PROFILBARU.COM

Julie Prokopová-Škrabálková
Julie Prokopová-Škrabálková
	Julie Prokopová
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
	Ve funkci:; 1948 – 1960
Poslankyně Nár. shromáždění ČSSR
	Ve funkci:; 1960 – 1966
Stranická příslušnost
Členství	Čs. soc. dem.; KSČ
Narození	18. dubna 1890; Jablonec nad Jizerou; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. července 1966 (ve věku 76 let); České Budějovice; Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Profese	novinářka, politička a redaktorka
Ocenění	Řád republiky
Commons	Julie Prokopová-Škrabálková
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julie Prokopová-Škrabálková, též Julie Prokopová (18. dubna 1890 Jablonec nad Jizerou – 30. července 1966^{[p 1]} České Budějovice^[1]^[2]), byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR a ČSSR.

Biografie

Narodila se v Jablonci nad Nisou v dělnické rodině. Brzy v mládí osiřela.^[3] Od svých 14 let pracovala v textilní továrně v Podkrkonoší a záhy začala agilně působit v ženské komisi sociální demokracie.^[4]

V roce 1919 byla zvolena krajskou organizační tajemnicí sociálně demokratické strany v Hořicích, později po změně sídla stranické krajské organizace v Hradci Králové. Při následném rozkolu v sociální demokracii se připojila k levicovému marxistickému křídlu. V roce 1921 se stala zakládající členkou KSČ. Od roku 1923 působila a žila v Praze, kde pracovala v komunistickém nakladatelství a jako funkcionářka okresu Smíchov. Později se stala členkou krajského vedení strany v Praze. Koncem 20. let podpořila v rámci KSČ bolševické křídlo. Roku 1930 byla vyslána na politickou školu do Moskvy. Po návratu ze Sovětského svazu působila v organizaci Rudá pomoc. Do roku 1938 zasedala v administraci několika komunistických periodik a byla vedoucí krajské organizace žen. Po ukončení komunistických periodik v roce 1938 působila až do roku 1940 v redaci nástupnického listu Kytice.^[3]

Patřila k hlavním organizátorkám komunistických žen v dobách stávek a protidrahotních bouří. V politickém a veřejném životě vystupovala pouze pod jménem Prokopová, což bylo její jméno za svobodna. Tato praxe ji několikrát ochránila před vězením v době mezi válkami, neboť v dokladech měla příjmení Škrabálková. Byla rozvedená a měla jednu dceru. V letech 1939–1945 žila u své sestry v Praze.^[4] Za okupace byla dvakrát zatčena gestapem, pomáhala vězněným komunistům a distribuovala ilegální komunistický tisk.^[3]

Po osvobození se naplno vrátila do politického života. Stala se vedoucí komise žen na ústředním sekretariátu KSČ.^[3] Po roce 1945 také spoluzakládala střechovou organizaci Rada československých žen. Na ustavující valné hromadě v červnu 1946 byla zvolena její místopředsedkyní (předsedkyní se stala Milada Horáková). V té době byla předsedkyní Ústřední komise žen KSČ.^[4]

Ve volbách roku 1948 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice.^[5] Mandát opětovně získala ve volbách v roce 1954,^[6] volbách v roce 1960 (nyní již jako poslankyně Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj)^[7] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedala až do své smrti roku 1966.^[8]^[9] Místo ní pak nastoupil Jaroslav Kalkus.^[10]

K roku 1954 se profesně uvádí jako předsedkyně Krajského výboru Národní fronty a Krajského výboru Obránců míru.^[11]

VIII. sjezd KSČ ji zvolil členkou Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ji potvrdil ve funkci. XII. sjezd KSČ ji zvolil členkou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Od roku 1964 byla vedoucí tajemnici Krajského výboru Národní fronty v Českých Budějovicích. V roce 1955 jí byl udělen Řád republiky.^[12]

Odkazy

Poznámky

↑ v některých pramenech chybně uváděno 30. července 1960

Reference

↑ Julie Prokopová-Škrabálková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-19]. Dostupné online.
↑ Julie Prokopová [online]. Krajská knihovna, 1971 [cit. 2012-01-19]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Soudružka Julie Prokopová se dožívá 60 let. Rudé právo. Duben 1950, roč. 30., čís. 91, s. 3. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c UHROVÁ, Eva: Rada československých žen [online]. feminismus.cz [cit. 2012-01-19]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-19]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-30]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-30]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-30]. Dostupné online.
↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky)
↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online.
↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 308, s. 2. Dostupné online.
↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29.

Literatura

UHROVÁ, Eva: Ženy v KSČ a textilní dělnice v Čehách ve 20. letech, in Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, setavili Zdeněk Kárník a Michal Kopeček, Ústav pro soubodé dějiny AV ČR, Dokořán, Praha 2004, s. 27–40, ISBN 978-80-86569-77-2.