, nebylo to nikdy nezbytnou podmínkou a (obzvláště v současné době, kdy často převažuje funkčnost nad velkolepostí) katedrální kostel může mít i skromnou budovu. Katedrály mohly být založeny přímo, nebo byly původně farními nebo klášterními kostely, které byly povýšeny na katedrálu. Katedrály se ve středověku stavěly jako drahé projekty a někdy místní obyvatelstvo dokonce bránilo jejich výstavbě ze strachu z neúměrného finančního (daňového) zatížení.[1]
Často se používá pojem gotická katedrála, protože v období gotiky se stal oblíbeným typem výstavných kostelů v sídelních městech biskupů ve Francii i jinde v Západní Evropě. Jejich původním vzorem byla královská klášterní bazilika Saint-Denis u Paříže z 1. poloviny 12. století, jejímž ideový tvůrcem byl opatSuger.
Slovo katedrála má původ v řeckém podstatném jméně καθέδρα (katedra), které se překládá jako stolice, trůn nebo křeslo. V katedrále označuje biskupský stolec, na který usedá biskup nebo arcibiskup. Katedra je symbolem biskupské autority v rámci diecéze, jeho role učitele a vykonavatele jurisdikce. Sídelní kostely biskupů s biskupskou katedrou se v latině označovaly ecclesia cathedralis, katedrální kostel, slovo katedrála pak bylo odvozeno z latinského přídavného jména.
Jeden z nejstarších případů použití termínu ecclesia cathedralis je v zápisech městské rady v Tarragoně z roku 516. Jiné jméno pro katedrální kostel je ecclesia mater, který označuje mateřský kostel, ze kterého byly zřizovány další kongregace. Jako důležitý kostel je označován také jako ecclesia major (větší). Jako hlavní dům Boží je v latině označován jako Domus Domini, kde slova domus (dům) a Dominus (Pán) vycházejí ze společného základu. Z těchto latinských kořenů vychází německé slovo pro katedrálu, Dom (Domherr je německykanovník), stejně jako italskéDuomo. Ve Štrasburku a na dalších místech v Německu a Anglii je katedrála nazývána Münster (německy), resp. minster (anglicky). Toto slovo vzniklo z latinského monasterium (klášter), protože některé katedrály byly spravovány kanovnickoukapitulou.
_02.JPG)
_in_Opava.jpg)
