Julián Cardona (1960 – 21. září 2020) byl mexický fotoreportér známý dokumentováním chudoby a násilí ve městě Juarez v Mexiku.[1][2][3][4][5][6]
Julián Cardona se narodil v Zacatecas v Mexiku v roce 1960. Jeho rodina se přestěhovala do města Ciudad Juárez, když byl ještě malé dítě. Vychovali ho jeho prarodiče a jen s devítiletým vzděláním se naučil profesionálně používat fotoaparát ještě než mu bylo dvacet let. V montážním podniku maquiladora pracoval do roku 1991, kdy se přestěhoval zpět do Zacatecas, kde fotografii učil.[1][2][3][7]
Ačkoli dříve fotografoval pro bulvár, v roce 1993 Cardona začal profesionálně pracovat jako fotoreportér v Juarezových novinách El Fronterizo a El Diario de Juárez. Je spoluautorem mnoha novinových a časopiseckých článků a několika knih, včetně například Juarez: The Laboratory of Our Future a Exodus / Exodo, oba s novinářem Charlesem Bowdenem. Jeho fotografie byly také profilovány na několika významných výstavách, například Nothing to See (1995), Borders and Beyond (2001), Lines of Sight: Views of the US / Mexican Border (2002),[8] Photography Past / Forward: Aperture at 50 (2003), The History of the Future (2009)[9] a Stardust: Memories of the Calle Mariscal (2013).[10] Cardona pracoval několik let jako korespondent agentury Reuters v Mexiku od roku 2009 a byl také editorem fotografií v Mexico City. V posledních letech svého života pracoval jako novinář a fotograf na volné noze.[1][2][3][4][5][7]
Cardona byl považován za jednoho z nejvýznamnějších fotografů dokumentujících ekonomické výzvy a kriminální násilí související s drogami v Mexiku podél hranic s USA, zejména v Ciudad Juárez.[2][3][4][5] Některé jeho fotografie byly kritizovány za vizuální znázornění násilí, včetně obětí mučení, znásilnění a vražd.[11] Jiní kritici poznamenali, že Cardona spojil extrémní násilí a vraždění žen v příhraničních městech, jako je Juarez, s globalizací a zejména s přílivem Maquiladoras (továren)[12], což sám Cardona v rozhovorech uznal a zdůraznil.[4][13][14][15][16] V rozhovoru pro PBS NewsHour v roce 2012 Cardona uvedl, že „Je to důležitý příběh, jak se město stává nejnásilnějším městem na Zemi. Dokázal jsem to a jsem v pořádku. Je to moje práce.“[17]
Cardona zemřel přirozenou smrtí 21. září 2020 v Juarezu.[18]
Cardona získal Cenu kulturní svobody od Lannan Foundation v roce 2004.[19] Cardonovy fotografické archivy jsou uchovány v Centru Toma a Ethel Bradleyových v Oviatt Library, Special Collections and Archives, California State University, Northridge.[2][20][21] V roce 2015 získal čestné uznání v rámci ceny Lange-Taylor Prize.[22]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julián Cardona (photojournalist) na anglické Wikipedii.
{{Cite web}}
{{Cite AV media}}