PROFILBARU.COM

Josef Kočí
Narození	16. července 1880; Žižkov ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. března 1961 (ve věku 80 let); Praha ; Československo
Povolání	malíř a ilustrátor
Příbuzní	František Kočí (sochař) bratr
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Josef Kočí, křtěný Josef František (16. července 1880 Žižkov^[1] – 26. března 1961 Praha), byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor.

Život

Josef Kočí se narodil na Žižkově u Prahy v rodině kameníka Františka Kočího a jeho ženy Kateřiny rodem Kratochvílové, dcery řezníka z Kouřimi.^[1] Josef vyrůstal ještě se třemi sourozenci, starším bratrem Rudolfem (1878-1916) sochařem a štukatérem, který však padl v 1. sv. válce na italské frontě, mladším bratrem Františkem (1882-1960), rovněž sochařem a štukatérem a mladší sestrou Marií (*1892), která se však narodila již v Plzni a proslula později jako dramatická umělkyně. Později se rodina přestěhovala do Plzně, kde absolvoval veškerou školní docházku a později studoval dva roky v soukromé Krajíčkově grafické škole^[2]. Následně odešel do Prahy^[3], kde v letech 1892-1906 navštěvoval tamější Malířskou akademii, kde se školil u prof. Ženíška.

Po ukončení akademického studia absolvoval v roce 1903 studijní cestu do Itálie a do Ameriky, kde se začal věnovat ilustrování. Po návratu do vlasti se usadil v Praze, kde od roku 1908 začal ilustrovat knihy pro Vilímkovo nakladatelství a rovněž vytvářel ilustrace a karikatury pro Humoristické listy. Za války se v jeho tvorbě začaly objevovat sociální motivy, po válce se pod vlivem impresionistů přiklonil spíše k malbě a od roku 1930 se systematicky zabýval grafikou. Po celý svůj život zůstal svobodným. Josef Kočí zemřel v Praze 23. března roku 1961.

Josef Kočí byl ilustrátorem zejména historických děl, zvláště pak románům Ch. Dickense. Maloval však i historické obrazy a v pozdějších letech se věnoval zobrazování zemědělské práce a skutečného života venkovského lidu. Rovněř byl členem JUV, Svazu západočeských výtvarných umělců, v letech 1933-41 pak spolku SVU Myslbek a v neposlední řadě pak od ruku 1947 členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Výstavy

Autorské

1920 Josef Kočí: Návrat vítězů po bitvě u Sudoměře, Topičův salon, Praha
1921 Josef Kočí: Apotheosa popravených staroměstských mučedníků, Topičův salon, Praha
1926 Josef Kočí: Slavnostní odevzdání prvního sokolského praporu Mánesova v sále Apolla v Praze dne 1. června 1862, Topičův salon, Praha
1943 Josef Kočí: Obrazy, kresby, akvarely, Galerie Hollar, Praha
1960 Josef Kočí: Ilustrace, grafika, studie, Galerie Hollar, Praha

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

Odkazy

Literatura

1936 Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), 2.ročník, Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa
1955 Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p. (SNKLHU), Praha
1990 Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech (1945-1990), Západočeské nakladatelství v Plzni, Plzeň
1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
1995 Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
2000 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001 (V. Ka – Kom), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
2014 Dějiny československého komiksu 20. století (Rejstříky), Filip Tomáš - Akropolis, Praha