Křišťálová noc

Den poté – zničená výloha židovského obchodu
Pamětní známka NDR z roku 1963
Oběť atentátu, Ernst vom Rath

Křišťálová noc (německy Kristallnacht), někdy též označovaná jako Listopadový pogrom či Říšský pogrom, byl protižidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v nacistickém Německu, k němu připojeném Rakousku, v Sudetech a v Gdaňsku. Podílely se na něm paramilitantní jednotky SA (Sturmabteilung) a běžní Němci, zatímco německé úřady nečinně přihlížely.[1] Označení pogromu jako „křišťálová noc“ je odvozeno od střepů rozbitého skla z oken a výloh židovských obchodů, domů a synagog a je některými kruhy považováno za cynické a nevhodné.[2][3]

Během Křišťálové noci bylo zabito podle nejčastěji zmiňovaného údaje 91 Židů, ale některé prameny uvádějí odlišná čísla. Zhruba 30 000 Židů bylo zatčeno a internováno v koncentračních táborech. Židovské domovy, nemocnice a školy byly ničeny a rabovány. Více než 100 synagog bylo vypáleno a zničeno bylo přes 7000 židovských obchodů.[4][5]

Záminkou pro pogrom byl atentát na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži, Ernsta vom Ratha, který spáchal židovský mladík Herschel Grynszpan. Pogrom následovala další ekonomická, politická a společenská perzekuce Židů, která vyvrcholila v  tzv. konečné řešení židovské otázky a holokaust.[6]

Příčiny

Bezprostřední záminkou pogromu byl atentát židovského mladíka Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, ke kterému došlo 7. listopadu 1938. Na následky zranění Ernst vom Rath 9. listopadu zemřel.[7]

Shodou okolností se právě 9. listopadu konala v Mnichově oslava výročí Pivního puče. Goebbels přednesl zprávu o úmrtí Ernsta vom Ratha a připojil nenávistný protižidovský projev vyzývající k pomstě. Účastníci si jeho vystoupení vyložili jako povel k zahájení pogromu.[7]

Následky

Během pogromu bylo zabito podle nejčastějšího zmiňovaného údaje 91 Židů. Podle francouzského historika P. Milzy bylo zabito více než sto Židů, zničeno 7 500 židovských obchodů, vypáleno 171 domů a 119 synagog. Následně odvlekli příslušníci SS 20 až 30 tisíc Židů do koncentračních táborů.[8]

Následujícího dne se v mnoha městech konaly demonstrace na podporu NSDAP a jejího vůdce. Například v Norimberku se této demonstrace účastnilo asi 100 000 lidí.[9]

Pogrom způsobil zvýšení exodu židovského obyvatelstva z nacistického Německa, který získal prakticky charakter útěku, a ještě více vyhrotila německo-židovské vztahy. Dodnes se vedou spory a dohady o tom, do jaké míry byl protižidovský pogrom spontánní a do jaké míry připravovanou akcí.

Zvláštní předpis později stanovil, že pojistné za škody utrpěné během Křišťálové noci připadne státu.[8] Za židovský majetek poškozený jednotkami SA, na který měl z pohledu Göringa nárok německý lid, byli naopak Židé ve Třetí říši donuceni zaplatit finanční částku ve výši 1 miliardy říšských marek. To představovalo přibližně 10 % příjmů státní pokladny za rok 1938; vražedná akce a následující administrativní zásahy (především 1. zákon o vyloučení Židů z hospodářského života) tak Třetí říši pravděpodobně zachránily před státním bankrotem, jenž roku 1938 akutně hrozil, a tím také umožnily Hitlerovi udržet se u moci a rozpoutat druhou světovou válku.[10]

Název získala Křišťálová noc podle rozbitých výloh židovských obchodů. Vypálena byla více než stovka synagog, včetně asi padesáti v českém pohraničí na územích, která byla několik týdnů před tím Mnichovskou dohodou připojena k Říši, například v Liberci, Jablonci, Opavě, Chebu, Františkových Lázních, Mariánských Lázních či Karlových Varech.

