Narodil se do dobře situované rodiny Alfréda Kohouta (1874) a jeho ženy Anežky roz. Vondrákové (1883). Od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však vůbec nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval, přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech, až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i v muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec.
Oženil se v roce 1926, a se svou manželkou strávil 53 let. Měl tři dcery a jednoho syna Jaroslava (1937–1942), který zemřel v pěti letech na dětskou nemoc. Měl staršího bratra Alfréda (1902), a mladšího bratra Jana (1906–198?), který se v letech 1934–1973 podílel na cca 300 filmech.
V roce 1935 Jára koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich) odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečích[2], což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Ani po válce to neměl nijak jednoduché, divadlo mu bylo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se pak jako estrádní umělec po zájezdech, vystupoval i na Slovensku. Po válce si zahrál už jen ve 4 filmech.
V noci z 2. na 3. října1948 během pohostinského představení hry Na tom našem dvoře pro celníky v Ašiemigroval o přestávce před druhým dějstvím v masce kohouta spolu se svojí ženou tanečnicí Mimi (Boženou) Grünwaldovou (1907-1979) a jejich dcerami Alenou Kohoutovou provd. Kaňkovou (1927), Zuzkou (1941) a dvouletou Danielou (1946), do západního Německa.[3]
Ihned roku 1951 pomáhal zakládat českou redakci Svobodné Evropy. Byl obsazován do různých rozhlasových her. Dne 17. listopadu 1952 se ale již objevuje ve Spojených státech. Pak se ale do Svobodné Evropy vrací jako rozhlasový redaktor a herec, ve svých pamětech vzpomíná i na setkání s různými emigranty.[4]
Po návratu do vlasti
Po Sametové revoluci se dne 3. dubna1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, zahrál si epizodní role i v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, s redaktorkou paní Marcelou (1964), se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel v Praze na rakovinu prostaty. Byl i dědečkem, měl celkem 7 vnoučat a dokonce i pravnoučata.
Paměti
Své memoáry vydal pod názvem Hop sem, hop tam ve švýcarském nakladatelství KONFRONTATION SA v Curychu v roce 1977. Po roce 1989 vyšly i v Praze.