Karl Joseph Heidler Edler von Heilborn[pozn. 1] (26. leden1792Falkenau an der Eger[1], jako Joseph Karl Heidler – 13. května1866Praha), byl český lázeňský lékař, příznivec a propagátor Mariánských Lázní a autor nejméně 25 lékařských odborných publikací. Byl prvním lázeňským lékařem v Mariánských Lázních v nově zřízené funkci „Zemského knížecího lékaře pramenů“.[2] Patří k osobnostem, které se významně zasloužily o vznik a rozvoj Mariánských Lázní.
Život
Joseph Karl Heidler se narodil jako syn falknovského měšťana a kožešnického mistra Johanna Antona Heidlera (1765–1829) a jeho ženy Clary, roz. Fischer (1754–1815). Jeho matka ovdověla v roce 1786, prvním manželem byl bednářský mistr Andreas Brambach (1757–1778), z tohoto manželství vzešel syn, který v roce zemřel. Její starší syn, Joseph Anton Heidler (1786–1864) byl otcem Karla Heidlera (1809–1887), rakousko-uherského generála (Generál štábní lékař – Generalstabsarzt) a profesora, povýšeného do šlechtického stavu s titulem „von Egeregg“.
Karl Heidler navštěvoval Piaristické gymnázium v Ostrově (Schlackenwerth) a lyceum v Plzni. Poté pokračoval ve studiu medicíny na Karlově univerzitě v Praze, kde 14. dubna 1818 promoval jako Doktor medicíny a magistr porodnictví. Heidlerův otec Anton, už jako vdovec, se společně se synem přesunul do nově vznikajících lázní a postavil zde velký dům, zvaný Römer.
Od roku 1820 byl Heidler také osobním lékařem Johanna Wolfganga von Goethe, který jej nazval „moudrým mladým mužem“. Oba si vyměňovali své poznatky v oblastech zájmu o geologii a přírodní vědy a vzájemně se podporovali.[3] Jejich práce zahrnovala 52stránkový herbář, který začal vytvářet Goethe v roce 1823 a Heidler jej později dokončil.[4] Goetheho s Heidlerem pojilo přátelství, byl kmotrem jednoho z Heidlerových synů. Při křtu syna Michaela (1821–1892) byl kmotrem nejmladší syn ruského caraPavla I.Michail Pavlovič (1798–1849).
Už v roce 1822 označil mariánskolázeňské sady za významnou součást zdejšího léčebného procesu.[5][6] Od roku 1822, kromě své lékařské práce, sestavoval za pomoci přítele z Prahy, Dr. Duchla, Dr. Kunze z Lipska a zakladatele lázeňských sadů, zahradníka Václava Skalníka soupis místního rostlinstva a zabýval se zejména určováním rostlin z rašeliništních polí. Václav Skalník byl také autorem ilustrací v jím sestavovaném herbáři.[5]
V roce 1828 byl Karl povolán do nové funkce funkce na místě zakladatele lázní Johanna Josefa Nehra, na doporučení místodržícího F. A. Kolowrata a přijat opatem opatempremonstrátskéhokláštera v TepléKarlem Reitenbergrem.
Od roku 1829 byl císařským radou, od roku 1832 měl titul Sasko-míšeňského lékařského rady (Herzogl. Sachsen-Meiningscher Medizinalrat), v roce 1835 byl jmenován carským státním radou a o dva roky později Saským dvorním radou.
Jeho zásluhou bylo i vybudování mnoha prospěšných lázeňských zařízení, jako byla čerpadla k jímání minerálních vod, užívání skleněných měřidel nebo úprava okolí lázeňských pramenů.
V roce 1844 získal Karl Heidler panství zámek Staré Sedliště, který až do roku 1945 zůstal ve vlastnictví rodiny. Heidler byl v roce 1846 zakladatelem první městské nemocnice v rodném městě Falkenau, ke kterému patřila i zahrada. Jeho odborné znalosti, všestrannost a mezi jinými i poznatky o léčbě cholery jsou zaznamenány v různých dobových knižních tiscích.[7]
Za své zásluhy byl 12. února 1858 císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu s čestným titulem Edler a predikátemvon Heilborn.
Heidler odešel v roce 1857 na odpočinek, kromě Mariánských Lázní pobýval i v Praze, kde po cévní mozkové příhodě 13. května 1866 zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Mariánských Lázní, kde bylo 18. května 1866 uloženo vedle jeho manželky Theresie (1795–1861[8]). Karl Heidler zanechal, kromě zámku ve Starém Sedlišti také dva velké domy v Mariánských Lázních.
Rodina a potomci
Karl Joseph Heidler von Heilborn (1842, soukromá sbírka)Theresia Heidler von Heilborn, roz. Pfrogner (1842, soukromá sbírka)
Karl Heidler von Heilborn se 14. dubna 1819 oženil s Marií Theresií Pfrogner (18. Januar 1795, Königswart – 17. srpna 1861, Mariánské Lázně). Jejími rodiči byli Dr. jur. Alexander Pfrogner (* 24. října 1761, Planá, úředník v Kynžvartu a advokát v Plané) a Victoria, roz. Steiner. Pfrogner přišel o svůj majetek v důsledku státního bankrotuRakouského císařství v roce 1811 na základě „finančního patentu“ rakouského císaře Františka I.
Karl a Theresie Heidlerovi měli v letech 1820 až 1831 sedm dětí, z nichž se ale dospělosti dožila pouze jediná dcera a syn:
Therese Heidler von Heilborn (16. ledna 1820, Praha – 17. prosince 1903, tamtéž): provdala se 14. září 1841 v Mariánských Lázních za lékaře Dr. med. Emila Kratzmanna (1815–1867) z Chrastavy (Kratzau), místního lázeňského lékaře.
Jeho syn Karl Heidler von Heilborn (28. ledna 1846, Alt Zedlisch – 8. ledna 1907, tamtéž): lázeňský lékař v Mariánských Lázních, dědic panství svého otce; 29. října 1875 si v Liberci vzal za manželku Herminu Horn (1855–1924) z Liberce (Reichenberg).
Publikace
výběr
1819: Über die Gas-Bäder in Marienbad, nebst einer skizzierten Beschreibung dieses Curortes
1822: Marienbad nach eigenen bisherigen Beobachtungen und Ansichten ärztlich dargestellt
1826: Regeln für den Gebrauch der Gesundbrunnen und Heilbäder in Marienbad
1833: Die Waldquelle zu Marienbad
1836: Über den Gebrauch mineralischer Wässer am Abend
1837: Alte Gründe für den neuen Ruf von Marienbad
1837: Naturhistorische Darstellung des Curorts Marienbad
1837: Die Waldquelle zu Marienbad
1839: Über die Heilerde oder den Badeschlamm von Marienbad (spoluautor R. Brandes), Hannover 1839
1860: Der neue Mineralmoor zu Marienbad als eine Bereicherung der medicinischen Vielseitigkeit dieses Curorts
↑ŠVANDRLÍK, Richard. Johann Josef Nehr a Mariánské Lázně. I.. vyd. Mariánské Lázně: vlastní náklad, 2008. 30 s. Kapitola Nehrovy dokumenty v archivu a poslední léta života, s. 22.