Reakce

Mezi Němci

Reakce nežidovského obyvatelstva Německa na pogrom se různily. V místech, kde k násilnostem a ničení docházelo, se shromažďovalo množství lidí, kteří většinou v tichosti přihlíželi. Místní hasičské sbory se omezily na zabraňování rozšíření plamenů ze synagog na okolní budovy. V Berlíně policejní důstojník Wilhelm Krützfeld zakázal příslušníkům SA zapálit Novou synagogu a později obdržel pouze výtku. Britský historik Martin Gilbert se domnívá, že „mnoho nežidovských obyvatel pociťovalo k těmto událostem odpor.“[11] Jeho názor podpořil očitý svědek dr. Arthur Flehinger, který popsal, že viděl „brečící lidi, koukající zpoza záclon.“[12] Rozsah zkázy byl tak velký, že s ním podle melbournského listu Argus mnoho Němců vyjádřilo nesouhlas a označilo jej za bezcitný.[13]

Biskup evangelicko-luterské církve v Durynsku a vůdčí představitel německého křesťanského hnutí, Martin Sasse, vydal krátce po pogromu soubor spisů Martina Luthera. Aplaudoval přitom pálení synagog a shodě okolností, že se tak stalo 10. listopadu, v den výročí Lutherova narození. Na Němce naléhal, aby dbali na slova „největšího antisemity své doby a člověka varujícího svůj lid před Židy.“[14] Diarmaid MacCulloch tvrdí, že Lutherův pamflet Von den Jüden und ihren Lügen (O Židech a jejich lžích) z roku 1543 byl „plánem“ pro Křišťálovou noc.[15]

V článku publikovaném večer 11. listopadu Goebbels připsal události Křišťálové noci „zdravým instinktům“ německého lidu. To dále rozvedl slovy: „Němci jsou antisemité. Nemají zájem, aby byla v budoucnu jejich práva omezována, či aby byli provokováni parazity židovské rasy.“[16]

Ze světa

Pogrom vyvolal mezinárodní pobouření. Zdiskreditoval pro-nacistická hnutí v Evropě a Severní Americe a způsobil pokles jejich podpory. Mnoho deníků pogrom odsoudilo a některé jej přirovnaly k vražedným pogromům v carském Rusku v 80. letech 19. století.

Britská vláda odsouhlasila během listopadu 1938 program pro 10 000 dětí uprchlíků (Kindertransport) a umožnila zjednodušený vstup do Velké Británie dětem od kojenců do věku 17 let bez doprovodu. Očekávalo se, že děti zůstanou v zemi pouze dočasně. Naproti tomu byly 17. května 1939 stanoveny podmínky přistěhovalectví do Britského mandátu Palestiny vypracováním MacDonaldovy bílé knihy (MacDonald White Paper).

Spojené státy americké odvolaly svého velvyslance v Německu (diplomatické styky však nepřerušily), zatímco další státy zpřísnily na protest své diplomatické vztahy s Německem. Ve Spojených státech byl 9. února 1939 v Kongresu podán návrh zákona (Wagner-Rogers Child Refugee Bill) na zvýšení kvóty přistěhovalců o celkem 20 000 židovských dětí do 14 let, k hlasování však nikdy nedošlo, protože bylo zablokováno.

Křišťálová noc byla zlomovým bodem ve vztazích mezi nacistickým Německem a zbytkem světa. Brutalita pogromu a politika německé vlády podporující násilí po jeho vypuknutí obnažila represivní povahu a rozšířený antisemitismus zakořeněný v Německu a obrátila světovou veřejnost proti nacistickému režimu.

Křišťálová noc jako zlomová událost

Pogrom povahu perzekuce Židů z ekonomické, politické a sociální na fyzickou, spojenou s mlácením, vězněním a vražděním. Tato událost je též často uváděna jako počátek holocaustu. Historik Max Rein v roce 1988 v této souvislosti napsal: „Křišťálová noc přišla (…) a všechno se změnilo.“[17]

