Joža Walterová-Duchková

Joža Walterová-Duchková
Rodné jménoJosefa Viléma Marie Václava Magdalena Walter
Narození19. března 1919
Úmrtí11. dubna 2002 (ve věku 83 let)
Praha
Povoláníherečka a zpěvačka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jož(k)a Walt(e)rová, provdaná Duchková (19. března 1919 Slavkov u Brna – 11. dubna 2002 Praha) byla česká herečka a operetní zpěvačka, účinkující ve státních divadlech v Ostravě, Opavě, Plzni a v Hudebním divadle v Praze-Karlíně.

Život

Narodila se 19. března 1919 ve Slavkově v domě čp. 70 do rodiny JUDr. Viléma Waltera a pokřtěna byla Josefa Viléma Marie Václava Magdalena Walter.[1][2][3]

Její strýc, Václav Walter, byl spisovatel a dramatik, známý pod pseudonymem Emil Tréval. Po matce, rozené Kocianové, byla také neteří světoznámého houslisty Jaroslava Kociana. Pěvecky vzešla z místní hudební školy Františka France[4] a vystudovala brněnskou konzervatoř. Její první vystoupení na divadelních prknech se odehrálo ve Slavkově v ochotnickém představení operety Lojzička od Jiřího Baldy a Járy Kohouta v roce 1935.[5][6] I později se zdejšími ochotníky často hostovala,[7] např. v operetě Járy Beneše Píseň domova (1940),[8] v Podzimní písni lásky Emiliána Starého (1943),[9] v Hervého Mamzelle Nittouche (1955)[10] nebo v Zemi úsměvů Franze Lehára (1957).[11]

První profesionální angažmá získala roku 1942 v Ostravě v Českém divadle moravskoslezském, a to v opeře.[2][5] O rok později hrála již v operetě v Horáckém divadle v Třebíči[5][12] a s operetou se od roku 1945 vrátila také do Ostravy na prkna Zemského divadla.[2][5] Na sezonu 1947/1948 odešla do Slezského národního divadla v Opavě[2] a na dalších 19 let zakotvila v Plzni,[5] kam ji v roce 1948 přivedl ředitel Zdeněk Hofbauer.[5]

V Městském divadle v Plzni, resp. v Krajském oblastním divadle Plzeň, jak bylo záhy přejmenováno[13], ztvárnila celou řadu významných rolí, mimo jiné Agafju v Gogolově Ženitbě po boku Oldřicha Nového, v Nedbalově Polské krvi (3. 2. 1951[14]), Hanu Glavari v Lehárově Veselé vdově, Kateřinu v Králi tuláků Rudolfa Frimla (4. 12. 1948[14])[15], Tornado Lou v Limonádovém Joeovi Jiřího Brdečky či titulní roli v Offenbachově Madame Favart[16][17] nebo také Káču Maršálkovou v americkém muzikálu Divotvorný hrnec (1950)[18][19]. Antonín Špelda ji v roce 1965 hodnotil jako „herecky jistou“ členku plzeňského operetního souboru.[20] Jeho sólistkou zůstala do roku 1967.[16]

Poté odešla do pražského angažmá v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích,[16] kde jako sólistka působila ještě přinejmenším o deset let později, v sezoně 1977/1978.[21] Na počátku 70. let ovšem vstoupila do divadla normalizace spolu s novým ředitelem Jindřichem Jandou.[22] Pavel Bár uvádí, že řediteli Jandovi a také dramaturgovi Lubomíru Štercovi v tomto ohledu „značně ‘dýchala na záda’ předsedkyně ZO KSČ Joža Walterová, přinejlepším průměrná, ale velmi ambiciózní sólistka, která sama toužila stanout ve vedení divadla.“[23] V této sestavě se v karlínském a nuselském divadle klasické operetě dařilo, zatímco americké muzikály z repertoáru vymizely.[24] Walterová zde hrála mimo jiné v Gogolově Ženitbě v režii a po boku Oldřicha Nového či Laďky Kozderkové (1973)[25][26][27] nebo v sovětském veršovaném muzikálu Sedmé nebe (1971),[28] ale nakonec i v americkém muzikálu Kabaret (1978),[29] který přišel na scénu až s novým ředitelem Vladimírem Čeňkem.[24]

Joža Walterová se již nejpozději v říjnu 1958 objevila na televizních obrazovkách v divadelním přenosu či záznamu plzeňské Madame Favart.[17] V roce 1975 vznikly také televizní záznamy z již zmíněné Ženitby[27][30] nebo z Krále tuláků.[31] Walterová se pak objevila i na filmovém plátně v roli prvorepublikové herečky Kautské ve snímku režiséra Karla Steklého Každému jeho nebe (1981).[32]

Za svoji uměleckou činnost obdržela celou řadu ocenění a vyznamenání, mezi nimi např. Cenu hlavního města Prahy nebo státní cenu Za obětavou práci pro socialismus.[5] Zemřela v Praze 11. dubna 2002 ve věku 83 let.[33]

