PROFILBARU.COM

Karel Suchý
Karel Suchý
	busta na domě firmy v Praze (1886)
Narození	23. prosince 1796; Praha nebo Staré Město
Úmrtí	21. února 1866 (ve věku 69 let); Praha nebo Nové Město
Povolání	podnikatel, obchodník a hodinář
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Suchý (německy Carl Suchy; 23. prosince 1796, Staré Město – 21. února 1866, Nové Město) byl český hodinář a obchodník.

V roce 1822 otevřel v Praze v rodném domě čp. 771/II na nároží Ovocné ulice (dnes Ulice 28. října) a Koňského trhu (dnes Václavské náměstí) hodinářskou dílnu. Na dům instaloval velké pouliční hodiny, ke kterým v roce 1849 přidal firemní nápis Carl Suchy&Söhne, Uhrfabrikant, a zde si Pražané domlouvali schůzky (sejdeme se u Suchého pod hodinami). V letech 1884-1886 jeho synové dali postavit nový dům s hodinovou věží.^[1] V 19. století bylo nejen v Praze ale i v celé monarchii jméno Suchý synonymem pro přesný čas.^[2]

Životopis

Karel Suchý se narodil o Vánocích roku 1796 za vlády císaře Františka I. do rodiny, která patřila mezi významné pražské patricijské rody.

Dětství a mládí

Po ukončení měšťanky se vyučil hodinářskému řemeslu u hodinaře Lehnera v Chebu, v 16 letech od něj dostal výuční list. Poté jako tovaryš sedm roků sbíral zkušenosti vandrováním po bavorských hodinářských manufakturách a vandr ukončil mistrovskou zkouškou.^[2]^[3]

Kariéra

Po návratu do Prahy mu bylo 7. srpna 1820 uděleno městské právo, roku 1821 se v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici oženil s Josefinou Kroupovou (1802-1866) z Prahy.^[4], ^[5]vstoupil do cechu pražských hodinářů a roku 1821 nebo 1822 si otevřel hodinářskou dílnu ve svém rodném domě čp. 771/II na nároží ulic Ovocné (dnes Ulice 28. října), Pasířské (dnes Jungmannova) a Koňského trhu (dnes Václavské náměstí). Na dům instaloval pouliční hodiny, ke kterým v roce 1849 přidal firemní nápis Carl Suchy&Söhne, Uhrfabrikant, synové Johann a Anton v roce 1886 nahradili starý dům novostavbou s věžičkou a věžními hodinami.^[6] Zde si Pražané domlouvali schůzky (sejdeme se u Suchého pod hodinami).

V podnikání se mu dařilo, kromě Prahy dodával své zboží do Vídně a v roce 1836 se tituloval C. a k. dvorní dodavatel, zařadil se tak mezi nejvýznamnější hodinářské firmy Rakouska-Uherska. Suchý byl známý svou přísností a svědomitostí. Každý výrobek mu musel být předložen ke kontrole. Koncem 30. let 19. století měl již téměř 40 zaměstnanců, jím vyráběné pendlovky byly velmi žádané. Zaměstnával i své 4 syny Karla (̈* 1828), Johanna (Hanse) (̈* 1830), Antona Gottfrieda (̈* 1832) a Emanuela (̈* 1842), kteří se postupně osamostatnili. Synové Karl Johann, Johann Anton a Emanuel byli nejprve zapsáni do otcovy pražské firmy (tehdy již nazývané továrna) jako společníci. ^[7]. Karl později založil vlastní továrnu na kapesní hodinky ve švýcarském La Chaux-de-Fonds, jeho mladší bratr Hans zase otevřel pobočku ve Vídni. Další dva synové zůstali v Praze, jeden vedl výrobu a druhý se zabýval obchodem. Suchého hodinky byly velmi oblíbené, vlastnil je údajně i císař František Josef I. a rakouská intelektuální elita. Rod Suchých vymřel po meči. V roce 1907 byla pražská mateřská pobočka prodána firmě Adolph Cervinka a přestěhována na novou adresu do ulice Na Příkopě a zanikla okolo roku 1919. Vídeňskou pobočku převzala v roce 1898 vdova po Hansi Suchém - Therese. Pobočku vedla až do roku 1941 kdy byla zrušena. Její syn Alfréd Suchy byl výkonným ředitelem. Therese zemřela v roce 1947. V roce 2016 firma v La Chaux-de-Fonds začala vyrábět luxusní hodinky s názvem Carl Suchy&Söhne.^[2]^[8]

Hrobka

Rodinná hrobka tří generací hodinářů Suchých se nachází v jihozápadním koutě Olšanských hřbitovů u zdi při Jičínské ulici. Po levé straně je deska rodiny jeho syna Emanuela, po pravé straně deska rodiny Karla Suchého mladšího.

Odkazy

Reference

↑ BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady. Praha 1998, s. 436-437
↑ ^a ^b ^c BURDÁTŠ, Miloslav. Zlaté hodinky od Karla Suchého. Naše rodina. 5.3.2019, roč. 51, čís. 10, s. 24.
↑ A58/202 Nástěnné hodiny. www.papilio.cz [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné online.
↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství z roku 1830
↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu z roku 1836
↑ BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Academia Praha 1998, s. 438: kresba fasády s hodinami
↑ Allgemeines Adress- und Handels- Handbuch der Hauptstadt Prag sammt Vorstädten. Prag 1871, s. 145
↑ Recenze náramkových hodinek firmy Carl Suchy & Söhne. TimeStore.cz [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.

Literatura

Schematismus des Königreichs Böhmen für das Jahr 1845, Praha 1844, s. 145, 551.
Allgemeines Adress- und Handels- Handbuch der Hauptstadt Prag sammt Vorstädten. Prag 1871, s.46, 206, 476, passim.