Zatímco události listopadu 1938 předběhly formulaci konečného řešení židovské otázky (Endlösung der Judenfrage), předznamenaly blížící se genocidu. V období kolem tzv. Křišťálové noci vyzval deník SS Das Schwarze Korps k „ničení mečem a plameny“. Hermann Göring prohlásil na konferenci konané den po pogromu: „Židovský problém dosáhne vyřešení, pokud kdykoli v blízké budoucnosti budeme vtažení do války za našimi hranicemi – pak je zřejmé, že budeme muset s Židy provést konečné zúčtování.“[18]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kristallnacht na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GILBERT, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. [s.l.]: Harper Collins, 2006. Dostupné online. S. 42. (anglicky) 
  2. ↑ General Information, Preamble. Memorial Book for the Victims of National Socialism at the University of Vienna 1938 [online]. Universität Wien [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ CONNOLLY, Kate. Tensions high as Germany marks 85th anniversary of Nazi pogrom. The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2023-11-09 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ BERENBAUM, Michael a kol. The World Must Know. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 49. (anglicky) 
  5. ↑ Gilbert, s. 30–33.
  6. ↑ The Hutchinson Encyclopedia 1998 edition. 18 (1998). vyd. England: Helicon Publishing, 1998. (Hutchinson Encyclopedias; sv. 1998). ISBN 1-85833-951-0. Kapitola Kristallnacht, s. 1199. 
  7. ↑ a b Křišťálová noc (1938). www.holocaust.cz [online]. Institut Terezínské iniciativy, 17. 3. 2021 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Pierre Gasly, Pie XII. Paris: Fayard 2014, str. 198.
  9. ↑ J. Wollenberg, Niemand war dabei… str. 26
  10. ↑ BOISSONEAULT, Lorraine. A 1938 Nazi Law Forced Jews to Register Their Wealth—Making It Easier to Steal. Smithsonian Magazine [online]. 2018-04-26 [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Gilbert, op. cit., s. 70
  12. ↑ Dr. Arthur Flehinger, "Flames of Fury", Jewish Chronicle, 9 November 1979, p. 27, cited in Gilbert, loc. cit.
  13. ↑ "New Campaign Against Jews", The Argus, 11 November 1938
  14. ↑ Bernd Nellessen, "Die schweigende Kirche: Katholiken und Judenverfolgung", in Büttner (ed)Die Deutschen und die Judenverfolgung im Dritten Reich , p. 265, cited in Daniel Goldhagen'sHitler's Willing Executioners (Vintage, 1997).
  15. ↑ Diarmaid MacCulloch, Reformation: Europe's House Divided, 1490-1700. New York: Penguin Books Ltd, 2004, s. 666-67.
  16. ↑ Daily Telegraph, 12 November 1938. Cited in Gilbert, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. Harper Collins, 2006, p. 142.
  17. ↑ KREFELD, Stadt. Ehemalige Krefelder Juden berichten uber ihre Erlebnisse in der sogenannten Reichskristallnacht. Cited in Johnson, Eric. Krefeld Stadt Archiv: Basic Books, 1988. (Krefelder Juden in Amerika; sv. 3). S. 117. 
  18. ↑ Gilbert, s. 23.

