Jiří II., Boleslav Trojdenovič (1308 – 7. dubna 1340), kníže mazovský natus dux, kníže haličsko-vladiměřský dominus Russie (1323-1340)[1], syn Trojdena I [2] a kněžny Marii, vnuk Boleslava II Mazovského (Piastovci), z matčiny strany vnuk Jiřího I. Lvoviče, knížete haličsko-volyňského. Jeho ženou byla litevská kněžna Eufemia, dcera velkoknížete Gediminase (děd Vladislava II. Jagella).[3]
Kníže byl pokřtěn jménem Boleslav, teprve po převzetí haličského trůnu a přijetí pravoslaví v roce 1325a přijal jméno Jiří II. na počest svého děda Jiřího I. Dle slibu papeži Janu XXII. učiněného vrátil se však do církve katolické.
Politicky následoval příkladu svých předchůdců, v letech 1325-1327 s řádem Německých rytířů sliboval řádu všemožnou ochranu proti vpádům tatarským. Po smrti polského krále Vladislava Lokýtka uzavřel nástupce jeho Kazimír Veliký s Německým rytíři mír, a obnovil v letech 1334-1335 staré styky s řádem a tím se spolek polsko-litevský zase uvolnil.
Zemřel bez potomků 7. dubna roku 1340, podle soudobých pramenů otráven bojary. S ním vzalo za své i království Haličsko-Vladiměřské, jsouc znovu přičleněno k zemím Polska.
Piastovci (870–1290) • Přemyslovci (1291–1306) • Piastovci (1306–1370) Anjouovci (1370–1399) • Jagellonci (1386–1572) • Valois-Angoulême (1573–1575) • Vasovci (1587–1668) • Wettinové (1697–1704, 1709–1763) • Holstein‑Gottorp‑Romanov (1815–1831)
Měšek I. • Boleslav I. • Měšek II. • Bezprym • Kazimír I. • Boleslav II. • Vladislav I. • Zbyhněv • Boleslav III. • Vladislav II. • Boleslav IV. • Měšek III. • Kazimír II. • Lešek I. • Vladislav III. • Měšek IV. • Jindřich I. • Konrád I. • Jindřich II. • Boleslav V. • Lešek II. • Jindřich IV. • Přemysl II. • Vladislav I. • Kazimír III.