Reference

  1. ↑ KUPKA, Jan. Hudebníci Vyškovska. In: Hudba Vyškovska [katalog výstavy k 50. výročí Československé socialistické republiky pořádané od prosince 1968 až do května 1969 pod záštitou ONV Vyškov]. Vyškov: Muzeum Vyškovska, 1968. Dostupné online. S. 95.
  2. ↑ a b c d Slovník divadelních umělců 1945-1975. Příprava vydání Jan Procházka. Svazek 4. T-Ž. Praha: Divadelní ústav, 1979. Kapitola Walterová Jožka, s. 1297–1298. Dále jen SDU (1979). 
  3. ↑ Acta publica: Matriky: Slavkov u Brna, kniha 13128, sv. VIII, list 716 [online]. Brno: Moravský zemský archiv [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ FRYDRYCH, Karol. František Toufar-Franc (1897–1942). Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2016-01-30, roč. XVIII, čís. 1, s. 28–29. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g VLACH, Jaroslav, st.; VLACH, Jaroslav, ml. Kulturní život ve Slavkově u Brna v letech 1867–1986. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně ve spolupráci s Městským kulturním střediskem a Historickým muzeem ve Slavkově u Brna, 1987. 154 s. Kapitola Joža Walterová, s. 126. Dále jen VLACH (1987). 
  6. ↑ Lojzička [online]. Ostravský divadelní archiv!!! [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ HONEK, Miloslav. Ze vzpomínek na slavkovské ochotnické divadlo (II.). Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2007-09-01, čís. 8, s. 17. Dostupné online. 
  8. ↑ VLACH (1978). S. 75.
  9. ↑ VLACH (1978). S. 77.
  10. ↑ VLACH (1978). S. 85.
  11. ↑ VLACH (1978). S. 87.
  12. ↑ ŠAROUNOVÁ, Irena. Horácké divadlo hrálo poprvé v roce 1940 ve Slovanském domě v Třebíči. V Jihlavě až po válce. ČRo Vysočina [online]. Český rozhlas, 2019-10-17 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ HUČÍN, Ondřej; HERMAN, Josef; DUBSKÁ, Alice. Divadlo J. K. Tyla Plzeň [online]. Česká divadelní encyklopedie, 2000 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b ZDEŇKOVÁ, Klára. Éra působení Zdeňka Hofbauera v Plzeňském městském divadle v letech 1948 - 1953. Praha, 2013 [cit. 2024-03-15]. 125 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra divadelní vědy. Vedoucí práce Vladimír Just. Dostupné online.
  15. ↑ Král tuláků [online]. Divadlo Josefa Kajetána Tyla Plzeň [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Osobnosti Slavkova u Brna. Kapitola Joža Walterová-Duchková. Slavkov-Austerlitz [online]. Bedřich Maleček, 2021-05-11 [cit. 2024-03-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Televize 21. října. Československý rozhlas a televize. Praha: Orbis, 1958-10-20, roč. 25, čís. 43, s. 5. Dostupné online. 
  18. ↑ KALINOVÁ, Michaela. Opereta a muzikál Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v proměnách času. Plzeň, 2019 [cit. 2024-03-15]. 78 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická. Vedoucí práce Helena Východská. s. 49–50. Dostupné online.
  19. ↑ BÁR (2013). S. 359.
  20. ↑ ŠPELDA, Antonín. Opereta v Plzni. In: Sto let českého divadla v Plzni 1865-1965. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1965. Dostupné online. S. 83.
  21. ↑ SDU (1979). S. 1421 a 1429.
  22. ↑ MACKŮ a VAŠÁK (1996). S. 146.
  23. ↑ BÁR (2013). S. 266.
  24. ↑ a b BÁR (2013). S. 267.
  25. ↑ MACKŮ, Galla; VAŠÁK, Vašek. Z operety do operety aneb co se tehdy šuškalo. 1. vyd. Praha: Motto, 1996. 229 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85872-55-2. S. 210. Dále jen MACKŮ a VAŠÁK (1996). 
  26. ↑ mis. Jednou větou. Květy. Praha: Rudé právo, 1974-01-05, roč. XXIV, čís. 1, s. 40. Dostupné online. ISSN 0023-5849. 
  27. ↑ a b BÁR (2013). S. 270.
  28. ↑ BÁR, Pavel. Od operety k muzikálu. 2013 [cit. 2024-03-15]. 409 s. Disertační práce. Akademie múzických umění v Praze, Divadelní fakulta. Vedoucí práce Zuzana Sílová. s. 271–272. Dále jen BÁR (2013). Dostupné online.
  29. ↑ PROCHÁZKA, Vladimír. Otázky kolem muzikálu. Rudé právo. Praha: Komunistická strana československa, 1978-03-31, roč. 58–59, čís. 76, s. 5. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  30. ↑ Ženitba (1975) [online]. ČSFD.cz [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  31. ↑ Král tuláků (1975) [TV divadelní představení] [online]. FDb.cz [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  32. ↑ Každému jeho nebe (1981) [online]. Filmový přehled [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 
  33. ↑ DVOŘÁK, Petr. Zemřela Joža Walterová. Plzeňský deník. 2002-04-18, s. 19. 

Literatura

  • VLACH, Jaroslav, st.; VLACH, Jaroslav, ml. Kulturní život ve Slavkově u Brna v letech 1867–1986. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně ve spolupráci s Městským kulturním střediskem a Historickým muzeem ve Slavkově u Brna, 1987. 154 s. Kapitola Joža Walterová, s. 126. Dále jen VLACH (1987). 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!