V letech 1891–1903 byl přednostou chirurgické kliniky v Praze. Za dobu jeho působení rozvinula klinika všechny aspekty své činnosti do té míry, že dosáhla nejen evropské, ale v některých ohledech i světové úrovně. Předznamenáním těchto reforem organizace a provozu kliniky byla jeho inaugurační přednáška „O působení antisepse“. Na klinice zavedl vedení chorobopisů, operačních knih, mikroskopické, chemické a histologické laboratorní vyšetřování a nošení bílých plášťů. Zasloužil se také o provádění nových operací, např. pylorektomie, jejunostomie, primární a sekundární resekce tlustého střeva, operace žlučníku, echinokoku jater, operace mozku, extrofie močového měchýře, operace strum a kýl a také operace gynekologické. Při operacích byly rány šity podle Listerova způsobu. Jako první provedl laminektomii (1882), odstranil nádor mozku (1885), exstirpovallarynx za použití intubace trachey.