Literatura

Monografie

  • ARNTZ, Hans-Dieter. "Reichskristallnacht". Der Novemberpogrom 1938 auf dem Lande. Aachen: Helios-Verlag, 2008. 196 s. ISBN 978-3-938208-69-4. (německy) 
  • DAWIDOWICZ, Lucy. The War Against the Jews: 1933–1945. Toronto: Bantam Books, 1991. 466 s. ISBN 978-0-553-34532-2. (anglicky) 
  • DOSCHER, Hans-Jurgen. Reichskristallnacht: Die Novemberpogrome 1938. Frankfurt am Main: Ullstein, 1988. 198 s. ISBN 978-3-550-07495-0. (německy) 
  • FRIEDLÄNDER, Saul. Nazi Germany and the Jews. Svazek 1: The Years of Persecution 1933–1939. New York: Harper Perennial, 1998. 464 s. Dostupné online. ISBN 0-06-092878-6. (anglicky) 
  • GERHARDT, Uta; KARLAUF, Thomas. Není cesty zpátky: Výpovědi očitých svědků o listopadových pogromech v roce 1938. Praha: Knižní klub, 2011. 320 s. ISBN 978-80-242-2994-2. 
  • GILBERT, Martin. Křišťálová noc: předehra záhuby. Překlad Petruška Šustrová. Praha: BB art, 2007. 286 s. ISBN 978-80-7381-028-3. 
  • GILBERT, Martin. The Holocaust: the Jewish tragedy. London: Collins, 1986. 959 s. Dostupné online. ISBN 0-00-216305-5. (anglicky) 
  • JOHNSON, Eric J. Nazi terror: the Gestapo, Jews, and ordinary Germans. New York: Basic Books, 1999. 636 s. Dostupné online. ISBN 0-465-04906-0. (anglicky) 
  • KORB, Alexander. Reaktionen der deutschen Bevölkerung auf die Novemberpogrome im Spiegel amtlicher Berichte. Saarbrücken: VDM, 2007. 108 s. ISBN 978-3-8364-4823-9. (německy) 
  • LAUBER, Heinz. Judenpogrom: "Reichskristallnacht" November 1938 in Grossdeutschland: Daten, Fakten, Dokumente, Quellentexte, Thesen und Bewertungen. Gerlingen: Bleicher, 1981. 254 s. ISBN 3-88350-005-4. (německy) 
  • MOSSE, George L. Toward the Final Solution: A History of European Racism. New York: Howard Fertig, 1978. 277 s. ISBN 0-86527-941-1. (anglicky) 
  • PÄTZOLD, Kurt; RUNGE, Irene. Kristallnacht: Zum Pogrom 1938. Köln: Pahl-Rugenstein, 1988. 260 s. ISBN 3-7609-1233-8. (německy) 
  • PEHLE, Walter H. Der Judenpogrom 1938: Von der "Reichskristallnacht" zum Völkermord. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 1988. 256 s. Dostupné online. ISBN 3-596-24386-6. (německy) 
  • SHIRER, William L. The Rise And Fall Of The Third Reich. New York: Simon & Schuster, 1990. 1264 s. ISBN 0671728695. (anglicky) 
  • SCHULTHEIS, Herbert. Die Reichskristallnacht in Deutschland nach Augenzeugenberichten. Bad Neustadt a. d. Saale: Rotter Druck und Verlag, 1985. 436 s. ISBN 3-9800482-3-3. (německy) 
  • SCHWAB, Gerald. The Day the Holocaust Began: The Odyssey of Herschel Grynszpan. New York: Praeger, 1990. 226 s. Dostupné online. ISBN 0-275-93576-0. (anglicky) 
  • STEINWEIS, Alan E. Kristallnacht 1938. Cambridge (Massachusetts): Harvard University Press, 2009. 214 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-03623-9. (anglicky) 
  • YAHIL, Leni. The Holocaust: the Fate of European Jewry, 1932–1945. Oxford: Oxford University Press, 1990. 808 s. Dostupné online. ISBN 0-19-504523-8. (anglicky) 

Periodika

  • KÁRNÝ, Miroslav. Pogrom zvaný Křišťálová noc. Roš chodeš. 11. 1998, s. 6–7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-24.  Archivováno 24. 6. 2009 na Wayback Machine.
  • MAYER, Daniel. Křišťálová noc je i po sedmdesáti letech stále aktuálním mementem. Maskil. 2008, roč. 8, čís. 2, s. 2–3. Dostupné online. 

Externí odkazy

Nacismus
Organizace
Historie
Ideologie a rasismus
Mimo Německo
Související
Druhá světová válka
Chronologie
Události
vedoucí k
2. světové
válce
1939
  • Invaze do Polska (1. 9. – 6. 10.): Bitva o Westerplatte (1.–7. 9.), Sovětská invaze do Polska (17. 9. – 6. 10.)
  • Bitva u ústí Rio de La Plata (13. 12.)
  • Zimní válka (30. 11. 1939 – 13. 3. 1940)
    		•
    1940
  • Zimní válka (30. 11. 1939 – 13. 3. 1940): Mainilský incident (26. 11. 1939), Moskevský mír (12. 3.)
  • Německá invaze do Dánska (9. 4.)
  • Německá invaze do Norska (8. 4. – 10. 6.): Bitva o Narvik (9. 4. – 8. 6.)
  • Bitva o Nizozemsko (10.–19. 5.)
  • Bitva o Belgii (10.–25. 5.)
  • Bitva o Francii (10. 5. – 25. 6.): Bitva u Sedanu (12.–15. 5.), Bitva u Dunkerque (24. 5. – 4. 6.)
  • Anexe Pobaltí Sovětským svazem (17. 6.)
  • Bitva o Británii (10. 7. – 30. 10.)
  • Druhá vídeňská arbitráž (30. 8.)
  • Bitva o Dakar (23.–25. 9.)
  • Italsko-řecká válka (28. 10. 1940 – 23. 4. 1941)
    		•
    1941
  • Holokaust (1941–1945)
  • Italsko-řecká válka (28. 10. 1940 – 23. 4. 1941)
  • Německá invaze do Jugoslávie (6.–18. 4.)
  • Bitva o Řecko (6.–30. 4.)
  • Obléhání Tobruku (11. 4. – 10. 12.)
  • Invaze na Krétu (20. 5. – 1. 6.)
  • Operace Barbarossa (od 22. 6.): Bitva u Bělostoku a Minsku (22. 6. – 3. 7.), Bitva u Smolenska (6. 7. – 5. 8.), Bitva o Kyjevský kotel (23. 8. – 26. 9.), Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva před Moskvou (1. 10. 1941 – 7. 11. 1942)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Útok na Pearl Harbor (7. 12.), Bitva o Malajsii (8. 12. 1941 – 30. 1. 1942), Bitva o Singapur (8. 12. 1941 – 15. 2. 1942), Boj o Filipíny (8. 12. 1941 – 9. 6. 1942), Invaze do Indonésie (8. 12. 1941 – 9. 3. 1942)
    		•
    1942
  • Atentát na Heydricha (27. 5.), Vyhlazení Lidic (9. 6.)
  • Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944)
  • Operace Blau (28. 6. – 24. 11.): Bitva u Voroněže (28. 6. – 24. 7.), Bitva u Stalingradu (21. 8. 1942 – 2. 2. 1943)
  • Druhá světová válka v Africe: Bitva o Madagaskar (5. 5. – 5. 11.), První bitva u El Alameinu (1.–27. 7.), Druhá bitva u El Alameinu (23. 10. – 5. 11.), Operace Torch (8.–16. 11.), Tuniské tažení (17. 11. 1942 – 13. 5. 1943)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Malajsii (8. 12. 1941 – 30. 1. 1942), Bitva o Singapur (8. 12 1941 – 15. 2. 1942), Boj o Filipíny (8. 12. 1941 – 9. 6. 1942), Invaze do Indonésie (8. 12. 1941 – 9. 3. 1942), Bitva v Korálovém moři (4.–8. 5.), Bitva u Midwaye (3.–7. 6.), Bitva o Guadalcanal (7. 8. 1942 – 9. 2. 1943)
    		•
    1943
  • Východní fronta: Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva u Stalingradu (21. 8. 1942 – 2. 2. 1943), Třetí bitva o Charkov (19. 2. – 15. 3.), Bitva v Kurském oblouku (5. 7. – 23. 8.), Operace Suvorov (7. 8. – 2. 10.), Bitva o Dněpr (24. 8. – 23. 12.)
  • Druhá světová válka ve Středomoří: Tuniské tažení (17. 11. 1942 – 13. 5. 1943), Invaze na Sicílii (9. 7. – 17. 8.), Vylodění v Itálii (3.–16. 9.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Guadalcanal (7. 8. 1942 – 9. 2. 1943)
    		•
    1944
  • Východní fronta: Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva u Kamence Podolského (4. 3. – 17. 4.), Operace Bagration (22. 6. – 29. 8.), Varšavské povstání (1. 8. – 2. 10.), Slovenské národní povstání (29. 8. – 28. 10.)
  • Západní fronta: Vylodění v Normandii (6. 6.), Bitva v ústí Šeldy (2. 10. – 8. 11.), Operace Market Garden (17.–25. 9.), Bitva v Ardenách (16. 12. 1944 – 25. 1. 1945)
  • Druhá světová válka ve Středomoří: Bitva o Monte Cassino (17. 1. – 18. 5.), Vylodění u Anzia (22. 1. – 5. 6.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Guam (21. 7. – 10. 8), Bitva o Filipíny (20. 10. 1944 – 2. 9. 1945)
    		•
    1945
  • Bitva v Ardenách (16. 12. 1944 – 25. 1. 1945)
  • Viselsko-oderská operace (12. 1. – 3. 2.)
  • Bitva o Berlín (16. 4. – 2. 5.)
  • Osvobození Československa (10. 3. – 11. 5.): Ostravská operace (10. 3. – 5. 5.), Plzeňské povstání (5.– 6. 5.), Pražské povstání (5. 5. – 9. 5.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Filipíny (20. 10. 1944 – 2. 9. 1945), Bitva o Iwodžimu (16. 2. – 26. 3.), Bitva o Okinawu (1. 4. – 21. 6.), Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki (6. 8. a 9. 8.), Sovětsko-japonská válka (9. 8. – 3. 9.)
    		•

    Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!